Shodou okolností se k mým očím dostal facebookový status bývalého politika Daniela Kroupy, v němž se vyjadřuje k pařížským útokům teroristů napojených na Islámský stát. Aniž bych ho považoval za významný, je podle mého názoru typický pro intelektuální lenost českého politického prostoru.
Dovolím si s ním mírně polemizovat.
„A proč já jsem Charlie? Protože cílem teroristického útoku byla moje svoboda! Moje svoboda zasmát se karikaturám Charlie Hebdo a nebo je znechuceně odložit. Ti teroristé se vraždou novinářů pokusili zastrašit i mě, protože svým činem řekli: jestliže se i ty pokusíš karikaturou vyjádřit svůj názor o islámu, zabijeme i tebe.“ Tak píše Daniel Kroupa a pokračuje: “Chtěli jste nás, vrahové, svým skutkem zastrašit a zabránit lidem v Evropě aby svobodně vyjadřovali své názory na islám?“
Představa, že islámští teroristé jsou fanatičtí hlupáci, kteří jednají jako nějací vesničtí rváči, kteří se mstí za urážku, je naprosto naivní.
Naopak představitelé Islámského státu vědí přesně, co dělají. Jsou to bezohlední vrazi, ale nejsou hlupáci. Terorismus není politický směr, ale taktika, což mnohým uniká.
Cílem každého teroristického činu je změnit chování veřejnosti, vlád, institucí. Nejde o to způsobit velkou materiální škodu či ztráty na životech, jde o to vyvolat nějakou formu hysterie, dostat se do médií, šokovat.
Evropa trpí dlouhodobou neschopností integrovat menšiny. Všimněme si, že například USA či Rusko tento problém nemají nebo jen v mnohem menší míře.
Potomci přistěhovalců mají problém se svou identitou. Jejich vlast je mezi sebe řádně nepřijala a s vlastí svých rodičů či prarodičů nemají téměř nic společného.
Někteří tuto identitu hledají v islámu a někteří, z pocitu nespravedlnosti páchané Západem na jejich souvěrcích na Středním Východě a vykořeněnosti ve své rodné zemi, se obracejí k islamismu.
Občas i do (jinak spíše bezobsažných) českých médií pronikají zprávy o bojovnících Islámského státu původem z Evropy. Ze zpráv zahraničních médií se zdá, že mezi bojovníky Islámského státu je opravdu velký počet Evropanů.
A Islámský stát využívá moderních technologií, sociálních sítí, ale také (nepřímo) západních médií k náborovým akcím mezi muslimy v Evropě. Je v tom úspěšný.
Nevěřím, že by si vůdci IS mysleli, že dokáží zastavit kritiku islámu v Evropě. O islám tu primárně nejde. Jde tu o politiku v oblasti Středního východu a zejména o geopolitiku v této oblasti. Islámský stát je produktem geopolitických šarvátek zejména mezi Saúdskou Arábií a Íránem (a částečně Tureckem) a důsledkem války v Iráku a následné politiky USA v této zemi.
Pro IS je Evropa vynikající náborovou základnou. To je to hlavní, mnohem důležitější než kritika islámu.
Kdyby nebylo karikatur, našli by jinou záminku, kterou by mohli prezentovat jako obranu islámu. Ve skutečnosti jim jde o to, aby v Evropě vyvolali pogromistickou atmosféru proti muslimům. Chtějí evropské muslimy ještě více izolovat od zbytku společnosti, vyvolat situaci, která jim udělá ze života pořádné peklo, a počkat na jejich mnohem větší radikalizaci.
Evropští rekruti jsou pro IS mnohem lepší než místní. Ti místní znají dobře místní poměry, mají v lokalitě sociální vazby. Mladí zradikalizovaní evropští muslimové v cizí zemi bez jakýchkoliv kontaktů na místní komunity v Iráku či v Sýrii je mnohem snazší pomocí vymývání mozků přeměnit v bezohledné vrahy.
Daniel Kroupa mezitím přemýšlí nad vhodností či nevhodností karikatur a domnívá se, že když budeme nadále kritizovat islám, učiníme tím teroristický čin nesmyslným a zbytečným.
Nic proti kritice islámu či jakéhokoliv jiného náboženství, ale kritika náboženství by měla být reakcí na náboženství, nikoliv na násilnou akci určitého politického směru.
Naštěstí miliony Francouzů, včetně muslimů, pochopili cíle Islámského státu mnohem lépe než Daniel Kroupa a vyšli do ulic, aby nejen odsoudili vraždu redakce Charlie Hedbo, ale také se vyjádřili proti případné islamofobní reakci na tento útok.
Právě jejich reakce má potenciál učinit útok zcela nesmyslným a zbytečným.
