Protože to říkala moje maminka... a protože to tak prostě je. Detaily si s dovolením nechám až do textu, který je opravdu, ale opravdu určen hlavně ženám. Muži ať pokračují jen na vlastní riziko.
Maminka mi do života vštípila několik důležitých zásad. Nikdy si nesedat na prkýnko na veřejných záchodcích – to dodržuji beze zbytku. Neholit si žádné chlupy, protože ještě zhoustnou a zesílí – tohle pravidlo jsem posléze opustila, ale na maminčina slova naštěstí nikdy nedošlo, protože jakmile jsem na sobě nějaké chlupy zlikvidovala, pro jistotu jsem je už nikdy narůst nenechala :-). A konečně nechodit ke gynekoložce, ale ke gynekologovi. Proč? Protože gynekolog je k ženě citlivější a jemnější. Tuhle životní moudrost jsem si v mládí ověřila na vlastním těle a mohu ji jedině potvrdit.
Jestli se divíte, proč jsem rovnou nedala na maminčinu radu a nešla ke gynekologovi, tak se moc nedivte a uvědomte si, že to bylo v osmdesátých letech. Doktora jste si nevybírali, ale prostě vám ho přidělili, a v Brně patřily všechny vysokoškolačky pod jednu gynekoložku. Dnes si říkám, že si to možná pletu, protože přece nemohla tolik pacientek zvládnout. Ale je fakt, že k ní chodily i další spolužačky z gymplu studující úplně jiné školy a fakulty. Tedy až na jednu, jejíž maminka – lékařka – znala pověst své kolegyně a zařídila dceři výjimku, aby mohla chodit jinam. My ostatní jsme při setkáních dřív nebo později skončily u tématu gynekologické prohlídky a šeptaly si své hororové zážitky.
Jméno téhle gynekoložky studilo stejně jako nástroje, které s takovou oblibou a razancí používala. Kdo se jí dostal do spárů, určitě ani na jedno nezapomněl a dodnes si oboje vybaví spolu se sadistickým úsměvem té mužatky. Na intimní věci se ptala tónem gestapáka při výslechu a k citlivým partiím svých pacientek přistupovala jako by se jich štítila. Nejraděj se jich dotýkala prostřednictvím kovu... Tenkrát jsem si myslela, že se mladým holkám mstí za to, že je stará, šeredná a nikdo ji nechce. S odstupem času si myslím přesně to samé a navíc si říkám, že nejspíš byla nejen frustrovaná, ale i opravdová sadistka.
Dneska by si taková doktorka ani neškrtla, protože by jí všechny pacientky utekly a možná by si na ni i stěžovaly. Tenkrát jsme to prostě trpěly a pokud možno se jí vyhýbaly. Napadá mě, že její tajemství, jak zvládala péči o tolik vysokoškolaček, třeba spočívalo právě v tom, že k ní většina zašla jen jednou. Jenže já otěhotněla a bohužel se jí vyhnout nemohla. Vzpomínám si, jak jsem se ke každé návštěvě těhotenské poradny musela přemlouvat. Vždycky mě nejdřív za něco sprdla a pak přišel zlatý hřeb :„Na stůl!“ V pátém měsíci jsem po jednom jejím „citlivém“ vyšetření začala krvácet a skončila v nemocnici. Prý mi hrozí potrat, napsala tehdy do zprávy doktorka, která ho málem sama vyvolala...
Divíte se, že jsem od té doby vyhledávala jen péči gynekologů? A na všechny vzpomínám jedině v dobrém.
No, vlastně skoro na všechny. Výjimkou je ten vtipálek, co mi v těhotenství (tzv. na udržení) zaváděl pesar se slovy „teď to TROŠKU zatlačí“. Toho bych ještě teď s chutí TROŠKU nakopla do pr... Když jsem si tenkrát osušila slzy, které mi samovolně vyhrkly, pochopila jsem, proč tyhle antikoncepční metody upadly tak rychle v zapomnění poté, co se objevily pilulky. A taky mi v té chvíli naplno došlo, v jak nevýhodné pozici se žena na gynekologii nachází – nemůžete vzít nohy na ramena, když už je máte nad hlavou :-)
Jenže ten pesar mi stejně zaváděli kvůli krvácení po vyšetření onou sadistickou gynekoložkou, takže i za tuhle bolest může zas ta baba. Samozřejmě jsem se s její péčí rozloučila hned, jakmile to bylo možné, a pár let jsem pro jistotu nechodila nikam. Pak jsem se svěřila gynekologům a zjistila, že se k vyšetření mohou místo mučících nástrojů používat ruce. A že to nemusí bolet a u šikovného doktora skoro ani nevíte, že nějaké vyšetření probíhá.
Je fakt, že gynekoložky mě od té doby vyšetřovaly pouze v porodnici těsně před porody a v těch chvílích by mi nejspíš bylo jedno, kdyby mě prohlížel třeba Belzebub. Ale stejně mi pokaždé přišlo, že ženy nevyšetřují tak jemně jako muži - i když je to zvláštní, protože právě ony by přece měly nejlépe chápat, jak ženě v té chvíli je. Moje osobní zkušenost je nicméně taková, že gynekologové přistupují k pacientkám citlivěji a víc se snaží, aby jim neublížili. Zkrátka maminka měla zase jednou pravdu :-)
Na závěr poznámka pro mužské čtenáře, kteří snad přes úvodní varování dočetli až sem. Svým textem nechci říci, že je pro mě návštěva gynekologa něčím příjemným nebo vyhledávaným. Ženám určitě nemusím zdůrazňovat, že mi tento zážitek jednou za rok bohatě stačí. Ale kdybych si dnes měla vybrat, jestli jít ke gynekologovi nebo k zubaři, tak rozhodně volím to první.
Tedy pokud by to nebyla gynekoložka ;-)
P.S. A jak to vidíte vy, milé čtenářky? Taky se cítíte lépe v péči mužů?
