Osm krásných norských dnů mezi 63 a 58 rovnoběžkou – IV.

Kongeriket Norge aneb Norské království. Také v tomto posledním povídání zkusím popsat zážitky z krátké cesty po Norsku, které nám dlouho zůstanou v paměti.

Předchozí povídání (3. část): https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=804304

*

„Už jste se probudili?“ houklo na nás Norsko při pondělním ránu.

Jdu na procházku po městečku Hjelmeland. Prohlížím si mimo jiné zdejší farní kostel z roku 1858. Ale nejvíce času trávím v přístavu a jeho okolí. Na internetu se lze totiž často dočíst a v některých mapách také dohledat, že se tady nachází zajímavá atrakce, největší proutěná židle na světě. Já jsem to tam však prošel křížem krážem a nic takového jsem neobjevil.

První naše dnešní zastávka je v obci Ardal, kde stojí červený dřevěný kostel Ardal gamle kirke. Tento zajímavý svatostánek se dnes užívá pouze ke zvláštním příležitostem.

Máme štěstí. Kostel je otevřený. Můžeme tudíž obdivovat v interiéru kostela „rosemaling“. Jedná se o skandinávskou dekorativní lidovou malbu, která se nejvíce rozvíjela v 18. století, zejména v Norsku. Růžová malba zde byla často používána k výzdobě stěna stropů v kostelech, ale také u předmětů v běžném životě – nábytek, mísy, kufry či krabice.

Název rosemaling je odvozen od slov růže a malování. Nejedná se však o ucelený a jednotný malířský styl, nýbrž existovaly různé regionální formy tohoto umění. V polovině 19. století sice popularita rosemalingu poklesla, ale v poslední době lze v obchodech, spatřit jedinečné růžové malované předměty ručně vyráběné místními umělci.

Už je deset hodin a kávička ještě nebyla. Naštěstí projíždíme obcí Jorpeland. Ke kávě si dáváme něco sladkého a jsme spokojeni.

Severovýchodně od norského města Egersund se nachází zajímavý skalní útvar, k němuž se vydává na procházku mnoho lidí, nejenom zahraničních turistů, ale především lidí z Norska.

Vpíjíme lačnýma očima do sebe okolní krásnou krajinu, která se prostírá před námi. Ale samozřejmě hledáme jednu jedinou skalku, kterou objevujeme až v samém závěru putování. Trollpikken, zajímavý skalní útvar vyčnívající do výšky téměř 12 metrů připomíná vztyčený penis. Slovo „pikk“ by mělo být relativně novějším norským výrazem pro penis. Ale nejsem znalec norského jazyka.

Jakýsi vandal tento útvar v červnu 2017 poničil. Místním lidem se to však nelíbilo, a tak vybrali peníze na opravu. Tudíž hned následující měsíc přibližně 10tunový skalní útvar nechali připojit pomocí speciální výztuže a hmoty za pomoci jeřábu.

Na jihovýchodním okraji města Egersund se jdu podívat na Stoplesteinan. Jedná se o kamenný kruh o průměru 21 metrů, který někteří označují jako takové menší Stonehenge. Stáří se uvádí minimálně tisíc, ale může to být i 2000 let. Kdy přesně a kdo jej nechal vybudovat se neví.

Dnes jsme se rozhodli strávit noc v kempu NAF Steisnes Camping, který se nachází na břehu řeky Tengs na okraji města Egersund.

*

Při úterním ránu nás vítá sluníčko na jasné obloze.

Nad Jossingfjordem objevujeme významné norské pamětní místo připomínající událost z druhé světové války.

Další zastávka je ve městě Flekkefjord. U zdejšího nádraží nestojí na slepé železniční koleji lokomotiva s vagóny, ale řada šlapacích drezín. Při pohledu na ně se nám vybavuje úžasný film „Páni kluci“.

Železnice Flekkefjordbanen spojuje město Flekkefjord s jižní železnicí (Sorlandsbanen), která vede mezi Oslem a Stavangerem. První vlak po ní projel v roce 1904 a poslední roku 1990. Další milník nastává v červnu roku 2023, kdy v půl jedné odjíždíme my po stejných kolejích drkotající se drezínou.

Šlápnutí do pedálu, skřípění kol a náš stroj se brzy noří do temnoty prvního tunelu. Jízda na drezínovém kole je úžasná! Dokud to člověk nezkusí, tak úplně neví, co od toho očekávat.

Za tunelem město mizí a objeví se kouzelná norská příroda.  Když člověk dojede do cílového místa (Rekevik) má v nohou asi 15 kilometrů, během nichž projede 17 tunely. Nejdelší z nich měří více než jeden kilometr. 

Manipulace s drezínovým kolem není nijak náročná. Do kopce se člověk trochu zapotí, z kopce naopak je potřeba zavčasu začít brzdit.

Tři krátká video z jízdy.

V bývalé nádražní budově je zajímavá výstava o době, kdy zde ještě jezdily vlaky.

Následuje zasloužená odměna v podobě výborné ledové kávy s výhledy na město a vodní kanál.

Často se uvádí, že mys Lindesnes je nejjižnější místo Norska, kam se lze dostat po souši autem, ale já myslím, že to není úplně přesné. To „nejjižnější“ se jmenuje Ytre Farestad a nachází se pod městem Mandal u obce Farestad. Samozřejmě tím úplně nejjižnějším místem je malý skalnatý ostrov Pysen, ale to by si musel člověk najmout nějakou loďku.

Nacházíme se přes 1700 km vzdušnou čarou od nejsevernějšího místa Norska (Nordkapp). Tam jsme ale ještě nebyli.

Nejenom úžasná příroda, ale také ty kouzelné domečky. Člověk neví, kam se má dříve koukat.

Kristiansand je přímořské letovisko, ležící na samém jihu země. Se svými 75 tisíc obyvateli se jedná o páté největší město v Norsku. My jsme se tady rozhodli strávit poslední dvě noci.

Na pobřeží mě zaujala pevnost Christiansholm vybudovaná roku 1672 na ochranu města.

Restaurace Sjohuset nabízí kromě výborného jídla také výhledy na moře a část města.

Rybí polévka a krevety. Výtečná volba, pochutnali jsme.

Při toulkách po městě navštěvujeme také novogotickou katedrálu Domkirke z roku 1885. Katedrála je 60 metrů dlouhá a 39 metrů široká. Špička věže dosahuje výšky 70 metrů. Do kostela se vejde až 1000 lidí, což ho řadí mezi největší katedrály v Norsku.

Šedý cihlový kostel je v určenou dobu otevřen pro veřejnost. Lidé mohou bezplatně vstoupit, posedět tady či zapálit si svíčku.

Ve čtvrti Posebyen si prohlížíme typické bílé dřevěné domky postavené v 18. a 19. století.

Kristiansand se nachází u moře, tudíž nemůže chybět přístav. A je jich tady více. Z toho největšího jezdí trajekty do Dánska, Německy i na severozápad Norska. V těch menších jsou jachty či rybářské čluny.

16 moří a 64 lodí, tak zní název tohoto monumentu. Památník připomíná Kristiansand jako přímořské město a je místem vzpomínek pro každého, kdo má něco společného s lodní dopravou.

Zpočátku mi není jasné, proč na mě útočí.

Ale posléze vidím, že má nedaleko hnízdo a mladá ptáčátka.

Odderoya. Vypadá to jako výběžek do moře na okraji města Kristiansand, ale nakonec se z toho vyklube ostrov spojený s pevninou třemi mosty.  

Značené cesty, stará vojenská opevnění včetně děl, malé skalnaté pláže a krásné výhledy na moře i město.

V Odderoya si všímám také komunity umělců z oblasti výtvarného umění, skláren, keramiky či designu. Někteří pracují venku, jiní uvnitř svých zajímavých domečků.

Hezké, co? Ale také jsem to mohl vyfotografovat, aby tam bylo Norsko.

Při putování Norskem vidíme občas různé sochy. Nejedná se však o sochy světců, jak jsme od nás zvyklí.

Druhá naše návštěva restaurace se jmenujea Rett i garnet. Vzhledem k tomu, že sousedí s rybím trhem, tak mají zdejší kuchaři optimální přístup k širokému výběru čerstvých surovin. Naše volba je tudíž jasná.

Aperol si dáváme, aby rybičky v našem bříšku dobře plavaly.

Zajímavý rybí trh či rybí tržnice s úžasnou atmosférou objevujeme až po večeři. Tak snad příště

Mají tady samé dobroty.

Sladká tečka po jídle. Volíme ledovou kávu a pozorujeme udiveného pána před námi.

Už víme, co to znamená dát si v Brygga isbaru v Kristiansand velkou zmrzlinu.

Procházka i ty dobroty mě trochu unavily.

*

Poslední norské ráno a dopoledne. Trajekt plující z norského města Kristiansand do německého města Emden je připraven. Žraločí tlama „Holland Norway Lines“ se chystá spolknout naše autíčko i s posádkou.

Počasí nám opět přeje. Na palubě s pivečkem v ruce pozorujeme, jak kapitán zvládá vyplutí na širé moře.

Trajekt jako nůž prokrajuje vodu.

Opět svatozář? Nebo žízeň?

Moje báječná ženuška pochopila.

*

Německé nebo holandské je to páteční ráno?

Německý i holandský břeh zdobí perlové náhrdelníky tvořené větrníky.

Vypadá to, že nás chce přepadnout. Ale že by si taková malá loďka troufla na tak velký trajekt? V každém případě pozoruji, že dovnitř něco naložili a po chvíli zase vyložili. Přičemž ven se vysoukal z okénka jiný člověk, než vlezl dovnitř. Proč nepočkali do přístavu, kde budeme za několik minut?

Tak to je asi tak všechno. O takové kouzelné zemi jako je Norsko se těžko píše, to musí člověk prožít. Ale hlavně není čas dál psát. Blíží se přístav Emden a nás čeká přesun po německých dálnicích do českých Karlových Varů.

*

Konec norského hlášení v českém jazyce. Pokračování? Já myslím, že bude. Jsem totiž přesvědčen, že návštěva Norska prospívá zdraví, když si ji člověk náležitě užívá.