Paranoia pravicových spoluobčanů po volebním úspěchu KSČM

Doslova zděšení u našich pravicově orientovaných spoluobčanů vyvolaly výsledky krajských a senátních voleb. Po volebním úspěchu KSČM jsou div ne v transu apokalyptického očekávání nového Vítězného února.

Tato paranoia má své kořeny ve dvacetiletém pumpování odésáckého antiintelektualismu do řad české veřejnosti.

Těžko mohou naši pravicoví spoluobčané dospět k jiným závěrům, když hluboce věří v koncepci dějin založené na konspiračních teoriích, které přisuzují komunistům jakousi neuchopitelnou schopnost náhle vstoupit do dějin a celé je obrátit směrem, který ani sama KSČM nedeklaruje jako žádoucí.

Okolnosti „Únorového puče“

Ničím jiným než konspirační teorií nelze nazvat ani jejich chápání samotného Února 48. Představa, že šlo o pouhý puč, kdy se malá skupina komunistů násilně chopila moci proti vůli drtivé většiny občanů, se nezakládá na historických faktech.

Skutečnost je taková, že tehdejší KSČ, ať se nám to líbí nebo ne, byla masová strana plná mladých lidí, odhodlaných „změnit svět“. Měla masivní podporu obyvatelstva. Myšlenky socialismu a znárodněné ekonomiky byly natolik populární, že je měly v programu i tehdejší pravicové strany – lidovci a národní socialisté.

Navíc měla KSČ v zádech Sovětský svaz, který měl velkou prestiž díky osvobození většiny Československa a diskreditaci západních mocností (s výjimkou USA) v důsledku Mnichovské dohody.

Předválečný režim byl hluboce zdiskreditován díky velkým sociálním a ekonomickým problémům 30. let.

Krátce po válce navíc vedení KSČ spíše krotilo znárodňovací mánii československé veřejnosti, snažilo se o širokou koalici a usilovalo o jakýsi hybridní ekonomický systém.

Činilo tak na pokyn z Moskvy, která se obávala válečného konfliktu se Západem, a tak se snažila ve východní Evropě vytvořit nárazníkové pásmo spřátelených zemí. V této fázi neusilovala o zavedení sovětského modelu v zemích východní Evropy.

Zlom přišel po vyloučení komunistických stran z vlád v Itálii a ve Francii v roce 1947 a následném vypuknutí Studené války.

To jsou okolnosti, které vedly k Únoru 48 a k tomu, že byl pak v letech 1948-53 postupně zaváděn sovětský model do Československa.

Stalinistické vedení KSČ pak dostalo stranu i stát pod úplnou kontrolu potlačením stávek proti měnové reformě, které se zúčastnila až čtvrtina všech pracujících, často vedených řadovými komunisty či místními funkcionáři.

Dnešní okolnosti

V roce 2012 je KSČM početně prudce upadající stranou s věkovým průměrem blížícím se 80 letům věku. Čím dál tím více se mění ze strany v pouhou volební skořápku. Počet členů zcela jistě nepřesahuje 50 tisíc a počet členů v předdůchodovém až raně důchodovém věku lze odhadnout tak na 10 tisíc.

O mobilizační schopnosti KSČM si lze udělat určitý obrázek z dubnové protivládní demonstrace, kde mezi přibližně 120 tisíci lidmi tvořil kontingent KSČM zhruba 1500 lidí.

Stalinistické křídlo KSČM dlouhodobě ztrácí půdu pod nohama, a to tak rychle, že i herečka Jiřina Švorcová krátce před svou smrtí vystoupila proti stalinistům, jejich obdivování se minulému režimu a dokonce vyzvala ke změně názvu strany.

Mobilizační schopnost stalinistického křídla KSČM dobře ilustrují jejich eskapády typu pokládání věnců na hrob Klementa Gottwalda, kde se jich schází sotva pár desítek.

Ozbrojené lidové milice pod vedením strany najdeme tak maximálně ve vlhkých snech několika pubescentů, kteří rebelují proti svým pravičáckým rodičům.

Studená válka je dávnou minulostí. Sovětský svaz již přes 20 let neexistuje, sovětský model vlády jedné strany a centrálního byrokratického řízení ekonomiky je hluboce zdiskreditován nejen v očích veřejnosti, ale i velké části komunistů, a to natolik, že v programu KSČM žádné takové návrhy nenajdeme.

Takže drazí pravicoví spoluobčané, kde vidíte ty paralely mezi dnešní situací a Únorem 48?

Fact or fiction?

Paranoidní fikce ještě nikdy nikomu chápat realitu nepomohly.

Na KSČM toho lze hodně kritizovat, a věřte, že ani mnozí voliči KSČM neskáčou radostí, jaká to je úžasná strana.

Ale skutečným nebezpečím pro demokracii je víra v iracionální bludy a paranoidní konspirační teorie a fanatismus s tím spojený.

Pokud i přesto zvolíte emigraci, kterou tak hlasitě vyhrožujete, pak je tu jedna země, kde stát nijak nezasahuje do života jednotlivce, kde si lidé „váží více svobody než jistot“.

Země zaslíbená zcela bez sociálních jistot, veřejného školství a zdravotnictví, podpor v nezaměstnanosti, ekologických norem, antidiskriminačních zákonů a dalších „socialistických experimentů“ na světě existuje.

Jmenuje se Somálsko a nachází se na východním cípu Afriky. USA nebrat, tam Obama s Bidenem zavádějí veřejné zdravotnictví a proti mormonovi Romneym asi příští volby prohrát nedokážou.