Všechno je drahé. Proč?

Drahota téměř všeho je všudepřítomná a může za to, jak už to tak bývá, několik rozličných okolností. Některé můžeme ovlivnit, jiné prostě nemůžeme. Tedy možná nemůžeme.

Kde všude pociťujeme drahotu? V obchodech, pochopitelně. Na čerpacích stanicích, nad nejrůznějšími fakturami a složenkami. Někde je to o pár korun, jinde částka skáče o desítky procent. A peněženka úpí hlady. Není kde brát. Jistě, můžeme si půjčit, ale to se nedobereme ideálního výsledku. Jen se zadlužíme. 

Proč jsou drahé potraviny? Kvůli pohonným hmotám. Kvůli drahé elektřině a plynu. Na počátku všeho jsou energie a zdroje. Přitom energetický obor hlásí astronomické zisky. Kde se asi vzaly? No, z kapes nás všech. Takhle to opravdu chceme? Zdražování jde velice snadno a rychle, ovšem pokud se má zlevňovat, už to tak rychlé není.

Kdo může za takové, mnohdy nesmyslné a hanebné zdražování? Putin?Válka? Vlády? Opozice? Občané? Jistě, každý na tom má svůj podíly viny. Chováme se nezodpovědně a pak se divíme, když vyklouzneme z komfortní zóny klidu a pohodlí. Skáčeme na špek šmejdům, kteří nám nabízejí nízké ceny. Vždy je to na úkor něčeho dalšího. Musíme oželet kvalitu, v tom lepším případě. Jindy se jedná třeba o jasný podvod a nedostaneme vůbec nic. 

V obchodě nás nikdo nenutí kupovat věci, které se nám nelíbí. Z důvodu složení, původu, ceny nebo nějakého jiného. Prostě to v tom regále můžeme nechat ležet. Ono se nic nestane. A pokud to udělá velká hromada lidí, pak si obchodník příště rozmyslí, zda tento produkt opět objedná. Pokud mu někdo nedrží nůž u krku, samozřejmě.

Klasická otázka: Co je to "drahé"? Prostě jen srovnáváme. Je to poměr mezi kvalitou a cenou. Také je důležité, zda to či ono potřebujeme nebo chceme. Porovnáváme konkrétní věc a její cenu s jinou, srovnatelnou věcí. A na konci dospějeme k názoru, zda je to drahé nebo ne. Do rozhodovacího procesu také vstupuje náš příjem. Pokud je neomezený, rozhodujeme se poněkud snadněji, než v případě minimální mzdy či platu, který se této hladině přibližuje.

S energiemi je to jiné. Ty spotřebováváme prakticky všichni. A přejít z plynu na elektřinu si také nemůže dovolit každý. Přestože jsme soběstační ve výrobě elektřiny, máme ji drahou. Divný paradox. Tady musí zasáhnout moc výkonná. A zastropování cen také není ideální. Stejně ty zisky nakonec zaplatíme všichni, ať už přímo nebo prostřednictvím daní ze společného. Kolik vlastně potřebujeme distributorů energií? Dokáže si stát, tedy my všichni, pohlídat byť jednoho jediného? Abychom nemuseli platit horentní sumy. Třeba se to podaří. Moc bych si to přál.