Benátky popáté (PISCIS PRIMUM A CAPITE FOETET)

Každý den strávený ve městě má co nabídnout ze svých zásob kouzel. Benátkám to prostě sluší a ještě dlouho budou uloženy v mém srdci i duši.

Původním centrem města byla vyvýšená oblast Rialta. Rivoalto by totiž mělo znamenat vysoký břeh, ale žádný kopec nečekejte. Zato tady najdete nejstarší rybí trh, který funguje už od 5. století, údajně bez přerušení. Každý tu chce vydělávat. Dnes, stejně jako v minulosti. A tak bylo potřeba občas veřejně připomínat, že obchod musí být poctivý. Známé přísloví o rybě smrdící od hlavy platilo i v Benátkách.

V prvním patře nad rybím trhem se nacházely kanceláře státního zástupce. Vedlo tam schodiště, které by nebylo až tak zajímavé, kdyby se pod ním nenacházely dvě brány z tepaného železa. Jedna velká, druhá menší. Na té větší lze spatřit nápis PISCIS PRIMUM A CAPITE FOETET. Tedy „Ryba smrdí od hlavy“. Otázkou je pro koho platilo toto rčení. Zda mělo upozornit nakupující, aby posoudili, jestli je ryba čerstvá nebo to mělo být varování například pro „obyvatele“ v prvním patře, kterým by moc mohla dokázat změnit jejich myšlení. Tyto myšlenky se objevují a začínají „smrdět“ právě v hlavě.

Na rybím trhu lze spatřit ještě jednu zajímavost, mající vztah k nepoctivosti. Na budově rybárny je připevněná tabulka, která již v dávných dobách informovala zákazníky o minimální velikosti ryb, které smí obchodníci na trhu prodávat.

Četl jsem v nějakém průvodci, že trh by se měl konat každý den mimo neděli, od 7 do 14 hodin. Tyto údaje ale nemohu potvrdit. Já jsem vidět po ránu jenom prázdné prostranství? Ale stejně by asi člověk ryby nekupoval.

*

O něco více mě tedy zajímalo sousední tržiště se zeleninou, ovocem a kořením. Podobný sortiment ale mají skoro na každém náměstí nebo širší ulici a ceny se nějak výrazně neliší.

Město se naučilo žít s turisty a časem místní zjistili, že se na tom dá i vydělávat. Někteří obchodníci to pojali po svém. A tak bohužel na mnoha místech v Benátkách na proslulou italskou gastronomii a pohostinnost zapomeňte. Alespoň tam, kde je mnoho turistů. Určitě není dobré využívat tzv. "menu turistiko", které je drahé a obyčejné. Restaurace s cedulemi a obrázky jídel, kde jejich „naháněči“ člověka tahají za rukáv dovnitř, nás nezaujaly a myslím, že jsme o nic nepřišli.

Chování některých místních podnikatelů je více než zajímavé. Například jejich „koperto“, ke kterému ještě někde připočítávají „servizio“ ve výši 10% z celkové ceny (včetně koperta). Čím více u nich člověk utratí, tím má větší smůlu! Prostě konečné ceny na účtence se někdy blíží černému humoru. Jako v nehezkém divadle, kdy herec testuje, kolik toho publikum unese. (To neplatí o podniku na fotografii).

Nezapomeňte ochutnat benátský drink Aperol spritz s plátkem pomeranče a olivou nebo sklenku Prosecca, tradičního bílého perlivého nápoje a to nejlépe v menších barech, kam chodí místní.

Ceny tady neuvádím, jelikož je to opravdu hodně odlišné. I v Benátkách mají například happy hour (kolem 18. hodiny) a pak lze v malých zastrčených barech ochutnávat za rozumné peníze. Navštívit zapadlé uličky či menší náměstí mimo hlavní turistické trasy se určitě vyplatí.

Samozřejmě v Benátkách je potřeba ochutnat také výtečnou kávu. Italské espresso je totiž jenom výtečné. Především ráno jsem viděl lidi spěchající do práce, ale i studenty, kteří se zastavili na svoji ranní kávu a někdy také dortík. Objednali, zaplatili, vypili, prohodili pár slov a šli dál.

Co podle mě není třeba kupovat, je určitě pitná voda. Mají zde pítka či fontánky, a jelikož z toho pili místní, tak jsme se nebáli.

Chvíli jsme v Benátkách hledali, než jsme našli jednu lahůdku. Říká se jí Bruschetta (brusketa) a je to opečený chléb nebo bageta, na kterém jsou rajčata, bazalka, sůl, pepř, česnek, olivový olej. Někdy svou velikostí překvapí.

Dokonalá pizza na dokonalém místě! To je také věc, která se musí v Itálii vyzkoušet. Asi bych úplně nedoporučoval kousky ohřívané pizzy prodávané okénkem na ulici. My jsme si našli ve východní části města trattorii a pizzerii jménem DAI TOSI (Castello 738, Secco Marina), kde jsme byli více než spokojeni.

Ochutnávku pravé (možná i levé) italské zmrzliny člověk též nemůže vynechat. Někdy je těžké si vybrat z toho množství. Gelateria je skoro na každém kroku. Hlavně nekupovat nějaké dovážené „průmyslové“ zmrzliny.

Nedaleko zastávky „MHD“ Fondamente Nove jsme v ulici vedoucí do města okolo kostela Chiesa di Santa Maria Assunta objevili malou útulnou vinotéku, kde prodávají skvělé stáčené Prosecco za 3 Eur. Žádná atrakce pro turisty, nakupovali tam především místní. Kdyby to někdo hledal, tak naproti je prodejna COOP.

Když už jsem zmínil supermarket, tak myslím, že jeho návštěvou nic člověk nezkazí. Sice to někomu může být proti srsti, ale my jsme tam objevili výborné sýry (vážené, ne balené) za super cenu. A v případě Benátek se nejedná o nějaké mega obchoďáky (ty by se tam ani nevešly), nýbrž obchody, kam chodí nakupovat především místní.

Vzal jsem to tentokrát nějak zeširoka, ale chtěl jsem se podělit o zkušenosti a postřehy nejenom s Edit, kamarádkou mé ženušky, která do Benátek pozítří odlétá.

Předchozí povídání - Benátky počtvrté: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=664212

Následující povídání – Benátky pošesté: https://pavelliprt.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=664408