Nenapravitelný romantik ve světě cynismu. Moje noc s Waltem.

Bylo to asi před měsícem. Vzpomínám si, jak noc přešla ve sněhobílé ráno, které mě vtáhlo do děje pohledem z okna. 

Svět, který jsem viděla se celý třpytil. Jak kdyby se uklidnil.
Zastavil.
Sjednotil. 

A najednou jsem měla obrovskou touhu vyběhnout ven a zabořit celé své nahé horké rozespalé tělo do sněhu.

Zastavit se.
Sjednotit.

...

Tak jsem se raději zase uklidnila. Zastavila svůj tok myšlenek razantním přidupnutím v obýváku a sjednotila se s tou velkou parádou venku jen pohledem z okna ven. Zatím. 

Mám ráda tahle třpytivá překvapení. Pohledy z okna. Pohledy všeobecně. Občas mívám blbé nápady. Zasněné výrazy. Strnulé pohyby. A taky mám moc ráda mandle v čokoládě se skořicí. Prsty od skořice, když jím mandle v čokoládě se skořicí. Metafory. Svoji snovou červenou teplákovku. Slzy s úsměvem. A čtu si nahlas na balkóně poezii. 

Někdy jsem označovaná za podivína. Což moc dobře nechápu, proč... Přitom můj andělíček ve sněhu by byl určitě pro svět stejně důležitý jako byl před 35 lety a není na tom nic podivného.

Ale co už, když ti dospělí mají prý rádi jiné radovánky, udělám si ho - sama pro sebe - raději někde v přírodě. Mimo tohle sídliště. Když to na mě zase někdy přijde... 

...

V noci, ještě za tmy, vstala jsem a pohledem zavadila o noční stolek.
Ležela tam kniha. 
Otevřená na straně 38.
Byla mrazivá noc.
Měsíc se divoce dral do mé ložnice.
Provázeli jsme jeden druhého po celém pokoji.
Svítil na stranu 38 a já se na ní zastavila.
Dekadentně jsme se všichni tři potkali na straně 38 a prolínali se a tančili v oslavě krásy a života uprostřed noci. 
Whitman.
Měsíc.
Já.
A s námi smysl lidské existence.
 
...

Smysl lidské existence - co to vlastně je? Kdo to ví...? Já třeba teď vím to, že svět je nahý. Já taky. My všichni. 
A sdílím s Tebou, Walte, po naší noci vše to, co dříve bylo tabu a ty ses s tím nikdy moc nepáral. 

Taky s Tebou nevšedně obdivuji všechny ty všední motivy každodennosti a jsou mi tolik blízké. 

A pod tíhou tolika otázek dualit přemýšlím o tom, zda nám nekonečně unikající cíl, který je obalen poetickými slovy a romantickými vizemi, nemůže být ve skutečnosti spíše iluzorním konceptem vytvořeným lidským myšlením, aby ospravedlnilo své vlastní úsilí a hledání v životě?

„...I am drawn by its breath as if I were no more than a helpless vapor,
all falls aside but myself and it,
Books, art, religion, time, the visible and solid earth, and what was expected of heaven or fear’d of hell, are now consumed...“

...

A tak jsem ráno zase o den starší a o pár hodin unavenější.
Lehce zasněná.
Připravená vstoupit do dalšího dne. 

Když si najednou uvědomím, že jsem vkročila bosou nohou do sněhu.
Do chaosu nepřehledného světa jsem obtiskla mrazivou něhou svoje chodidlo.

Otočila jsem na stranu 39.
A pokračovala dál.
V cestě kamsi dál.

Tam.
 
...

Nohy mě mrznou a vyděšeně kontroluji okolní sníh. Moje pohledy poletují sem a tam po sídlišti. Nikde žádný andělíček.

Uf, naštěstí stojím jen na balkóně.
Usměju se sama na sebe. A taky tam kamsi do dáli.
Na měsíc s Whitmanem. 

„...The love of the body of man or woman balks account, the body itself balks account,
That of the male is perfect, and that of the female is perfect...“

...

A někde tam.
Na cestě života plného záhad a neznáma.
Jednoho dne.
Objevil se zase ten podivín s šibalským úsměvem.
Pokračoval dál.
Toulal se městem, kde se s každým znal, rozdával pohledy a úsměvy, ale přitom byl jakýmsi samotářem.
V jeho krocích byla neodmyslitelná touha po objevování.
A pak najednou narazil na něco zajímavého.
Jemného a křehkého.
Nečekaného.
Spatřil andělíčka ve sněhu...

 ...

Výtvor přírody? Fantazie? Nevím... Krčím rameny a najednou ten ztracený  andělíček za zády se stal jakýmsi letmým pohledem do minulosti. Mrazivou vzpomínkou. 
Jako zmrzlé nohy ve sněhu a hlava na oblaku 38.
Jako slib v rozkročeném světě.

Přijímám krutou realitu každodenní rutiny a vracím se do kolotoče života, s mrazem v nohách a teplem v srdci, kde andělé měří jen několik centimetrů a neztrácejí se ve sněhu za zády, ale v zapomnění. 

Ale... Občas si moc ráda zatančím na straně 38 s pohledem na stranu 39. Přesně tam, kde každý z nás se čte svojí verzi reality.

A přesně v této absurditě nacházím krásu každodenního života.
 

„...In this head the all-baffling brain,
In it and below it the makings of heroes...“

 

 

Autor: Jana Péťová | čtvrtek 1.2.2024 13:09 | karma článku: 18,21 | přečteno: 426x
  • Další články autora

Jana Péťová

Pomáhat a chránit: Nemusíš se bát, to jsou páni policajti

Zběsilý dětský pláč na zadní sedačce auta, z odřeného kolene se valí krev, rána je plná písku. „Mami, jeď rychleji, chci domů a tam mi vrátíš tu rozbitou kůži zpět na koleno, to hrozně bolí, auuu...“

15.5.2024 v 9:37 | Karma: 21,97 | Přečteno: 562x | Diskuse| Ostatní

Jana Péťová

Moje tvář je mistrovské dílo. Blíží se Mezinárodní týden rovnocennosti tváří

Od 13. do 19. května 2024 proběhne tradiční Mezinárodní týden rovnocennosti tváří. Iniciátorem je celosvětové sdružení Face Equality International.

7.5.2024 v 12:35 | Karma: 7,91 | Přečteno: 163x | Diskuse| Ostatní

Jana Péťová

Neříkejte plešatému: „Jsou to jenom vlasy.“

To je jak kdyby sis právě uříznul prst a někdo ti říkal: „Nekrvácej.“ Není to tak jednoduché, jak se může na první pohled zdát a nejsou to jenom vlasy!

11.4.2024 v 12:13 | Karma: 34,10 | Přečteno: 2976x | Diskuse| Ostatní

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma: 12,61 | Přečteno: 260x | Diskuse| Poezie a próza

Jana Péťová

Ledové probouzení

A až se rozbijí na povrchu ledové zdi, které brání probuzení, tak ozvou se znovu melodie tepla a s nimi vykoukne život ve všech jeho barvách.

21.2.2024 v 20:37 | Karma: 17,24 | Přečteno: 287x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince

8. června 2024  23:01,  aktualizováno  9.6 12:41

Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ

11. června 2024  19:21

Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...

Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři

10. června 2024

Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...

Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti

9. června 2024  20:29,  aktualizováno  10.6

Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...

Kvůli konci uhlí krize nenastane. Jozef Síkela o jaderném tendru i dalším postupu

17. června 2024

Premium Česko nejspíše do roku 2027 přestane být čistým vývozcem elektřiny, protože jí víc bude...

Charkov jako strategické eso. Už je zřejmé, proč ho Putin tolik chce dobýt

17. června 2024

Premium Ruská armáda nepřestává bombardovat Charkov, čímž ukazuje, že o něj má pořád velký zájem. Vojensky...

Pravda o střelbě na fakultě. Unikátní rekonstrukce, vrah přišel v 13.23

17. června 2024

Premium Pravda o střelbě na filozofické fakultě se vynořuje postupně a některé detaily jdou proti tvrzením,...

Na Islandu havaroval autobus s českými turisty, pět jich skončilo na JIP

16. června 2024  11:35,  aktualizováno  21:42

Při páteční nehodě autobusu na severu Islandu se zranilo dvanáct lidí, z toho pět skončilo na...

  • Počet článků 70
  • Celková karma 19,15
  • Průměrná čtenost 640x
Vždy, když mě posere holub, děkuji Bohu, že nedal křídla i krávě. 

 

Seznam rubrik