Nejdůležitější volby letošního roku

V amerických prezidentských volbách proti sobě stojí dva hlavní kandidáti – Barack Obama za demokraty a Mitt Romney za republikány. Někteří argumentují, že vcelku nezáleží, který z nich volby vyhraje, neboť oba kandidáti, a jejich strany, jsou spojeni s velkým byznysem. Dovolím si s tímto názorem nesouhlasit.

Obama byl zvolen před čtyřmi lety po osmiletém období prezidentování George Bushe mladšího, které přineslo světu velký nárůst mezinárodního napětí a USA erozi sociálního systému, občanských práv, obrovský rozpočtový deficit a výrazně přispělo ke spuštění ekonomické recese v západním světě. Obamovi voliči očekávali hodně a po čtyřech letech jsou nepochybně zklamáni.

Přesto Obama některé změny zavedl. Stáhl americká vojska z Iráku, určil datum stažení vojsk z Afghánistánu, nejednal unilaterálně jako před ním Bush. V domácí politice provedl alespoň základní reformu zdravotnictví, která zvýšila dostupnost zdravotní péče, zachránil některé významné podniky před krachem (automobilový průmysl), investoval do alternativních energetických zdrojů a šetrných technologií.

Ačkoliv státní dluh dále rostl, nerostl díky zahajování dalších a dalších válek či dalšímu snižování daňové zátěže pro nejbohatší, ale alespoň z nějaké části šlo o investice do budoucnosti.

Ačkoliv nestál v jedné řadě se stávkujícími dělníky či učiteli (a stávek v USA v posledních letech hodně přibylo), jak sliboval v poslední prezidentské kampani, nepostavil se jednoznačně ani na stranu velkých zaměstnavatelů jako všichni jeho republikánští předchůdci.

Mitt Romney dal naopak v prezidentské kampani najevo, že nechce určit žádné datum stažení amerických vojsk z Afghánistánu, že je zastáncem tvrdé linie proti Íránu a že jeho politika povede ke konfliktu s Čínou. Navíc chce navýšit vojenské výdaje, proti čemuž jsou dokonce i experti americké armády.

V domácí politice slibuje plošné snižování daní, což je opět hlavně úleva pro nejbohatší, kteří už dnes mají bezprecedentně nízké daně. Odmítá systém veřejného zdravotnictví, je také pro privatizaci sociálního systému. Jeho ekonomická politika by jednoznačně vedla k dalšímu rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými, což by USA přiblížilo poměrům zemí Třetího světa.

Odmítá státní investice do obnovitelných zdrojů energie a jako alternativu nabízí více licencí pro těžbu fosilních paliv. Energetická nezávislost Severní Ameriky má být postavena právě na nich. V zásadě tedy obhajuje spalování cenných a tenčících se zásob surovin zejména pro chemický průmysl.

Ohrožena jeho prezidentstvím by byla také ženská práva, zejména právo na interrupci. Obdobně jeho imigrační politika slibuje především deportace tzv. ilegálních přistěhovalců. Inspiruje se modelem přijatým v Arizoně, kde má policie instrukce kontrolovat každého, kdo „vypadá jako ilegální přistěhovalec“. Výsledkem, jak se dalo očekávat v etnicky pestré americké společnosti, je obtěžování lidí na základě jejich vzhledu.

Vláda Mitta Romneyho dává také větší šance náboženské fundamentalistické pravici prosazovat své antivědecké vize (jako kreacionismus) do škol, vyostřovat tažení proti ateistům a muslimům, gayům a ženám. Není to jen tím, že je mormon a sám věří, že se Ježíš zjevil americkým indiánům mezi svým ukřižováním a nanebevzetím a nyní žije na jakési vzdálené planetě mimo sluneční soustavu; ani tím že nosí magické spodní prádlo. Jde hlavně o to, že se jeho Republikánská strana stále více opírá o krajní náboženskou pravici a její dogmata, proti kterým vypadá i Katolická církev jako vrchol tolerance.

Můžeme si říci, že nám to může být jedno – Amerika je daleko. Vlastně nemůžeme. USA jsou ještě pořád světovým hráčem číslo jedna a vývoj v USA či vývoj zahraniční politiky USA mají vliv na celý svět, tedy i na nás.

Svět nepotřebuje ani agresivní zahraniční politiku, konflikt USA s Čínou či Ruskem, ale ani úpadek samotné americké společnosti do ohromných sociálních rozdílů, etnického či náboženského konfliktu.

Naštěstí syn bývalého guvernéra a miliardář zbohatnuvší ještě více na operacích s krachujícími firmami Mitt Romney již dal vědět, jak hodně je ve styku s běžnou realitou většiny Američanů.

Nejprve označil 47% americké populace za lidi, kteří nejsou schopni převzít odpovědnost za své vlastní životy. Následně se vyjádřil v tom smyslu, že kdyby se narodil jako Mexičan, měl by větší šance na zvolení prezidentem. Pozor, bílý syn miliardářského guvernéra se cítí být v USA diskriminovanou menšinou.

Soudný člověk by tedy nečekal, že by Romney sotva mohl získat více než 10% hlasů. Jenže výsledky nejsou zdaleka jisté. Romney se totiž řídí topolánkovským heslem, že voličům se nesmí říkat pravda, protože by nás pak nevolili, a neustále mění své pozice tam a zpět (evidentně nezávisle na Topolánkovi).

Hlavním problémem jsou ale konzervativní média, zejména televizní stanice Fox, která má neuvěřitelný mediální vliv. Ta agresivně Romneyho propaguje a Obamu orwellovsky vykresluje jako div ne ateisticko-muslimsko-socialistického Satana (ne že by něco takového existovalo).

Proto máte-li přátele v USA či mezi Američany žijícími v Česku, napište jim, ať se zaregistrují k volbám a volí duo Obama-Biden nebo svůj národ mezinárodně znemožní.

videa:

První prezidentská debata

Druhá prezidentská debata 

Debata viceprezidentských kandidátů

vybrané komentáře The Young Turks network:

http://youtu.be/yL4nbeW7mVs

http://youtu.be/YthA5ZEJH6s

http://youtu.be/HNFLclVt7M4 (Zaměstnavatelé "doporučují" zaměstnacům volit Romneyho "dobrovolně")

http://youtu.be/M-lZNiHsHxQ (Ženy proti Romneymu)

mapa současných volebních preferencí:
http://elections.huffingtonpost.com/2012/romney-vs-obama-electoral-map