Ústavní soud - kolektivismus v praxi

Tak. Co více si přát jako příklad uplatňování principu kolektivismu v praxi, než rozhodnutí Ústavního soudu z 16.dubna 2010 o důchodovém pojištění?

Souhlasím s panem Petrem Machem a obsahem jeho článku http://blog.ihned.cz/c3-42616550-YMachP_d-ustavni-soud-se-zblaznil, který nadepsal "Ústavní soud se zbláznil". Jen bych si dovolil trochu polemizovat s významem tohoto tvrzení.

V diskusi k tomuto článku napsal pan(paní) JP:

Listina základních práv a svobod Článek 30

(1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.

(2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.

(3) Podrobnosti stanoví zákon.

Protože podrobnostistanoví zákon,nemá do toho ústavní soud co mluvit!

Zajímavé, že? Jen bych nesouhlasil s tím, že do toho nemá Ústavní soud co mluvit. Samozřejmě má. Pes je zakopaný jinde.

Právě proto, že téměř v každé deklaraci nějakého "nezadatelného" a "nezcizitelného" práva najdeme obezličku, že toto právo lze omezit ze zákona. Takže lze s úspěchem konstatovat, že i "nezadatelný" a "nezcizitelný" lze ohýbat, jak je ctěná libost. Už i proto, že principy omezování práv státem je zpravidla založen na pojmech "právně neurčitých".

Odstavec (1) čl.30 používá slovo "přiměřené", odstavec (3) pak hovoří o "nezbytném zajištění základních životních podmínek". Je tu někde zmínka o tom, že čím více vydělávám, tím více na mě budou budoucí daňoví poplatníci platit? Jistě, že ne. První dva odstavce totiž nejsou důležité, nýbrž ten třetí je podstatný.

Je třeba si stále připomínat, že důchodový systém je solidární? To znamená, že současní výdělečně činní, platí důchody svým důchodcům a ne sobě?

Dále, zestárneme jednou všichni. Jeden jako druhý jsme si v tom rovní prakticky absolutně. Stejně tak, jako že všichni jsme tu jen na nějaký čas. Tečka.

Měli bychom si tedy být všichni rovní jako důchodci. Nevidím jediný důvod k tomu, aby byl důchod vyplácen ve výši, která jakkoli závisí na výši předchozích příjmů. Protože ti, kteří by se měli odměnit minulým poplatníkům již dnes zřejmě nežijí nebo z principu již nejsou s to nějak se revanšovat.

Pravda výdělky v období ekonomické aktivity člověka jsou rozdílné. Ale ten, kdo vydělává více, nechť se chová racionálně a myslí na "zadní" vrátka, pokud se k tomu svobodně rozhodne. To je skutečně spravedlivé.

Má-li být naplněn čl.30 Listiny základních práv a svobod, všichni důchodci by měli obdržet ze solidárního systému stejně. Otázka je pouze, kolik jsou současně ekonomicky aktivní poplatníci ochotni přispět.

Ale není tomu tak. Proč?

Odpověď je jednoduchá. Představte si tu "hrůzu", kdyby se měl člověk rozhodovat sám a měl být zodpovědný sám k sobě i k ostatním!

Politické strany mainstreamu jsou vesměs kolektivistické. Doposud všichni naši politici nejlépe věděli, co je pro každého z nás to nejlepší. Tedy aspoň před volbami. Jaký pak může být parlament a senát? Vláda? Soudy? Zákony? Vše se děje v duchu kolektivistického šílenství sociálních inženýrů zprava doleva.

Většina má právo vnutit svou vůli menšině. No to je přece ta podstata celého problému.

Jak by se vládlo svobodným a zodpovědným lidem?. No asi ne moc snadno. Co by potom naše politická a ekonomická (čili mocenská) elita dělala? Musela by pracovat a "dobývati v potu tváře chléb svůj vezdejší".

Čili, Qui bono? No přece této elity.

Ústavní soud se nezbláznil, dělá jen svou práci. A to v duchu kolektivistického pojetí společnosti a světa ve velmi úzkém spojení s ostatní elitou.

A obávám se, většina z nás jim ještě zatleská.

"Menšino"(?), probuď se! Jak dlouho se na to budeš ještě jen tak dívat a polemizovat jen v hospodě?