Malé zamyšlení nad krásnou češtinou

Čeština sice není světový jazyk, ale je to krásná a melodická řeč. Platí to pouze v případě, že ji umí člověk správně používat.

Nevím, jak vás, ale moji maličkost obklopuje čeština od rána do večera a někdy na mě číhá i v noci. Krásný český jazyk je, nebo alespoň věřím, že by měl být, všude kolem nás. V knihách, časopisech, rozhlase, televizi i na internetu.

Magie českého jazyka je hluboká. Není však potřeba hledat složitých kouzel či nadpřirozených sil, stačí, když člověk češtinu miluje. Pak se mu podaří napsat krásný text, snad i bez chyb. Určitě však nejsem sám, kdo někdy váhá, odloží tužku či zvedne ruku z klávesnice a přemýšlí.

Slovní zásoba českého jazyka je prostě úžasná a mnohdy až nepředstavitelná. Občas se však člověk nemůže plně soustředit na to, aby obdivoval rozmanitost a bohatost především psaného projevu. Možná to znáte. Přijdou totiž chvíle, že cokoli nebo snad cokoliv napíši, tak potřebuji pomoct nebo snad pomoci? V obou těchto případech by měly být oba dva tvary správné. Ale budou zcela jistě v mém článku místa, kdy si budu říkat, co kdyby jste mi pomohli. Naštěstí mě to snad zavčasu zatahá za uši a opravím se na správné znění kdybyste.

Jak tedy mám začít psát toto své zamyšlení? Hlavně aby to bylo nějak popořadě či snad po po řadě? Četl jsem, že užívání nejenom těchto výrazů je stále sporné, ale oba dva případy jsou možné a pravopisně správné. Buď se jedná o jedno slovo, nebo o podstatné jméno a předložku. Častěji lze ale vidět ten první případ, jelikož rozdělené slovo se jeví přeci jenom trochu krkolomné.

Občas mám problém s tím, zda psát či vyslovovat krátce nebo dlouze. Například taková tchyně či tchýně. Správné znění tohoto slova mě trápí obzvlášť, jelikož maminka mé ženy je úžasná dáma a já si s ní rozumím. Bohužel obdobný vztah nemám vždy s neméně báječnou češtinou.

Když si člověk píše pro sebe, tak je to určitě menší ostuda, než když se nepovedené slovo objeví třeba napsané na tabuli v kempu, kde mi jednou nabízeli k zapůjčení begminton namísto mnou požadovaného badmintonu. Při návštěvě některých restaurací lze vidět, jak nabízejí rizeto či ryzoto, přičemž se určitě nejedná o nějakou jejich krajovou specialitu, nýbrž o tradiční italské rýžové jídlo s názvem risotto, u nás většinou psáno rizoto. Vietnamským obchodníkům, kterých je u nás více než dost, kolemjdoucí určitě odpustí drobné chyby, když například nabízejí v akci landšmíd, nám starším dobře známou konzervu, ale pod tradičním názvem lančmít.

A nyní něco aktuálního nebo snad aktuelního? Pracovní týden skončil a přišel víkend či výkend. Do lesa nejdu, houby již moc nerostou a tak nemusím mít strach, abych nedonesl domů muchomůrku nebo by se mi mohla snad objevit v košíku mochomůrka? Když se tudíž nikam nechystám, tak si nepotřebuji připravovat baťůžek. Ostatně takovou věc ani doma nemám, jelikož správný výraz je batůžek. A tak sedím u počítače a přemýšlím, zda náš jazyk umožňuje nějaké výjimky nebo vyjímky. Asi ano, ale jenom výjimečně, nikoliv však vyjímečně.

Pochybností, zda to či ono píši nebo vyslovuji dobře, mě většinou zbaví Ústav pro jazyk český. Ale věci kolem nás se neustále mění. Aby to nebylo jednoduché, tak tato instituce vymyslí občas nějaké to vylepšení. Například určité výrazy je možné psát i vyslovovat různě a kupodivu je to správně. Otázkou jenom je, kdy to zní v češtině lépe a kdy to tahá za uši. Trochu naivně zkouším zapnout rozhlas, či televizor či nahlédnout do novin nebo časopisů, ale krásná, bezchybná a melodická čeština se těžko hledá. Někdy je to ještě k zasmání, jindy si člověk řekne, že i tolerance končí.

Když jsem u těch úředních věcí. Vzpomínám si, že jsem svého času zahlédl na internetu výraz: „jedná se o často opomínaný zákon“. Osobně si ale myslím, že správně by mělo být opomíjený.

A co slova přejatá, která alespoň dle mého názoru v současnosti zaplavují češtinu více než je pro ni i pro nás zdrávo. Samozřejmě čeština se měnila už od svého vzniku. Nejprve přišlo křesťanství a poté latina. V určitém časovém období začaly český jazyk výrazně ovlivňovat germanismy. Přejímali jsme především taková cizí slova, u kterých jsme neuměli danou věc nebo situaci pojmenovat. Je to určitě v pořádku a jsou věci, které asi nelze ovlivnit. Takový je vývoj. Ale to, co se děje v posledním období s příchodem angličtiny, je opravdu na pováženou. Dnes používáme anglická slovíčka i tehdy, kdy existuje krásný český výraz.

Řada cizích slov u nás zdomácněla, už je za cizí slova ani nepovažujeme. Pro mnoho lidí ale bývá stále složité jejich psaní. Možná je to jenom bezhlavé opisování, které však může vychovávat k jisté pravopisné lhostejnosti. Příkladů je mnoho. Nedávno jsem četl článek, kde zmiňovali označení vzduchového vaku používaného pro zajištění bezpečnosti v autě. Airbag byl psán jako airbeg a myslím, že jsem viděl i kdysi érbeg.

Další převzatá slova slyšíme denně, a nikdo z nás se už nad nimi skoro nezamyslí. Jedním uchem jdou tam a druhým ven. Například citrón, balkón, salón, stadión, bujón, špión, faraón, maratón či vagón. Do roku 1993 se psala pouze s dlouhou samohláskou. Při nové kodifikaci pravopisných pravidel došlo k zásadní změně a dnes můžeme psát tato přejatá slova jak s dlouhou, tak krátkou koncovkou. Pouze je vhodné, aby v jednom textu byla jenom jedna varianta.

Diskuze se vedou často také ohledně psaní písmen „s“ či „z“ uprostřed slova, ve kterých se vyslovuje „z“. Mám na mysli tzv. dublety, kdy se původně jednalo o slovo cizího původu, které postupem času zdomácnělo. V těchto případech jsou také možné obě varianty. Například základní pravopisná podoba slova bazilika se píše se „z“, což je považována za stylově neutrální. Psát basilika je sice také v pořádku, ale myslím, že se to používá více v historických textech. Obdobně prezident – president, muzeum – museum či konzervativní – konservativní.

Je zajímavé, že jsem se ještě nezmínil o jídle. Vzpomněl jsi na to po dnešním obědě, kdy musím říct, že mi chutnal brambor – brambora. V tomto případě se jedná o podstatné jméno, které Pravidla českého pravopisu připouštějí v rodě ženském i mužském. Lze si tedy vybrat, ale také v tomto případě platí, že by v jednom textu měla být použita pouze jedna varianta, jeden brambor nebo jedna brambora.

Mohl bych pokračovat, ale raději již končím, jelikož jsem zvědavý, kolik jsem ve výše uvedeném textu udělal chyb, o kterých zatím nemám zdání. Teoreticky by neměly být žádné, navštěvoval jsem totiž několik škol, od té základní až po tu vysokou. A z českého jazyka jsem nikdy nepropadal. Ale znáte to. Lidská paměť je občas spolehlivá asi jako vysílání Rádia Jerevan. A tak se nebudu vůbec zlobit, jestli mi někdo opraví některé pravopisné drobnosti (hrubky snad ne?) nebo dá rady, jak se lépe kamarádit s českým jazykem, krásnou řečí, která mě provází od počátku života.

*

O češtině a věcech podobných jsem se již tady několikrát zamýšlel:

- Není čárka jako čárka: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=605231

- Přísloví: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=488825