Dobrá duše

  Odhaduji, že 99 % všech lidí v naší zemi a dokonce 99% lidí na naší planetě jsou ve skutečnosti slušní lidé. A neměli bychom se nechat mýlit obsahem novin, televize, či webu. Tato média zviditelňují něco, co ve skutečnosti tvoří jen mizivou součást naší společnosti, a jejich prapůvodním ušlechtilým cílem (médií) bylo upozornit populaci na potencionální hrozbu. Že se z toho časem vyvinul byznys, to už je zase jiná pohádka.

Prostě většina lidí jsou "hodňáci", a vy si je (protože mezi ně taky asi patříte), můžete představit zhruba jako pozitivní postavy z Vašich oblíbených knih a filmů. Jen těžko si umím představit, že někdo z Vás, kteří právě čtete tento článek si v duchu říkáte: "Nene, já jsem padouch!" A proto se musíme zamyslet nad následujícím. Proč má všech těch 99 % slušných lidí neustále problémy s tím jedním procentem "neslušňáků"?

Odmala nás učí slušným způsobům - pustit v tramvaji sednout starší paní, vždy mluvit pravdu, každý den si alespoň dvakrát čistit zuby... A pak je jasné, že nejsme připraveni na neslušné, nekorektní a hrubé chování. Vzpomínáte si ještě na pravidlo: "Seď panenko v koutě, budeš - li hodná, najdou Tě."? Je to velká hloupost, protože každou panenku najdou daleko spíš, když o sobě bude dávat hodně hlasitě vědět, a ne, když bude jenom tiše vysedávat v koutku. Jak to tedy udělat, aby nás Ti "lotři" neopili rohlíkem při volbách, v supermarketu, nebo v pojišťovně?

Když jsem o tomhle tématu uvažovala, vzpomněla jsem si na jednu příhodu ještě z mých školních let.

Jedno odpoledne jsem po vyučování (jako asi jedenáctiletá holčička) vycházela před školu, a v tu chvíli jsem uviděla, jak několik starších žáků začalo napadat slovně a potom i fyzicky jednoho mladšího spolužáka. Rychle jsem se otočila a běžela pro nejbližší paní učitelku, aby spolužákům domluvila a toho spolužáka zachránila před boulemi a modřinami. Paní učitelka přišla, všechno dopadlo dobře, a já jsem v sobě pak celý den měla dětsky hrdinský pocit, že jsem udělala něco záslužného pro někoho druhého.

Druhý den ráno přišla paní učitelka do třídy a začala rozdávat dvojky z chování: Všichni delikventi dostali poznámku do žákovské a ještě snížený stupeň z chování. Všichni - včetně mě. Udivuje Vás to? Zasloužila jsem si to prý za to, že jsem žalovala na svoje spolužáky paní učitelce a zasloužila jsem si to ještě taky za to, že když jsem viděla, že se na školním dvoře něco děje, měla jsem zasáhnout hned sama a ne čekat, až přijde učitel. A tehdy utrpěla moje víra v autority první velkou ránu.

Myslíte si, že jsem se poučila? Ani omylem. O deset let později jsem volala záchranku bezvládnému zkrvavenému člověku. Po řadě lidí, kteří prošli kolem bez jediného zaváhání, jsem rychle zvedla sluchátko a volala 155. Po příjezdu záchranky začala ošetřující lékařka na mě křičet velmi nevlídná slova, se zdůvodněním, že tohle je přeci "známá firma", tedy jen ožrala, kterého nemá smysl zachraňovat pokaždé, když sebou někde práskne. Nikdy bych se to neodvážila říct té rozezlené dámě do očí, ale stejně vím, že budu volat záchranku i příště, až uvidím zraněného člověka na ulici. Možná to bude devětkrát ožralec, ale možná to bude podesáté člověk, který skutečně potřebuje pomoc.

A teď na závěr několik malých nápadů pro všechny, kteří mají pocit, že jsou až MOC hodní. Pokud proti Vám někdo půjde s vidlemi, necháte do sebe píchnout? Většinou nenecháte. Pokud tedy proti Vám někdo jde s ostrým jazykem a urážkami, měli byste si to nechat líbit? Ani náhodou! Protože i když jste dobrá duše, dáváte tím vlastně svolení ke vzniku (dnes ve všech pádech skloňovanému) mobingu. Ať už doma, nebo v práci, nebo na školním dvoře, všude dejte alespoň trochu průchod svým emocím!

Přemýšlela jsem dlouho a dnes už vím, že kdybych mohla vrátit čas, a být znova na školním dvoře, udělala bych to stejně. Zrovna tak, jako s tou záchrankou.

Dnes už mi není jedenáct, už jsem absolvovala kurz první pomoci a taky je ze mě učitelka. A víte co? Většina mých žáků dobře zná číslo na záchranáře a taky žádný ze žáků ještě nedostal dvojku z chování. Eleanor Roosveltová říkala: "Pamatujte si - nikdo Vás nemůže přimět k tomu, abyste se cítili méněcenní bez Vašeho souhlasu." Jinými slovy- "Každý Vám udělá jen to, co si udělat necháte." Přeji Vám všem krásný den a taky Vám přeji, aby ve Vaší pohádce vždy zvítězilo dobro! PS: I když jste dobrá duše, nebojte se trochu se naštvat:)! Pavla Kostelecká