Světlo pro mé oči

Tak dneska jsem si přečetl tyto dvě rady. Na první pohled si vzájemně protiřečí. Tak mám se před zlem ukrýt nebo se mám ničemovi postavit. Protože kdo jiný přináší zlo, než právě ničema ? Přemýšlím o nějakém biblickém příkladu, ...

Přísloví 27:12  Chytrý vidí zlo a ukryje se, prostoduší jdou dál a doplatí na to.

Přísloví 28:4  Ti, kdo opouštějí zákon, budou ničemy chválit, ale ti, kdo zachovávají zákon, se s nimi pustí do boje.

... který by mi tuto věc osvětlil. Napadá mě jednání Pána Ježíše. Otevřeně kritizoval pokrytectví farizeů a zákoníků. Ale když mělo dojít ke střetu. Když mu hrozilo konkrétní nebezpečí. Když ho třeba chtěli hodit v Nazarétu ze skály. Tak jim zmizel z očí, ukryl se před nimi a odešel jinam.

Znamená to, že se nějak zpronevěřil svým postojům ? Že tím popřel své slovo, které před tím hlásal ? Protože se bál nést důsledky svého jednání ?

Domnívám se že ne. Napadl mě totiž jiný příklad. Nedávno proběhlo zprávami, že byli odhaleny tři pamětní desky. Šlo o desky na počest rodinám, které pomáhaly parašutistům. Šlo o účast na atentátu na Heydricha. Tyto rodiny také nechodili po ulicích s transparenty: „Pryč s Heydrichem.“ Ale veškerou činnost prováděly skrytě. A určitě nikdo z nás neřekne, že to bylo zbabělé. Právě naopak. Tento způsob boje byl naprosto nezbytný. Nezbytný k tomu, aby se boj proti nacistovi vůbec rozeběhl. Jinak by skončil ještě dříve, než by započal.

Podobně je tomu s každým zlem. Ne vždy je možné se mu postavit čelem. Někdy je nezbytné jednat skrytě a nenápadně. To, že se člověk ukryje před zlem, neznamená, že se vzdal boje. Že „hodil flintu do žita,“ jak se říká. Právě naopak. V úkrytu člověk může přemýšlet. Pokud má mít vůbec nějakou naději na pozdější vítězství, nesmí jednat ukvapeně. Musí jednat chytře, moudře, prozíravě.

Když tak člověk uvažuje. Jaké otázky by si tedy měl během přemýšlení v úkrytu položit na prvním místě ? Mám za to, že zvláště dvě otázky skutečně stojí za to. První. Kdo je můj skutečný nepřítel ? A druhá. Kdo mi skutečně může pomoci k vítězství ?

Tu první otázku si položil už apoštol Pavel. Známe to slovo z listu Efezským: „Neboť není bojování naše proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem, kteréž jsou vysoko.“ Efezským 6:12 V té souvislosti musím o něčem stále uvažovat. Kdo to štve lidi proti sobě ? Kdo vnukne člověku myšlenku: „Tento národ mě ohrožuje. Musím zaútočit jako první. Preventivně. Jinak mě zničí.“ Nebo: „To je ale boháč. Jak k tomu přišel ? Musím mu aspoň kousek jeho bohatství uzmout. Vždyť to stejně nestačí všechno spotřebovat.“

A musím po pravdě říci: „Tyto myšlenky přicházejí i do mého nitra.“ Také mne tyto myšlenky napadají. Ale kde se berou ? Kde se berou v nitru takového slušného člověka, jako jsem já ? Teď si trochu fandím. Ale chci tím jen ukázat, že nikdo. Ani já sám. Ani vy. Nejste prosti podobných nápadů. A i v mém. I ve vašem případě je zcela na místě otázka: „Kde se jen ty myšlenky berou?“

Možná, že nám k odpovědi pomůže toto: V poslední době hodně přemýšlím o duchovní podstatě člověka. Nejprve jsem si myslel, že duch člověka je takový borec. Stačí, aby se ujal své vůdcovské role a všechno bude OK. Ale pak my začaly přicházet slova z bible, která mě z tohoto omylu vyváděla. Dozvěděl jsem se, že tohoto ducha člověka je třeba krotit. Jinak se chová jako utržený ze řetězu. Že je třeba ho pokořovat. Protože jinak má tendenci k pýše. A zřejmě toho bude víc a víc, co je třeba s ním dělat. Aby se z puberťáka stala zralá duchovní osobnost. Podobná Duchu Božímu.

Abych pokračoval v uvažování na toto téma, tak uvedu svoji vzpomínku. Jedné mládeži jsem vysvětloval trojjedinost člověka – tělo, duši a ducha. Tehdy jsem jim řekl:  Tělo je jako hardware počítače. Duše jako software a duch jako komunikační rozhraní. Být komunikačním rozhraním není nijak významná role. A když komunikovat, tak asi se všemi. Se všemi, kdo jsou připojeni na komunikační síť. A  tím už jsme se dostali k hodnocení zpráv – myšlenek, které díky tomuto komunikačnímu rozhraní přicházejí do našeho nitra. Už jsme jistě slyšeli o informační válce. Záměrně posílané falešné zprávy. Které mají uvést nepřítele v omyl. Které mu mají vzít naději na vítězství, Které mají zpochybnit bojeschopnost nejvyššího velitele. Vždyť už v ráji zaznělo: „Nezemřete! Budete jako Bůh … ?“ Genesis 3:4-5 Práce s polopravdou je velice účinný prostředek informační války.

V bibli však máme popsán zcela jasný postup: „Pokušení, žádostivost, dokonaný hřích a smrt.“ Jakubův 1:14-15 Proti čemu tedy máme bojovat ? Proti rukám, které zlo vykonaly ? Proti mysli, která se pokušením zabývá ? Nebo proti zdroji, který myšlenku nabízí na duchovní síti ?

Někdo by navrhnul: Tak se odpojíme. Uzavřeme. Izolujeme. Ale je toto správná cesta ? Neztratili bychom tím více než získali ? Ztratili bychom totiž nejen zdroj duchovní obživy. Ale také prostředky k duchovnímu boji.

A tím se dostáváme ke druhé otázce: „Kdo mi skutečně pomůže k vítězství ?“ Moc se mi líbí jeden z následujících veršů: „Světlo očí dává Hospodin – člověku i utlačovateli.“ Přísloví 29:13 První reakce byla: „Aha. Tak to je jako s deštěm nebo se sluncem. Pán Bůh prostě žehná všem.“ Ale pak jsem si uvědomil: „Kdo světlo dává, může ho také odebrat.“ A v tom je skryta moc k vítězství.

Vidíme to i dnes. Protože jak nejvíc dává Putin zabrat Evropské unii ? Tak že přiškrtí kohoutky na plynové síti. Ještě do nedávna byla většina evropských států na ruském plynu závislá. Ten kdo má v rukou uspokojení nějaké nezbytné potřeby, ten může snadno převážit misky vah. Snadno a bez boje může zvítězit. Ještě před tím, než vlastní boj vůbec začal.

A viděli jsme to i u proroka Elíši. Jeho obydlí obklopilo nepřátelské vojsko. 2 Královská 6:12n A co se stalo ? Hospodin vojáky oslepil. Takže jediným zdrojem informací byl právě Elíša. Slepce pak snadno přesvědčil, že ještě nejsou na správném místě. A odvedl je doprostřed Samaří. Doprostřed vojska Izraelského. To byl ještě přesnější příklad světla očí, které dává anebo bere Hospodin.

Protože co je tím světlem pro naše oči ? Není to právě duch člověka ? Není právě duch člověka tím prostředkem, kterým poznáváme duchovní skutečnosti ? Duchovní stránku našeho světa. Právě tu část světa, které se nemůžeme dotknout svýma rukama ? V tomto poznávání nám nepomohou naše smysly. Jediným prostředkem duchovního poznání je světlo od Hospodina. Pokud ho nemáme, tak nás obalamutí každý chytrák. Každou chvíli se totiž na internetu vynoří nějaká nabídka: „Já to vím. To já mám skutečné poznání. Jen u mne můžete načerpat pokrm pro svoji duši.“

A přitom existuje jen jediný zdroj pokrmu, který naši duši skutečně nasytí. A nejen nasytí. Který dá do našich duchovních rukou zbraně, kterými pak můžeme bojovat. Někdy k tomuto boji stačí modlitba. Jindy je třeba přidat půst. (Tento prostředek boje musím sám pro sebe ještě objevit.) Ale také může přijít chvíle, kdy pozvedneme svůj hlas. Nebo se dokonce pustí do práce naše ruce. Nemohu v té souvislosti nepřipomenout statečný zásah pana Michala Velíška. Obětoval svůj život, aby ochránil ženu před ničemou.

Takže prostředky boje jsou různé. Někdy jsou to prostředky méně viditelné. Ale neméně účinné. Otázka zní, kdy po kterém z nich sáhnout ? Kdy v uvozovkách jen sepnout dlaně ? A kdy těmito dlaněmi obrazně řečeno uchopit meč ?

Musím v té souvislosti přiznat, že se nepovažuji za příliš statečného. Ale uvědomil jsem si, že i já mám své hranice. Jsem-li přitlačen ke zdi. Otočím se a začnu se zuřivě bránit. Musím to však nechat dojít až do tohoto okamžiku ? Nemohu jiným druhem boje takové eskalaci předejít ? Právě k takovým prozíravým, statečným a preventivním činům potřebuji světlo pro mé oči. Potřebuji, aby můj duch dozrál k dospělosti. Aby uměl rozlišovat zdroje myšlenek. A těch dobrých se přidržel. Pustil je do mé mysli. Kde mohou pak zakořenit. Proměnit mě. A tak přinést ovoce.

Dnešní uvažování mi přineslo naději. Naději, že se mohu změnit. Bez ohledu na můj pokročilý věk. Bez ohledu na mé dosavadní zkušenosti. Bez ohledu na mé prohry. Protože přes tyto peripetie mi můj duch zůstal. Hospodin mi ve své laskavosti a trpělivosti nechal lampu pro mé oči. Přísloví 20:27 Díky tomu nejsem odstřižen od všech dobrých a mocných zdrojů. Možná si to ani neuvědomujeme. Jak mocné prostředky má pro nás Hospodin připravené. A to ne až jednou. Až budeme v nebi. Ale právě teď a tady. Copak neřekl Pán Ježíš: „kdybyste i této hoře řekli: ‚Zvedni se a vrhni se do moře‘, stane se to.“ Matouš 21:21 ? Ať už to tehdy myslel doslova nebo obrazně. Je jasné, že Boží prostředky jsou dostatečně veliké. Dostatečně veliké pro vybojování všech našich bojů. Nemusíme se tedy obávat dnes ani zítra. Není boj, není překážka, se kterou by si Hospodin neporadil. Máme mocného Pána. Amen.