Elíša řekl svému mládenci Géchazí: „Copak je čas brát stříbro a brát šaty a olivoví či vinice, brav či skot, otroky či otrokyně?“ A já jsem si okamžitě vzpomněl na slova z knihy kazatel: „… je čas kameny rozhazovat i čas kameny...
2 Královská 5
... sbírat, … čas bořit i čas budovat; …“ Kazatel 3:5 a 3 Každý čas je ten správný pro jinou věc. Kdo rozpozná, na jakou věc je ten správný čas zrovna v tuto chvíli? Takový člověk bude zřejmě mimořádně moudrý. Bude se mu vše dařit, protože vždy vystihne ten správný okamžik. Nic nepropásne. Je něco takového vůbec možné?
Asi už vás vůbec nepřekvapí, že odpověď na tuto otázku hledám v bibli. Jako první mi vytane začátek prvního žalmu: „…, a cožkoli činiti bude, šťastně mu se povede.“ Žalmy 1:3 Žalmista jde ve své podmínce rozpoznání vhodného času pro úspěšné dokončení každé věci ještě o kousek dál. Prozrazuje totiž, jak se člověk může stát tím, kdo rozpozná správný čas a místo pro každou věc, kterou by rád uskutečnil.
Jak se tedy člověk může stát prozíravým? Co tam čteme? „Blahoslavený ten muž, … Ale v zákoně Hospodinově jest líbost jeho, a v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí.“ Jasné a stručné. Možná, že se v duchu zeptáte: Proč zrovna v bibli bych měl najít moudrost k životu v dnešní moderní době? V době internetu, Googlu, elektroaut, mobilů! Co moudrého může bible prozradit o vědecky sofistikované a umělou inteligencí prošpikované době? Jak by mohla ze svého starověkého základu posoudit a být vodítkem ještě po tolika tisíciletích?
Ledaže by v bibli bylo něco, co se s věkem nemění. Co zůstává stejné. Co nezrezaví a nezestará. Je něco takového? První, co mě napadne, je lidská povaha. Mám za to, že současné vědecké studie potvrzují, že s lidskou povahou se přes všechno to vědecké poznání a technický pokrok nic moc nestalo. Příčina konfliktů zůstává pořád stejná. Jak mezi dvěma lidmi, tak mezi dvěma etniky nebo státy. Slovy knihy kazatel: „Není nic nového pod sluncem.“ Kazatel 1:9
Z toho plyne, že i prastará bible je vlastně i dnes aktuální. Protože právě lidským vztahům se věnuje ze všeho nejvíce. Protože i vztah k Hospodinu je také lidským vztahem, kromě toho Božského vztahu k člověku.
Zatím jsem spolu uvažovali o vztazích. Ale co aktuálního může bible prozradit věcech, záměrech nebo chcete-li činech? Jak mi může studium bible pomoci k rozpoznání správného času a místa pro určitý záměr? Třeba pro stavbu modlitebny. Sám o sobě je to dobrý záměr. Vzpomeňte si, jak nejprve prorok Nátan pochvaloval králi Davidovi jeho záměr postavit chrám Hospodinu. Ale nestačil ani vyjít z baráku a už k němu promlouvá Hospodin a posílá ho zpátky: „Ty mi chceš vybudovat dům, abych v něm sídlil? … dám po tobě povstat tvému potomku ... Ten vybuduje dům pro mé jméno …“ 2 Samuelova 7:5 a 12-13 Ještě totiž nepřišel ten správný čas. Ještě se neujal vlády ten správný král.
Už asi tušíte, kam mířím. Na jiném místě totiž čteme: „Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé.“ Žalmy 127:1 To je ten začátek. Všechno, co může člověk udělat, je totiž dát sebe a své prostředky k dispozici Hospodinu. Protože jak třeba prorok Eliáš a po něm i Elíša rozdělili vody Jordánu, aby mohli přejít suchou nohou? Oba postupně udeřili Eliášovým pláštěm o hladinu vody. Jak by něco takového mohlo cokoli způsobit? Ale způsobilo. Proč? Protože se k tomuto gestu víry přiznal Hospodin a přiložil k ruce proroka svou vlastní ruku. Hospodin vykonal to, na co lidská ruka evidentně nemohla sama stačit.
A právě v tom je skryto tajemství úspěchu. Ale také důvod ke studiu bible. Rovněž i cíl takového studia. A co je tím cílem? V první části jde o poznání. Poznání meze svých vlastních schopností. Ve druhé části pak o poznání Hospodina a zase těch jeho možností. Boží možnosti naopak žádné meze nemají. Ovšem jak se s takovými neomezenými možnostmi vyrovnat? Jak je přijmout? Upřímně si myslím, že to lze jedině vírou. A tato víra nevzniká naráz, ale postupně. Chce to čas a přemýšlení. Přemýšlení o slově, které právě tyto Boží možnosti popisuje.
Vždyť bible je plná příběhů. Podívejme se třeba na prvních pět kapitol 2. Knihy Královské. Například uzdravení Námana. První reakcí na prorokův pokyn byl jeho vztek. Naštěstí měl Náman kolem sebe moudré služebníky, kteří ho přemluvili, aby slova proroka poslechl. A výsledek se dostavil.
Jako bych slyšel v této souvislosti biblický povzdech: „Kdo uvěřil kázaní našemu?“ Izajáš 53:1 Kdo uvěří, že to, co na první pohled vypadá bláznivě a nesmyslně, je právě ta správná věc, kterou má udělat právě teď a tady? No uvěří tomu ten člověk, který je na toto slovo připraven. Přece se říká, že „štěstí přeje připraveným.“ V souvislosti s biblí pak platí, že člověk nepropásne správnou chvíli tehdy, když je studiem a přemýšlením připraven. A když není připraven on sám, tak alespoň když je obklopen přáteli, kteří připraveni jsou. Takový člověk pak bude uzdraven jako Náman. Nebo postaví dům jako Šalomoun.
Když se v této souvislosti podívám na svůj uplynulý pracovní týden, tak si uvědomuji, že je to také o důvěře. Protože on také nemusí být ten správný čas pro to, do čeho bych se rád pustil. A co pak? Chci se spolu s vámi naučit v důvěře očekávat na tu správnou chvíli. Když chvíli počkám, tak nic nepropásnu. I když to tak na první pohled může vypadat. Nic pořádného jsem totiž tento týden neudělal. Zakázky stály – jen jsem psal svým zákazníkům požadavky, jaké informace bych od nich potřeboval. Přesto mi na firemní konto přišlo víc peněz, než jsem k životu potřeboval.
Z toho jsem pochopil, že když s důvěrou očekávám na Hospodina, tak se nemusím bát, že mi něco uteče. Že něco prošvihnu. Že o něco přijdu. Svěřil jsem přece všechno tomu, kdo má „všechno pod palcem.“ Zároveň s tím jsem však podobný běžci zakleknutému na startu. Až přijde ta správná chvíle, tak vyrazím. Teď je ta správná chvíle k odpočinu. To abych nabral sil. Nebo správný čas ke studiu bible. To abych nabral moudrost a schopnost rozpoznávat to správné pro můj život.
Spolu s vámi bych si dnes chtěl odnést to, že nemusíme podléhat obavám. Nemusíme se nechat dotlačit strachem k bezhlavému úsilí, které nám stejně úspěch nepřinese. V bibli je totiž skryta jedna moudrá zásada: „Požehnání Hospodinovo zbohacuje, a to beze všeho trápení.“ Přísloví 10:22 A tak ti, kteří v klidu a pokoji očekávají na Hospodina, díky moudrosti rozpoznají ten jediný a vzácný okamžik darovaný od Boha a právě v něm vyrazí. Díky Bohu pak úspěšně dílo dokončí. Amen.
