Einstein, létající krejčí a vrabčák se stéblem v zobáku

Úkolem městských strážníků nebylo vždy jen rozdávat pokuty. Například ti z německého Ulmu prý před více než 200 lety donutili jistého Berblingera, místního krejčího, ke splnění závazku vůči württemberskému králi Friedrichovi.

Nezdařený vzduchoplavecký pokus dnes v centru města připomíná pamětní deska z roku 2011, kdy uplynula dvě staletí od chvíle, kdy se Albrecht Ludwig Berblinger s křídly na rukou pokusil překonat pod městem tekoucí Dunaj, tedy vzdálenost asi 40 metrů, a přeletět na druhou stranu řeky.

Král Friedrich totiž předtím Berblingerovu vášeň k létání podpořil dvaceti louisdory. Ani tehdy ani dnes nešlo o malé peníze. Louis d'or, tedy zlatý Ludvík, byla francouzská ražená mince, která obsahovala 6-8 gramů 22karátového zlata. A králova návštěva Ulmu (plus jeho tří synů a bavorského korunního prince) byla příležitostí prokázat, že i to, co je těžší než vzduch, může létat, ale také usilovat o další finanční podporu projektu.

Pád z Orlí bašty do Dunaje

Jenže, nestalo se. Když Berblinger 30. května 1811 vystoupal i se svým, dnes bychom asi řekli kluzákem, na jednu z bašt tehdejšího městského opevnění, ve večerních hodinách něco se zvrtlo. Jedny prameny tvrdí, že nefoukal ten správný vítr, ty druhé, že se Berblinger vymluvil na poškozený kluzák.

Pokus o přelet Dunaje byl tak či onak o den odložen. Král Friedrich sice z města odjel, plni očekávání však zůstali králův bratr vévoda Heinrich a řada knížat. A samozřejmě měšťané a obyvatelé města Ulm, kteří po řadu let předtím měli pro Berblingerovu touhu létat úsměšky. Někteří dokonce navrhovali, aby byl vyloučen z krejčovského stavu, či aby byl pokutován za to, že se místo práce zabývá létáním.

Opakování experimentu se odehrálo na jiném z míst městského opevnění, na tzv. Orlí baště (Adlerbastei). Pro pokus o přelet Dunaje přesunuta sedmimetrová dřevěná konstrukce z předcházejícího dne… Potvrzené ale není, zda Berblinger opět chtěl čekat na lepší vítr, nebo do něj jeden z čekajících městských strážníků netrpělivě strčil. A letecký průkopník skončil za smíchu přihlížejících v řece, odkud jej vytáhli místní rybáři.

Chtěl být hodinářem, stal se krejčím

Zdá se, že největším zraněním bylo to duševní, protože Berblinger po této události na svůj sen o létání rezignoval. Začal pít a skončil v ulmském chudobinci, kde ve svých 58 letech zemřel na podvýživu necelých dvacet let od nezdařeného pokusu o přelet nad Dunajem. Místo, kde je pohřben, není známo.

Berblinger se narodil jako sedmé dítě v chudé ulmské rodině. Když ve svých třinácti letech osiřel, ocitl se v sirotčinci. Přestože toužil vyučit se hodinářem, dali jej k vyučení ke krejčímu.

V jedenadvaceti už byl Berblinger krejčovským mistrem. Živnost mu v dalších letech vzkvétala natolik, že byl úspěšnější než konkurence. Oženil se a pořídil si ke své krejčířské živnosti další – rybářskou, včetně domu.

Inspirovaly jej sovy

Ale většinu peněz, které vydělal, prý investoval do stavby kluzáků, při jejichž stavbě se inspiroval křídly ptáků, zejména sov. Traduje se, že Berblinger své kluzáky zkoušel na přilehlých kopcích kolem Ulmu. S touto verzí pracovali také tvůrci německého filmu z roku 1978, v němž si zahrála celá řada českých herců.

Ale až v roce 1986 bylo potvrzeno, že jeho létající stroj opravdu mohl létat. Konstrukce sestrojená podle původního modelu je dodnes k vidění na radnici, kde je zavěšena nad schodištěm. Další model létajících křídel je pak k vidění v budově ulmské Univerzity aplikovaných věd.

Město od roku 1988 každoročně vyhlašuje tzv. Berlblingerovu cenu. Soutěž, v níž získávají i finanční ocenění inovativní myšlenky na poli letectví. A německá Akademie leteckého zdravotnictví od roku 1993 každoročně oceňuje mladé vědce v oblasti leteckého a kosmického lékařství.

Kromě toho, že krejčí z Ulmu byl leteckým průkopníkem, byl totiž také vynálezcem a výrobcem tzv. protetik – umělých končetin. V době napoleonských válek se zrodil jeho nápad nožní protézy, která měla ohebný kolenní kloub. Berblinger ji pojmenoval „nohostroj“ (Fußmaschine).

Kostel na fotbalovém hřišti

Přesně půl století po Berlblingerově skonu přišel v Ulmu na svět mnohem známější rodák - Albert Einstein, fyzik a nositel Nobelovy ceny. To už konečně po více než pěti stech letech od zahájení výstavby opět pokračovaly práce na dokončení ulmského velechrámu, občas nepřesně označovaného za katedrálu (kostel však nikdy nebyl sídlem biskupa).

Stavba, která se rozkládá na ploše srovnatelné s fotbalovým hřištěm, se na jedenáct let stala nejvyšší budovou na světě a dodnes je s výškou 161,5 metru nejvyšším kostelem na světě. A mohu potvrdit, že fotografovi s běžnou výbavou se celá stavba do hledáčku prostě nemůže vejít…

Traduje se, že to byl vrabčák se stéblem v zobáku, který při stavbě svého hnízda inspiroval stavitele kostela, kteří si nevěděli rady s tím, jak dostat za městské hradby tolik dlouhé dřevěné trámy potřebné ke stavbě. Vrabčák, aby proletěl úzkou mezerou, se za letu natočil.

Vrabčí invaze

A tak se, jako připomínka, z pískovce vytesaný vrabec v nadživotní velikosti se stéblem v zobáku ocitl na úplné špici kostela, dnes je tato soška z roku 1858 součástí vnitřní výzdoby. Mimochodem – v roce 2001 proběhla u Ulmu „vrabčí invaze“.

Šlo o charitativní akci, kdy bylo v centru města rozeseto 255 uměleckých děl vrabčáků. Z výnosů jejich dražeb byla následně financována oprava stavby v gotickém stylu. Zatímco rekonstrukce probíhá dodnes, většina vrabčáků z města zmizela. Dodnes jich je ale v centru Ulmu tolik, že si jich nelze nevšimnout.

Kromě modelu stavitele inspirujícího vrabčáka najdeme uvnitř kostela řadu významných uměleckých děl a zajímavostí. Mezi řadou jiných například varhany, na které si zahrál Mozart. Avšak ulmský velechrám není jen nejvyšším kostelem na světě, ale také je zřejmě jedinou církevní stavbou, kde si v okenní vitráži můžeme přečíst nejslavnější Einsteinovu rovnici (ano, E = mc2) a v níž najdeme stavebnici Lego.

Tedy přesněji řečeno model „Ulm Münster“ postavený ze zhruba sto dvanácti tisíc kostiček Lega. Zhotovení téměř dva a půl metru vysokého a 70 kilo vážícího modelu si vyžádalo „jen“ čtyři měsíce. V této souvislosti nelze nezmínit, že nedaleko Ulmu, v Günzburgu, se nachází německý zábavní park Legoland. Obě tvůrkyně modelu, Anastasia Trautweinová a Vera Feldmannové, zde pracují v modelové dílně jako návrhářky.