Jak být dobrým ateistou

Všimla jsem si toho už mockrát. Nalézt návod, jak být dobrým křesťanem, muslimem, judaistou, buddhistou, hinduistou, dokonce spiritistou či komunistou je snadné. Některá náboženství vám ho strkají až pod nos (třeba křesťanství), některá vás s ním mlátí po kebuli (islám). Není problém se dočíst, jak si počínat, abyste měli "duši Indiána", tedy něco, v co podle posledních výzkumů většina severoamerických indiánských kmenů nijak zvlášť nevěřila. Ale ateismus? Kromě pár prachem zapadaných příruček z přelomu 19. a 20. století, jako kdysi přísně zakázaná, "státoborná", anonymně vydaná brožurka s názvem Dobrý ateista, která je dnes sběratelskou záležitostí, existuje jen málo ucelených textů, které ateistovi poradí, jak si počínat, aby byl skutečně dobrý.

Ateista nevěří v žádnou vyšší moc, na kterou by se mohl obrátit o pomoc v nouzi a která ho – zachce-li se jí – vytáhne z bryndy. Nemůže čekat, až jednou z čistého nebe sjede blesk, keř, až dosud ničím pozoruhodný, zahoří plamenem, odkudsi shůry se ozve velký hlas a poskytne mu přesné, ač ne vždy srozumitelné instrukce. Ateisté nemají proroky (možná s výjimkou Francise Bacona a Richarda Dawkinse), a nevěří, že je třeba čekat na vnuknutí. A tak jsem se rozhodla, že se sama ujmu úkolu popřemýšlet nad tím, co ateistu může činit dobrým. Napadá mě jen pár věcí, samozřejmě, a – tak jak je tomu se vším u tohoto nesnadno definovatelného ne-náboženství – jsou otevřeny diskusi.

Takže -- Jak být dobrým ateistou (sorry, vypadá to, že jsou to samé zákazy):

Nemysli si, že jsi ke své ne-víře sám dospěl díky své mimořádné schopnosti logicky uvažovat. S největší pravděpodobností jsi její základy už v dětství převzal od rodičů, příbuzných, přátel nebo prostředí, ve kterém jsi vyrůstal. Pokud patříš k těm nemnoha procentům ateistů, kteří vyrůstali v represivním náboženském prostředí, pak se té vnucované víry zbavili a nekonvertovali k jiné, která se jim víc líbila, ale stali se ateisty, pak všechna čest. Ale ani ty jsi nejspíš nedospěl k ateismu dík logickému myšlení, jen jsi tu ne-víru přebral jako vyhovující východisko.

Nemysli si, že je ateismus jediným světonázorem hodným skutečného vědce. Není. Pravda, jeho rozmach v Evropě někdy v osmnáctém století je spojován s osvícenskou vírou ve vědu, racionalitu, individualismus. Ale existuje řada vědců, kteří nejsou ateisté -- a v jejich práci jim to vůbec nepřekáží. Francis Collins, ředitel Human Genome Project (projektu na rozklíčování lidského genomu), vědec, který si doslova sáhl na základ všeho živého, se označuje za hluboce věřícího křesťana.

Nemysli si, že ateismus je něco nového, jakýsi vyšší stupeň víry. Ateismus není nový. Ten náš evropský má kořeny v předsokratovské řecké filosofii, ze které ho vzkřísili právě až osvícenci (a jejich předchůdce Francis Bacon). Asijský ateismus, který, mimochodem, existoval dlouho předtím, než Čínu převálcovali komunisté, má původ dokonce ve staroindickém védickém náboženství. (Ostatně české slovo věda je přímo převzaté ze sanskritského slova véda). Ale – může to být vyšší stupeň víry? Setkala jsem se s názorem, docela pěkně podloženým historickými i prehistorickými prameny, že vývoj světonázoru lidstva směřuje od animistických a polyteistických náboženství (ještě přednedávnem nazývaných "primitivní") přes náboženství henoteistická (která uznávají existenci velkého množství bohů, ale uctívají jen jednoho, toho, který jim připadá nejvýznamnější) a monoteistická až po – no ano, ateismus. Od přesvědčení, že snad všechny věci kolem nás mají jakousi duši nebo jsou to drobní bůžkové (víry, kterou ještě začátkem 20. století mnohý misionář nazýval neznabožstvím) podle téhle teorie spějeme k víře, že ducha nemá nic. (A ta má, když se nad tím tak zamyslíte, mnoho společného s vírou, že ducha mají všechny věci kolem nás. Aspoň v případě, že se ke všem věcem kolem nás chováme slušně.) Přiznám se, že se mi tahle teorie líbí. Ale nevím, jestli to není i proto, že jsem podle ní "vyspělejší" než většina lidstva. (Celosvětově se k ateismu hlásí jen 2 % populace a 9,5% je prý bez víry v boha.) Mnohá náboženství s oblibou hlásají, že právě ona jsou tím nejvyspělejším (nejhlasitěji asi islám). Chceš-li být skutečně dobrým ateistou, nenech se svést k podobným naivně elitářským projevům.

Nenech se ukolébat iluzí, že máš v sobě tak silný mravní zákon, že žádné náboženství nepotřebuješ. Možná ho máš – a to je skvělé. Ale pokud jsi vyrostl v Evropě, je dobré mít na paměti, že to, čemu říkáme mravní zákon, je z velké části křesťanská morálka, jejíž ideou (ač ne vždy praxí) jsme byli obklopeni po mnoho století. Jestli skutečně existuje jakési automatické niterné dobro v každém či skoro každém z nás, to je velká otázka, na kterou zatím odpověď neexistuje.

Neposmívej se věřícím a nevypichuj rozpory v jejich víře. Jasně, někteří o posměch přímo prosí, lezou po kolenou vzhůru po schodech a o každý schod se bací hlavou pro větší slávu Ježíšovu, provozují pětkrát denně pozoruhodnou zbožnou gymnastiku a modlí se k Alláhovi s prdelí do vrchu, v pátek večer zvoní u sousedů a prosí, jestli by k nim nemohli zaskočit vypnout troubu, oni na to zapomněli a nechtějí porušit šábes. Ale i zapřisáhlý vědec-ateista ve svém zápalu mnohdy působí směšně, tak jako každý fanatik. V každém náboženství najdete rozpory, najdete je i v ateismu. Mnohý zástupce kterékoli víry či nevíry jednu věc  hlásá a jinou provozuje. Leckdy si sám není jistý, čemu věří či nevěří: i ateista může být pověrčivý, zaťukávat věci na dřevo, bát se černých koček, číst horoskopy. Taky se může splést. Sám Richard Dawkins, sociobiolog a zakladatel The Richard Dawkins Foundation for Reason and Science (Nadace pro racionalitu a vědu Richarda Dawkinse) se v televizi krásně uřekl: když si nemohl vzpomenout na jistý vědecký výraz, vyletělo z něj: "Oh, God!" Dovolával se – ze zvyku a taky proto, jak se vyvinul jazyk – Boha, o jehož neexistenci je hluboce přesvědčen.

Nenahrazuj Boha Všemohoucího drobnými, ale o to vlezlejšími božstvy. Jsou lidé, kteří o sobě halasně tvrdí, že oni žádného boha nepotřebují a taky nepotřebují žádné rituály a žádné berličky. A přece každý večer, jakmile přijdou z práce, zapnou televizi a zírají na ni, dokud nejdou spát. Když se den dva k televizi nedostanou, jsou zoufalí. Jiní mají to samé s počítačem. Ještě jiní nahrazují křesťanského Boha svých předků bohem mamonu – zvyknou si každou neděli strávit v supermarketu a rituál nakupování nahrazuje bohoslužbu v kostele. Jistě, představitelé snad každé světové víry dělají totéž – ale aspoň přitom netvrdí, že ke své spokojenosti nepotřebují žádného boha a žádnou vyšší moc.

Neurážej lidi jiné víry. Ateista má velkou výhodu: může směle chodit do kostela, templu či mešity, smí vzývat animistická božstva všech druhů, zapalovat voňavé tyčinky v buddhistických chrámech, zkrátka se účastnit náboženského života lidí s jiným světonázorem, aniž by to musel nějak vysvětlovat "svému bohovi". Ale když už se náboženského života jiných účastní, neměl by se chovat povýšeně. Je naopak dobré, když svou úctu k představitelům jiné víry ukáže vhodným oblékáním, chováním, řečí či dokonce mlčením. Není to těžké, stačí si uvědomit, že kdyby vyrostl v podobných podmínkách a měl podobný životní osud jako tihle věřící, s největší pravděpodobností by s nimi sdílel i světonázor.

Nebuď ateistickým misionářem a neobracej své bližní na ne-víru. Je to namáhavé, leckdy nebezpečné a nadělá to obyčejně víc škody než užitku. Většina věřících beztak nemá na vybranou: tak jako drtivá většina ateistů nedokáže přestoupit na víru, ať by si to přála sebevíc, nedokáže drtivá většina věřících "konvertovat" k ateismu. Ateismus nemá průměrnému člověku co nabídnout – neslibuje život věčný, nemá pevně ustavený mravní kodex, který mnohému ztracenci pomůže žít, neláká své následovníky na působivé rituály ani na komunitu soubezvěrců. Ateistické organizace a komunity samozřejmě existují, ale obvykle ateismus komunitní nebývá. Na "vědeckost" a "racionalitu" nalákáte málokoho, a lidi zvyklé své víře slepě věřit už vůbec ne. A tak zbývá jen dál žít a nevěřit, pátrat v sobě po dobru, ať už pochází odkudkoli, a celým svým životem -- tiše – dokazovat, že ateismus je skvělý světonázor a vy jste díky němu šťastní.