Nepřizpůsobiví – slovo, které se v posledních letech stalo součástí slovníku českého jazyka. Marný pokus o politicky korektní výraz místo pejorativního „cikáni“. Zní ale ještě hůř. Co to vůbec znamená? Jestli něco představuje evoluční výhodu „zvířete jménem člověk“, pak je to jeho přizpůsobivost. Homo sapiens se ze své africké pravlasti rozšířil do všech podnebných pásem, do téměř každého místa na zemi. Dokázal se přizpůsobit rozličným podmínkám, uvaleným na něj jak přírodou, tak sebou samým. Přizpůsobivost je tedy něco, co je modernímu člověku vlastní a díky čemuž tu ještě je, na rozdíl od našeho blízkého příbuzného člověka neandrtálského, který zřejmě právě díky své nepřizpůsobivosti nepřežil konec poslední doby ledové.
Kategorizování Romů jako nepřizpůsobivých tedy nepřímo představuje vyřazování Romů mimo druh homo sapiens. Míněno to tak asi původně nebylo, ale bohužel to odpovídá krajní pozici spektra nenávisti vůči Romům, které se v české společnosti tak daří.
Pokud vyjdeme z předpokladů, které poskytuje věda, nikoliv nacistická ideologie, jsou přirozeně Romové především lidé, a to dokonce lidé nám jiným lidem etnicky české příslušnosti spíše příbuzní než naopak. A jakožto moderní lidé jsou také přizpůsobiví, stejně jako všichni ostatní lidé.
Liší se pouze podmínkami, kterým se musí přizpůsobovat. Jsou nuceni se přizpůsobovat situaci, které si drtivá většina členů majoritní společnosti vůbec nedovede představit, nedovede se do ní vžít. Mám na mysli situaci, kdy je na člověka nahlíženo jako na méněcenného „pouhým okem“.
Romové jsou vytlačeni na okraj společnosti po staletí. V dobách, kdy živořila většina obyvatel Evropy, živořili také oni, ale dokázali se uživit díky svým specifickým dovednostem, zejména v oblasti kovovýroby (nádobí, zbraně, apod.). Tato specifická ekonomická role vyžadovala kočování.
Ve středověku a raném novověku bylo postavení Romů proměnlivé dle potřeb lokálních elit. Někdy získávali výsady, když místní panovník potřeboval například zvýšit výrobu šavlí či kulek do primitivních střelných zbraní. Jindy čelili pronásledování, když místní panovník potřeboval hněv usedlého obyvatelstva odvrátit od své vlastní osoby.
Moderní velkovýroba tuto tradiční ekonomickou roli Romů rozbila a rasismus, který přišel právě v době zrodu moderní velkovýroby, Romům zabránil se do tohoto procesu integrovat.
A sociální vyloučení je bohužel stejně jako chudoba téměř dědičné. To u každého člověka snižuje vyhlídky na takové věci jako dosažení vyššího vzdělání i bez rasismu. Rasismus pak tuto sociální mobilitu tlačí k nule.
V takové situaci mohou být různé strategie přizpůsobení. Jestliže je možnost sehnat dlouhodobou práci minimální, je cesta kriminalitě otevřená. Z médií by člověk získal dojem, že Romové páchají veškerou kriminalitu v Česku a činí tak právě proto, že jsou Romové.
To je samozřejmě nesmysl. Ostatně otci (či matkami) největších zlodějin polistopadových českých dějin jako kuponová privatizace či nyní tzv. vyrovnání s církvemi nebyli Romové, ani z nich nijak neprofitovali, právě naopak.
Naopak je až s podivem, jak velké procento Romů žádnou kriminalitu nepáchá, když tato strategie přizpůsobení se podmínkám je vlastně největším vyjádřením realismu.
Dále se neustále hovoří o zneužívání sociálních dávek Romy. Také to má být příklad nepřizpůsobivosti. Tyto mýty mají také dvě základní podoby, obvykle vám přijdou e-mail od vašeho kamaráda, kterého jste ještě donedávna považovali za poměrně inteligentního člověka.
Jedna podoba spočívá v tom, že existuje jakési tajné spiknutí mezi Romy a vládou, kdy Romům jsou tajně vypláceny sociální dávky, o kterých se ubohým bílým ani nesnilo. Je až neuvěřitelné, jak 67 let po Hitlerově smrti jsou některé jeho myšlenky živé – bohužel!
Tehdy měl být údajně malý německý človíček bit tajným spiknutím židovských bankéřů shora a bolševiků zdola … čili ze všech stran, obklíčen a zdeptán. Nevadí, že jde o absurditu, dává to malému německému člověku ventil pro nenávist.
Ostatně představa, že ministr Drábek miluje Romy, je stejně absurdní. Ministr Drábek nevykazuje žádnou lásku k žádným lidem, kteří nemají příjmy alespoň milion měsíčně. V tomto směru jistě nediskriminuje.
Druhá podoba spočívá v příbězích, jak Romové tlačí na úředníky a úřednice, kteří o dávkách rozhodují, či jak v tom umějí chodit.
A není právě toto ono přizpůsobení. Jestliže jsou šance na získání slušného dlouhodobého zaměstnání minimální, pak přeci nezbývá než jít cestou snahy o získání sociálních dávek. Co dává větší šance na obstarání alespoň nějaké obživy?
Nakonec většina Romů volí práci či její shánění a jen menšina usiluje o sociální dávky nebo se dá na dráhu kriminality, … přese všechno.
A nakonec masmédia poplatná těm nahoře vlastně nedělají nic jiného, než dělal onen středověký panovník, když mu bušili sedláci na hradní bránu – ukazují na náhradní cíle.
Nejsou to Romové, kdo formuluje ekonomickou politiku, jejímž výsledkem je půl milionu nezaměstnaných a další tisíce lidí závislých na sociálních dávkách.
Romové jsou jen přizpůsobiví, stejně jako všichni ostatní lidé.
Ostatně, je v České republice poctivá práce optimální strategií přizpůsobení nebo to je zapojení se do jejího korupčního systému?
