Tento článek je reakcí na jiné články z klávesnice pana Hamrala ml. (http://hamral.blog.idnes.cz/ ) a Ivo Vašíčka (http://vasicek.blog.idnes.cz/ ). Bez přečtení výše zmiňované tvorby bude toto vytrženo z kontextu. Rád bych reagoval na články jež jste pánové publikovaly, jakožto i na diskusi , která se k nim váže a pevně doufám že vás tím neurazím. . Původně jsem se chystal pouze na příspěvek do oné diskuse, ale v polovině psaní po překročení oné tisícovky znaků to dalo samostatný článek. Článek je proti původnímu záměru v duchu spíše theologickém, než faktickém.
Nejprve bych si stanovil vztažnou soustavu platnou pro nás jako vědomí tedy ego uvědomující si samo sebe. Vztažná soustava by se skládala z hmoty, gravitace a vědomí.
Hmotu chápu dle vašeho výkladu jen jako projekci energie do naší vztažné soustavy. Tedy projekci nehmotného nosiče informace. Gravitaci pak jako elementární sílu zásadně ovlivňující budoucnost hmoty. Gravitace je zároveň průnikem jiné vztažné soustavy do té naší. Vzhledem k tomu, že gravitace je energetický tok jež nemá v naší soustavě hmotnou projekci a mi ho nedokážeme přímo ovlivnit, naopak ona ovlivňuje nás, stojí tato síla nad naším vědomím (bůh). Naopak hmota je našemu egu podřízena v rámci možností dané soustavy. Tyto tři elementy tvoří veškeré nám známé prostředí jež nás obklopuje. Uzavřeni v této soustavě jako její součást, nemůžeme při současném stavu vývoje ega nahlédnout za její hranice, ani ji opustit a nahlédnout zpoza oněch hranic dovnitř. Zároveň však zákony projekce energie do hmoty jsou platné pouze v naší soustavě.
Má představa tkví v tom, že pozorovatel jež stojí mimo tuto vztažnou soustavu nevidí zápas mezi hmotou, gravitací a vědomím. Vidí pouze proudy , turbulence a výrony energií jež se snaží vzájemně ovlivňovat ( lžíce tu není ). Naše vztažná soustava pak tvoří něco jako ochranný obal pro naše vědomí ( dětská postýlka se ohrádkou ) . Projekce hmoty je vytvořené prostředí, jež je naše nevyvinutá mysl schopna pochopit a stimuluje ji k vývoji a překonání hranic vlastní vztažné soustavy ( hračky a ona postýlka ). Ke gravitaci mi pak přijde patřičné přirovnání rodiče, jež bdí nad postýlkou svého potomka. Potomek tedy vědomí , může ovlivňovat hmotu tedy své okolí. Je limitován vlastní schopností ( stupněm vývoje ), vůlí rodiče ( gravitace ) , a to vše zatím jen v rámci postýlky ( vztažné soustavy ). Dále a to je jen můj výmysl, mne napadlo, že gravitace jako nadřazená síla vůbec nemusí být jen silou, ale periferií většího vědomí (ega). Analogií tomu je rodičova ruka, jež ovlivňuje potomka, ale sama osobě není ničím jiným, než periferií ega.
Zde končí domněnky faktické a počíná pracovat fantazie.
Další vývoj , tak jak je předpovězen , tedy přesun z biomechanického těla , do lepšího a trvanlivějšího mechanického těla jakožto nosiče vědomí je pouze nevyhnutelným krokem pro další vývoj. Naše poznání je velmi limitované právě současným tělem, kterým disponujeme, a jeho schopností uchovávat a zpracovávat informace potřebné pro další vývoj. Tento vývoj se zastaví ve chvíli, kdy člověku nebude stačit jeho život na to, aby vstřebal potřebné informace a vyvodil z nich závěry jenž ho posunou dál. Dosažením mechanického stupně vývoje se pokrok poznání značně urychlí ( dostaneme se do fáze puberty ). V této fázi již zřejmě budeme schopni nahlédnout přes okraj naší vztažné soustavy a částečně chápat principy okolního nehmotného světa, nebudeme však stále schopni ji opustit a nahlédnout zvenčí. Také si snadno dovedu představit, že v analogii s postýlkou přes jejíž okraj nakukujeme, zahlédneme další obdobné postýlky osahující jiná vědomí v různém stupni vývoje. Bylo by dost naivní myslet si, že jsme jedináčci.
Poslední fázi našeho vývoje, si představuji jako moment , kdy se budeme schopni oprostit od jakéhokoliv těla a hmoty. V této fázi existence pak budeme formou energie jakožto nosiče informace s vlastním uvědoměním schopni opustit tuto pomyslnou postýlku a nahlédnou na mateřskou vztažnou soustavu zvenčí. Na tuto dobu bych také datoval konec známého vesmíru, neboť čas vývoje našeho vědomí již natolik pokročil, že není potřeba projekce hmoty ( postýlky ) a tato může zaniknout. Nepřijde mi ani nemožná varianta, kdy současný stav mnoha špatně organizovaných vědomí se sloučí v jedno jediné ego. Toto ego pak bude součtem potenciálů všech původních vědomí a vzniknuvší entita se snáze přenese přes okraj vztažné soustavy. Tento článek je sice mnohem více theologický než fyzikální, ale snad mi to bude odpuštěno.
