Pořadatelé olympiád končí v dluzích. A s nimi i veřejné rozpočty

Švýcarské město Lausanne je světovou raritou – vybudovalo olympijský stadion, ale žádné olympijské hry se tam nikdy nekonaly a zřejmě ani konat nebudou.

„Ani by to nešlo, stadion je více než padesát let starý a nesplňuje očekávání diváků sportovních superakcí nebo marketingové potřeby sponzorů. Vidíte tu snad někde VIP sekci?“ vysvětlil mi na sklonku léta Fabio Celestini, trenér „áčka“ fotbalového klubu FC Lausanne-Sport.

Celestini je na stadion náležitě hrdý a ukazuje, jak se sportoviště, pocházející z roku 1954 podařilo zrekonstruovat. Stadion se pyšní nádherným trávníkem a umělou běžeckou dráhou, ale větší sportovní akce než atletické mítinky a fotbalová utkání se na něm konat nemohou. Jeho kapacita je něco málo přes 15 tisíc diváků a zázemí, včetně možností parkování, je pro soudobé pořadatele olympiád naprosto nevyhovující.

A proč nese stadion název olympijský? „Lausanne je přece světové hlavní město sportu,“ usmívá se Fabio Celestini a odkazuje na to, že ve městě už přes sto let sídlí Mezinárodní olympijský výbor.

A ten - kromě jiného - rozhoduje o pořadatelských městech letních a zimních olympijských her. Jak v této souvislosti poznamenal zpravodajský server televize CNN, doby, kdy města na celém světě prahla po tom, aby mohla pořádat olympijské hry, jsou minulostí. Zatím posledním městem v řadě těch, která stáhla kandidaturu na pořádání olympiády kvůli obavám z vysokých nákladů, je italský Řím. Ve hře o letní olympijské hry v roce 2024 už tak zůstává jen Budapešť, Paříž a Los Angeles.

Nedávná olympiáda v Riu skončí ohromnou ztrátou. Brazílii, či spíše její daňové poplatníky, vyjdou letní hry na několik miliard dolarů. Aby Rio de Janeiro mohlo vůbec hry uspořádat, muselo si půjčit od federální vlády 900 milionů dolarů.

Pro další extrémní příklad zadlužení pořadatelské země můžeme zůstat v Evropě. Letní olympiáda v Aténách v roce 2004 skončila ztrátou 15 miliard dolarů a má se za to, že je jednou z příčin, které vedly k následné dluhové krize řeckého státu. Ten pak před bankrotem musel zachraňovat zbytek eurozóny. A dodnes zachraňuje.

Studie Německého institutu pro ekonomický výzkum (DIW) ukázala, že obrovské sportovní akce se ekonomicky nevyplácejí ani ekonomicky stabilním a silným zemím. Studie na příkladu Německa, které v roce 2006 pořádalo mistrovství světa ve fotbale, dokládá, že přestože do země přijelo více turistů, nebylo jich tolik, aby to kompenzovalo náklady na pořádání akce.

V současném světě nemají s ohromnými veřejnými výdaji na pořádání olympiád problém jen dvě země - Čína a Rusko. První z nich na hrách v Pekingu nijak nešetřila, ve hře bylo předvést se světu v co nejlepším světle. A zimní olympijské hry v Soči v roce 2014 údajně přišly i s investicemi do infrastruktury na neuvěřitelných 51 miliard dolarů a staly se tak nejdražší olympiádou v historii.