V soupeření o post prvního přímo voleného českého prezidenta jde především o emoce, fakta nejsou podstatná. Součástí této emotivní bitvy je téměř biblický příběh, kde opoziční smlouva je prvotním hříchem české politiky. Příběh o stvoření Česka, který se ozývá z argumentů především mladých lidí a voličů Karla Schwarzenberga, zní zhruba tato:
V soupeření o post prvního přímo voleného českého prezidenta jde především o emoce, fakta nejsou podstatná. Součástí této emotivní bitvy je téměř biblický příběh, kde opoziční smlouva je prvotním hříchem české politiky. Příběh o stvoření Česka, který se ozývá z argumentů především mladých lidí a voličů Karla Schwarzenberga, zní zhruba tato:
Před více než dvaceti lety Bůh stvořitel (Václav Havel) stvořil rajskou zahradu (Českou republiku). V ní v šestém dni stvořil Adama (Václava Klause) k obrazu svému. Z jeho žebra pak Evu (Miloše Zemana), aby mu dělala partnera v politickém životě ráje.
Dobře se žilo v ráji, než Miloš Zeman – v nesouladu se svým submisivním postavením levicové ženy – si dovolil v roce 1998 vyhrát volby a vzepřít se Václavu Klausovi. Následně podal Václavu Klausovi jablko poznání v podobě opoziční smlouvy a vznikl dědičný hřích české politiky.
Nyní, 15 let po té, seslal Bůh stvořitel svého syna (Karla Schwarzenberga), aby trpěl za tento dědičný a všechny další hříchy českého lidu v posledních 15 letech. Karel Schwarzenberg je vykupitelem nás všech.
Temné síly Miloše Zemana se vypotácely z Lukoilské ropy, aby v této epické bitvě dobra se zlem svrhly benevolentního patriarchu, a tak se srocují síly světla a tradice v jeden lid za knížetem Schwarzenbergem.
Čtenáři se může zdát, že přeháním. Ano, přeháním. Ale nepřeháním zas tolik. Podiskutujte s větším vzorkem knížecích příznivců a pak suďte.
Klíčový moment celého příběhu je prvotní hřích – opoziční smlouva. Ta prý může za tu strašnou korupci, kterou v Česku máme.
Především je naprostý mýtus, že v Česku korupce vznikla v roce 1998, nebo dokonce že by od té doby byla větší než předtím.
Míra korupce se samozřejmě jen velmi těžko zkoumá, protože těžko lze sebrat přesná data, stejně jako sotva někdo z korupčníků vypíše dotazník, ve kterém uvede, kolik úplatků vzal, kolik jich dal, komu a za co.
Nicméně kuponová privatizace se stala obrovským podvodem na obyvatelstvu, které se stalo obětí své lakoty a uvěřilo, že budeme národem akcionářů.
V dalších privatizacích probíhala ohromná korupce soudě jen z kauz, které vypluly na povrch (například Mackův knižní velkoobchod).
Korupce byla v přidělování státních zakázek. Sám muž stojící těsně za Karlem Schwarzenbergem byl tehdy podezřelý z celé řady takových akcí, když byl náměstkem na Ministerstvu obrany (neotevírající se padáky, apod.)
Korupce ale byla i v komerční sféře. Řada nově zprivatizovaných podniků fungovala jen díky korupčnickému napojení na polostátní banky. Tyto podniky, které byly ve stejné době tunelovány, dostávaly od svých kamarádíčků na pozicích v těchto bankách provozní a jiné úvěry, o kterých se předem vědělo, že nebudou nikdy splaceny.
Miloš Zeman ve vládě učinil přítrž právě oné korupci mezi bankami a podniky, která měla nejhorší dopady na hospodářský výkon Česka.
Opoziční smlouva jistě vedla k tomu, že akce čisté ruce, která slibovala potrestání tunelářů a jejich kamarádíčků, vyzněla do prázdna. Byla to evidentně daň za toleranci vlády ze strany ODS, politického křídla tunelářství.
Určitě opoziční smlouva vedla k růstu korupce mezi tehdejšími politiky ČSSD, ale není prostě pravda, že by se korupce ještě více rozmohla ve společnosti jako celku.
ČSSD měla za svých 8 let u moci také korupční skandály. Svým rozsahem ale byly oproti korupci pravicových stran a vlád jako kapesní nůž oproti řízené střele s plochou dráhou letu.
Druhá vlna nárůstu korupce nastala až po roce 2006 s příchodem Topolánkovy a později Nečasovy vlády, v nichž zasedal a zasedá také Karel Schwarzenberg. Samozřejmě jde o kauzy jako Promopro.
K tomu ale přibyla ještě jedna forma korupce, neznámá z let 1993-2006, totiž kupování podpory poslanců vládě. Čili nebyli jsme pouze svědky kupování poslanců lobbisty pro hlasování pro určité zákony – praktiky, která je například ve Spojených státech zcela legální formou korupce, tudíž se do korupce ani nezapočítává.
Jde tu o kupování si poslanců pro podporu vlády jako takové. Těžko si dovedu představit pro demokracii nebezpečnější formu korupce, než je právě tato.
Tedy peníze lobbistů zde rozhodují o celkovém politickém, hospodářském, sociálním a mezinárodně politickém směřování země.
U toho všeho Karel Schwarzenberg seděl. Těžko někdo může seriózně tvrdit, že o tom nevěděl, a zároveň věřit, že ví, jak se jmenuje.
Ostatně sám božský Kája české pravice otevřeně toto nakupování poslanců popsal s pokrčením rameny, že to jinak udělat nešlo.
Opoziční smlouva nebylo nic hezkého. Pomohla uchránit tuneláře před akcí čisté ruce. Nebyla to ale žádná kataklyzmatická událost znamenající zásadní zlom v české politice. Oproti Topolánkově a Nečasově vládě to byla selanka. Zemanova vláda přebírala Česko se záporným hospodářským „růstem“, úspornými balíčky, vytunelovanými podniky na pokraji krachu, bankami plnými nedobytných úvěrů a klesajícími reálnými mzdami. Na příštích 8-10 let tento trend obrátila.
