Pokud budou agenturními zprávami blíže nespecifikované kazašské orgány úspěšné, budu muset sbalit kufry a odjet na stáž do Kazachstánu, abych se naučil, jak se pořádně dělá on-line reputation management. Tedy česky řečeno - řízení dobré pověsti na internetu, jehož cílem je potlačení vyhledatelnosti negativních informací.
V reakci na nedávný trapas v Kuvajtu, kdy kazašské střelkyni omylem zahráli kazašskou hymnu otextovanou a nazpívanou britským komikem Sashou Cohenem, totiž Kazaši chtějí dosáhnout toho, že Boratovu verzi z internetu úplně vymažou. Jak, to je mi záhadou.
Ono to totiž nejde. Internet už je takový, jeho obsah je tvořen tím, co na něm lidé chtějí mít. Nikomu na světě se nic podobného doposud nepodařilo, a to ani všem státům sdruženým v Interpolu, které roky systematicky likvidují dětskou pornografii. Nelegální obsah – tedy pirátské kopie - se nedaří odstraňovat ani gigantům filmového či hudebního průmyslu. Tak proč si, sakra, jsou ti Kazaši tak jistí, že to dokážou v případě něčeho, co zbytek světa považuje za úsměvnou záležitost?
Otázka výše položená je samozřejmě jen otázkou řečnickou. Je evidentní, že kazašský přístup k řešení problému je dán tamním politickým systémem, tj. doživotní prezidentskou diktaturou Nursultana Nazarbajeva. A je jasné, že problém je v tom, že Kazachstán je dvacet let za… naprostou většinou postkomunistického teritoria bývalého Sovětského svazu.
Z úzce profesního hlediska je na tomto případu nejpozoruhodnější asi to, jak moc dokáže být ideologie v rozporu s marketingem. Moji hypotézu o tom, že hymna Kazachstánu je od uvedení filmu Borat do kin pravděpodobně nejvyhledávanější a nejstahovanější hymnou na světě (tedy v té neoficiální verzi), by mohly potvrdit statistiky vyhledávačů. Přestože je nemám k dispozici, domnívám se, že Kazachstán (na jehož území je zakázáno zmíněný film promítat, vysílat, vlastnit atd.), promarnil jedinečnou marketingovou, píárovou či propagandistickou šanci – např. pozitivní sebeprezentace.
Slováci řešili před pár týdny něco podobného, když jejich hymnu úmyslně zprznili v právě vysílané epizodě nového amerického seriálu o nadaných středoškolácích. Vsadil bych boty na to, že až se za nějaký čas bude seriál vysílat na Slovensku, bude se o tom psát v tamních médiích a že tento konkrétní díl bude mít v den svého vysílání mimořádně hezké koláče sledovanosti.
Jenže - porovnáváme dva světy, jablka s hruškami. V Kazachstánu se ta pravá revoluce stále ještě nekonala, takže se nelze divit tamní představě, že reputation management (ve smyslu odstraňování negativních informací z prostředí internetu) může fungovat na 100 procent. Třeba může, ale nikoliv v tento čas a na této planetě.
Mimochodem - ty nejlepší americké firmy uvádějí, že dosahují až 80procentní úspěšnosti při eliminaci negativních zpráv na internetu, přičemž „mazání“ obsahu je jen jedním z řady používaných postupů. Jenže: jejich metodika hodnocení úspěšnosti není známa a obecně akceptovaná pravidla a normy u tohoto relativně nového oboru, úzce souvisejícího s rozmachem sociálních sítí, zatím neexistují.
Ale třeba je to ještě jinak, když se tak zamýšlím nad agenturní zprávou. „Žádná jiná hymna v internetu být nesmí,“ řekl novinářům šéf kazašského „ČSTV“ Kaganatov. Že by si Kazaši vytkli ještě smělejší cíl a chtěli vymazat z internetu všechny hymny všech států – prostě docílit toho, aby na něm byla jen ta jedna správná, kazašská?
