Ikonická herečka Audrey Hepburn neuměla moc dobře zpívat. Když natočila legendární roli Elisy Doolitlové ve filmu My fair Lady, nedostala za ni Oscara díky tomu, že její přirozený hlas vyměnili filmaři v písních za hlas profesionální zpěvačky. Ani v osobním životě se jí nedařilo kdoví jak skvěle. Přesto je dnes stále legendou a miliony lidí ji zbožňují i léta po její smrti. V čem to vězí?
www.pixmac.cz
Audrey Hepburn totiž nikdy nesklonila hlavu a neřekla: „Nedali mi Oscara, tak se jim tady na to všechno vykašlu.“ Přestože přišly v jejím životě chvíle, kdy se jí opravdu nedařilo, kdy se jí ostatní lidé možná vysmívali za to, že neumí zpívat, nikdy se nevzdala a hrála hru života až do konce.
Takových příkladů bychom si mohli vyjmenovat stovky. Walt Disney byl moc velký snílek, a neuměl prý malovat. Ludwig van Beethoven byl označen za netalentovaného hudebníka a Albert Einstein byl považován za hloupého žáka - vždyť sotva vychodil školu.
Pokud se ptáte, zda tito lidé někdy mysleli na to, že všeho nechají a půjdou úplně jinou cestou, tak se jistě nemýlíte. Být výjimečným člověkem totiž není snadný úkol. Ale jejich vnitřní motivace byla naštěstí dostatečně silná k tomu, aby zkoušeli znova a znova vstát, i když je život často tvrdě zkoušel. Někdy nám život rozdá karty, se kterými není úplně snadné hrát. A občas s námi život zamává a dějí se nám věci, o kterých jsme vůbec nevěděli, že by se nám kdy mohly stát.
Ale víte co? Pokud jste na naprostém, ale opravdu naprostém dně, tak se rozhlédněte. Podívejte se, jak to dno vypadá, a zkuste prožít všechny pocity, které při tom máte. A když už víte, jak to vypadá, tak si to zapamatujte, protože se sem možná již nikdy nevrátíte. Pro mnoho lidí může totiž dno být odrazovým můstkem pro výstup až na vrchol.
Je statisticky dokázáno, že lidé, kteří si sami prošli velkými osobními problémy, mají obrovský potenciál. Pokud se jim podaří ode dna odrazit, pak se stanou senzitivnějšími vůči druhým. Dokážou pochopit, že někomu jinému se zrovna nedaří, nebo se necítí dobře. A mohou být dokonce mnohem lepším šéfem, protože svým podřízeným dokážou vyjít vstříc a naslouchat, a mohou je tak dovést k lepším výsledkům.
A další výhra? Pokud jste na dně, nemůžete už nikam níž spadnout. Vaše cesta tudíž může vést zase jen vzhůru. A díky dnešní globální a otevřené době máte snad poprvé možnost vidět, že „v tom nejste sami“, a že stejné problémy řeší tisíce dalších lidí.
Možná Vám řešení pro Váš život může pomoci najít Váš kamarád, mentor, kouč, či lékař. Ale nemáte li po ruce žádného pomocníka, který by Vás vyslechl a možná i poradil, pak zkuste prosím občas myslet na Walta Disneyho, Audrey Hepburnovou, nebo Alberta Einsteina. Nikdy nevěřte, pokud Vám někdo říká, že jste hloupí. Nikdy nevěřte, pokud Vám někdo říká, že nejste talentovaní. A nikdy nepokládejte karty před koncem hry. Třeba právě ta další karta bude znamenat Vaši výhru. Nejste v tom sami, tak to nevzdávejte.
Pěknou neděli, Pavla Kostelecká
