Ledvinový kámen velikosti dlažební kostky

Pro někoho celkem běžný jev. Já ho měl poprvé. Ukrutná bolest. Nepřál bych to nikomu, ani největšímu zloduchovi.

Bylo to takhle v sobotu ráno. Měli jsme nějakou práci a tak jsem byl vyhnán z postele poměrně brzy. Vykonal jsem běžné kolečko po nejmenších místnostech v bytě, krásně se vyprázdnil a také opláchl a vyčistil zoubky. Všechno bylo krásné a pohodové. Žena mi přinesla oblíbená míchaná vajíčka. S chutí jsem se pustil do jídla, když v tu chvíli mne něco zatlačilo v podbřišku. Zanechal jsem talíř talířem, vrhly se na něho děti, které nemají nikdy dost, a odběhl jsem opět na záchod.

Tam jsem strávil několik desítek minut intenzivním vyvoláváním peristaltiky, různě jsem se kroutil a hekal. Nebylo to lepší. Právě naopak. Bolest se stupňovala a hravě překonala dlouhodobou radost z rozbitých zad a páteře. Přemístil jsem se do postele. A z postele se stalo lože Záhořovo. Ostrá bolest mnou procházela a já po dlouhé době opět brečel, jako želva. Jako bych sledoval romantický film nebo krájel tunu cibule.

Žena na nic nečekala a zavolala mi sanitku. Přijeli rychle. Díky bytelnému zábradlí jsem se dostal až dolů, kde na mne čekala vyřehtaná posádka sanitního vozu. Změřili mi tlak a oznámili mi, že je děsně vysoký a zeptali se mě, zda už jsem měl infarkt. Po mé zamítavé odpovědi, jeden z nich utrousil, že to jednou přijde. Asi mne chtěl uklidnit.

Pak jsme vyrazili do provozu a poprvé jsem byl rád za rozbité silnice v okolí našeho domu. Jak to se mnou házelo, docela se mi ulevilo. Dojeli jsme na Bulovku, kde jsem byl převezen na chirurgii. Šel jsem jako raněný voják a naštěstí mne hned vzali dovnitř. Zdravotnický personál, když zjistil, že nemám vidět žíly, vytáhl sirky a nabral mne nebožák, co si vytáhl tu nejkratší. Pokřižoval se a schovala se i má aorta. Zapíchl mne kanylou a vytáhl mnoho mililitrů krve. Pak jsem dostal papírového bažanta a toho jsem s vyčerpáním všech sil naplnil. Nakonec mne zrentgenovali a začalo čekání na výsledek.

Po slabé hodince jsem byl převezen na urologii, protože to je pravděpodobně ledvinový kámen. Jeli jsme podzemními katakombami a letitým výtahem, naštěstí to nebyl páternoster. Na urologii jsem byl podroben sonografii a nakonec jsem dostal hromadu léků a doporučení, abych močil přes čajové sítko. V neděli ráno jsem opravdu zachytil do sítka obrovský kámen. Asi dvoumilimetrový, ale pěkně ostrý. Těším se, až ho prozkoumají a řeknou mi, kde jsem udělal chybu. Už vím, že až se mi to stane podruhé, mám skákat, jako přes švihadlo. Už nebudu tak vyjukaný.

A také musím pořídit nové sítko na čaj do kuchyně.