Kdy nastane konec hudby?

Je to vlastně paradox. Známe pouze sedm not stupnice. A když je spočítáme i s půltóny, existuje dohromady jen dvanáct tónů. I přes tak malý rozsah dokázali hudební skladatelé a hudebníci po staletí kouzlit a vymýšlet nádherné neotřelé melodie a harmonie, které oblažovaly náš sluch, ať již v době barokní, romantické, nebo té naší moderní. Je tedy nasnadě klást si otázku, kdy se hudební inspirace vyčerpá?

Kdy začne být dvanáct tónů stupnice málo a skladatelé už nebudou mít z čeho čerpat? Je možné donekonečna vymýšlet nové a nové hudební motivy?  A jestli se skutečně invence vyčerpá, řekneme potom hudbě adieu? Mělo by se skutečně hudební dobrodružství celého lidstva pozvolna skončit? 

Podle vědeckých výzkumů, které byly provedeny cca na stovce současných skladeb se skutečně nacházíme tak trochu ve slepé hudební uličce, neboť výzkum ukázal, že na rozdíl od skladeb staršího data se v naší dnešní hudbě nahrazuje melodická a harmonická složka složkou basovou a rytmickou. V praxi to potom znamená, že na nahrávce se stále dokolečka opakuje jednoduchý refrén a je hřmotně podpořen bubny, basy a pevným rytmem. Taková hudba je vynikající například pro cvičitele různých sportů, kteří potřebují sebe a své cvičence udržet v pevném rytmu. Ale není příliš vhodná (nota bene ani příliš zdravá) pro celodenní poslech.

Už starověký Pýthagorás tvrdil, že hudba pro masy musí být jednoduchá a veselá s jasným rytmem. Myslíte, že se od jeho doby něco změnilo? Při poslechu "šlágrů" naší popové scény si troufám tvrdit, že absolutně nic. Tím ovšem nechci tvrdit, že popová hudba musí za každou cenu skadatelsky primitivní. Například světoznámá skupina Beatles dávala masám svých posluchačů k dispozici písně s kvalitní melodií, podpořenou krásnými harmonickými obraty a už nepotřebovali třikrát silnější basy, aby zakryli, že vlastně jejich tvorbě chybí nápad.

Je těžké určit, kam se hudba bude dál ubírat. Jestli se nám narodí další Mozart, který řekne, že hudba neumírá, hudba je živá! Snad přide už brzy :).

Prozatím jsem se uchýlila ke starším mistrům a znova a znova obdivuji, jak lehkonohá Mozartova hudba plyne, jako voda v řece. Obdivuji, jak Bach klade tisíce otázek a Janáčkovo utrpení a zralost cítíme v každém tónu.

Nemohu si pomoct, ale miluji hudbu. A přeji jí, aby ještě dlouho žila pomocí nás všech. Pokud máte tip na výbornou hudbu, dejte mi ho, prosím. A dejte ho, prosím, i všem ostatním. Tiše si přeji, aby zahraniční vědecký výzkum neměl až tak úplně pravdu a aby nám dvanáct tónů stačilo na ještě hodně hodně dlouhou dobu. Přeji Vám mnoho mnoho krásných tónů a ať je Váš den barevný a veselý jako ta nejkrásnější píseň! Pavla Kostelecká