Dnešní Blesk píše v článku Anatomie lži o tom, co na ministra v demisi Martina Kocourka prozradila jeho tvář. Stojí za to si rozebrat, k čemu nejčtenější český deník dospěl. Ne se všemi tvrzeními je totiž možné jednoznačně souhlasit. A tak kvůli všem případným rejpalům a diskutérům předesílám, že se nesnažím obhájit neobhajitelné, ani se jinak exministra zastávat, nýbrž jen sdělit pár postřehů.
Představte si, že byste měli veřejně, před cizími lidmi a před televizními štáby, vysvětlovat své prohřešky z minulosti, včetně toho, jak jste „odklonili“ peníze kvůli rozvodu s bývalou ženou. Už ta představa sama o sobě je dost stresující. Jistě se tedy shodneme na tom, že exministr Kocourek měl nejeden důvod být nervózní.
Blesk si povšiml čtyř projevů řeči těla: olizování rtů, které – když k němu není jasný důvod – značí jasnou lež, zakrývání si úst rukou, tíhnutí k levé straně, což znamená přibarvování skutečnosti a nápadnou gestikulaci rukama.
Konkrétní projevy těla je vždy nutné posuzovat v širším kontextu a dávat je do souvislosti jak s konkrétní osobou, jejími zvyklostmi, momentálním rozpoložením, tak i konkrétní situací, v níž se tyto projevy odehrávají. V tomto případě je nesmysl připisovat olizování rtů větší váhu, zejména pokud na řečníkově stole chyběla sklenice s vodou. Když mluvíme, vysychá v ústech každému z nás, už kvůli prostému proudění suchého vzduchu ústní sliznicí. A že měl exministr Kocourek setsakra sucho v ústech, je slyšet i ze záznamu.
K zakrývání si úst rukou za celých patnáct minut Kocourkova grilování v záři reflektorů (což je ostatně další zdroj tepla a v důsledku toho i červenání se a sucha v ústech) nedošlo. Jen jednou, a to když odpovídal na to, co tomu řekne jeho bývalá manželka, až se večer ze zpráv dozví o odkloněných miliónech, se dotýkal svého nosu, když říkal, že „doufá, že si budou rozumět“. To by se dalo interpretovat i tak, že sám příliš nevěřil tomu, co právě řekl.
O tíhnutí k levé straně Blesk píše, že usvědčuje ze lži a dokládá to fotografií, na níž se ministr dívá - z našeho pohledu - doleva. On sám se však ze svého pohledu dívá doprava… Ve skutečnosti dostal exministr 19 otázek z levé strany, viděno z pohledu diváka. Z Kocourkova pohledu tedy většina otázek přišla z pravé strany, kde zřejmě také byly i některé televizní kamery, a protože udržoval oční kontakt s tazateli, díval se většinou na tuto stranu, z jeho pohledu pravou.
Nevšiml jsem si také, že by během čtvrthodinové grilovačky došlo k opravdu výrazné gestikulaci rukama. Ruce exministr zapojil do jedné pětiny svých odpovědí, tedy do čtyř z celkových jedenadvaceti, přičemž časově šlo o několik sekund z více než patnácti minut vystoupení. Jinými slovy, pokud by při každé odpovědi a po celou její dobu mával rukama, vnímal bych to jako výraznou gestikulaci.
Při důkladném pozorování videozáznamu si lze povšimnout i dalších projevů, které lze přičítat zejména nervozitě a stresu – cukání svalů na lícních kostech, zrudnutí obličeje, ošívání se na židli, hlasité nádechy a výdechy. Pozorovateli by nemělo ujít ani to, že exministr měl několikanásobný tik v pravém oku, když moderátor přiblížil konec grilování termínem „poslední otázka“. V tu chvíli exministr sepjal ruce položené na stole, čímž jasně zaujal obranný postoj vůči svému okolí…
Přitom k tomu, co média hodnotí jako ztrapnění se nervózního ministra v přímém přenosu, nemuselo dojít. Stačilo pozvat novináře na briefing ve stoje, přečíst jim prohlášení a pak poděkovat za pozornost a odejít, aniž by byla zodpovězena jediná otázka. Je jasné, že pro člověka pohybujícího se za pomoci berlí by to nebylo úplně komfortní, ale pokud by se tak stalo ruku v ruce s opravdu důkladnou obsahovou přípravou tohoto důležitého veřejného vystoupení, minimálně existovala šance, jak z toho vyjít jaksi poněkud důstojněji.
