Soustřeď mé srdce

„Soustřeď mé srdce, abych se bál tvého jména!“ Tak to je ta cesta, kterou už dlouho hledám. Mám na mysli cíl, který mám už dlouhá léta před sebou. A tím je velmi známé slovo: „Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem." Jak ale

Žalmy 86:11-13

„Soustřeď mé srdce, abych se bál tvého jména!“ Tak to je ta cesta, kterou dlouho hledám. Mám na mysli cíl, který mám už dlouhá léta před sebou. A to je velmi známé slovo: „Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem.“ Žalmy 111:10 Jak ale takovou bázeň získat ? Co když si to budu hodně přát ? Nebo se budu za to hodně modlit ? Budu volat vytrvale k Hospodinu jako neodbytná vdova k nespravedlivému soudci ? To je ten správný způsob ? To je ta správná cesta ? Abych to nakonec získal. Aby mé srdce naplnila bázeň vůči mému Bohu ?

Co brání tomu, abych získal postoj bázně vůči Hospodinu ? Tak jsem si dnes ráno uvědomil, kolik myšlenek útočí na mé nitro. Zrovna totiž hledám novou práci. A už jsem jednu nabídku dostal. Ale není úplně optimální. Má hodně pro, ale stejně také proti. Tak si čtu žalm. Jsem nadšený. A tu se tam vloudí myšlenka na zaměstnání. A už se to začne mlít a převalovat. A kam se poděly všechny ty vzácné myšlenky o Bohu a o jeho velikosti ? Kam se poděla ta koncentrace na duchovní věci ?

Takže co vlastně člověk nejprve potřebuje. Díky čemu mu myšlenky neutečou za starostmi a problémy běžného života ? Žalmista zřejmě prožíval to samé. A proto říká sám sobě, ale také nám všem. Nám všem, kteří toužíme přemýšlet o Hospodinově zákoně dnem i nocí. Jako blahoslavený muž v prvním žalmu. Co tedy prohlašuje žalmista v žalmu osmdesátém šestém ? „Hospodine … soustřeď mé srdce.“ Člověk se potřebuje soustředit.

Vzpomínám si na začátek manželství. Netypicky jsme začínali ve čtyřech – s manželkou jsem získal i dva syny. A ve dvou místnostech. Umíte si živě představit, jaký tam byl šrumec. A já jsem si říkal: „Musím se naučit tak soustředit, že mi nebude hluk domácnosti vůbec vadit. A tak, když jsem si připravoval duchovní program, tak jsem záměrně otevíral dveře mezi kuchyní a obývákem. Jen ať na mne útočí všechny zvuky naplno. Ať se naučím pracovat ve ztížených podmínkách. Dle známého hesla: Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“

A co myslíte ? Jak mi tento výcvik pomáhá v dnešní době ? Umím se stále soustředit na Boží slovo ? Umím odolat všem vtíravým a neodbytným myšlenkám, které na mne útočí vteřinu za vteřinou ? No neumím. Stále častěji se přistihnu, že myslím na něco jiného. V jednu chvíli jsem naplněn dobrými myšlenkami o Boží velikosti. A vzápětí jsem zase u nějakého přízemního problému. Tak to ale nemá být. Protože pak o mnoho přicházím. Chovám se jako dítě při krmení. Rodič podává sousto v lžíci. Už, už se pokrm blíží k otevřeným ústům. Když tu dítě něco zaujme. Otočí hlavu jinam a soustředí se na rušivý element. K něčemu podobnému dochází i v mé mysli, v mém nitru. Pán Bůh má připravený duchovní pokrm. Moje duše by si ráda konečně kousla. Když tu ji vrazím do úst nějaký zakyslý koláč. Místo nebeské many musí duše přežvykovat pozemské trápení a problémy.

V čem tedy spočívá tajemství syté duše ? Jak zajistit, aby naše nitro nestrádalo hlady ? Žalmista David to pro nás objevil. A toto tajemství je ve shodě se slovem Pána Ježíše. Copak to prozradil svým učedníkům ? „beze mne nemůžete činit nic.“ Jan 15:5 A když nic, tak ani soustředění. Je to stejné, jako když námořníci s Jonášem veslovali během bouře. Nepohnuli se ani o píď. Jonáš 1:13 Můžeme se snažit, jak chceme. Můžeme napínat svaly ve své tváři nebo v celém těle. Stejně se rušivým myšlenkám neubráníme. Slovy apoštola Pavla: „Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?“ Římanům 7:24 Jinými slovy: „Kdo mě zachrání před těmi strašnými myšlenkami, které mě vláčejí a nedají mi pokoj ve dne ani v noci ?“

Ano, je to tak. Člověk sám nezvládne ani to nejjednodušší. Nezvládne se soustředit. Soustředit na to, co mu chce Pán Bůh říci. Co mu chce Hospodin darovat. Čím ho chce nasytit. Proto nám nezbývá nic jiného, než spolu se žalmistou zavolat: „Hospodine … soustřeď mé srdce.“

Zvláštní ale je, jak žalmista pokračuje. „ …abych se bál tvého jména.“ Proč bych se měl bát ? Copak nehledám u Hospodina pomoc v nesnázích ? To ke všemu tomu mi naopak přidá panickou hrůzu ? Co díky soustředění uvidím tak velkého, že se mne zmocní bázeň ? No díky soustředění se konečně vyřeší starý problém. Traduje se trefná připomínka. Je namířena proti lidem, kteří hořekují nad velikostí nesnází a trápení. Pro ně je určeno slovo: „Nejde o to, že vaše problémy jsou tak veliké, ale o to, že váš Bůh je příliš malý.“ Je to protimluv. Protože Pán Bůh je stále stejně veliký. Ale předmětem kritiky je špatný pohled člověka. V jeho očích je Bůh malý. Jeho oči jsou přikryty blánou. Vznikla tak, že se mysl člověka takovým způsobem soustředila na vlastní problémy, že přestala vidět Pána Boha takového, jaký je.

Přitom strach z problémů člověka paralyzuje. Žalmista nabízí cestu soustředění. Soustředění ne pomocí nějakých východních technik. Ne zapnutím všech svalů. Ale soustředění, které způsobí sám Bůh. A díky tomuto soustředění odpadnou všechny rušivé myšlenky. Jako by Pán Bůh vypnul vypínač v našem nitru. A člověk konečně uvidí Pána Boha takového, jaký je. Uvidí jeho velikost, jeho moc. Z bezmocného starce, který se pohybuje někde na okraji pozornosti člověka. Se stane všemohoucí Bůh, který má pod palcem všechno. A zvláště to, na co člověk svými silami nestačí.

To ale není všechno. Teď přichází třetí - podivuhodná fáze. Člověk je soustředěn. Jeho nitro je naplněno bázní k Bohu. A co následuje ? Co jsme to četli ? „Budu ti vzdávat chválu celým srdcem, Panovníku.“ Při četbě tohoto textu jsem si uvědomil, jak vzdávám chválu Bohu já sám. Mám na mysli zpěv ve shromáždění. A hned jsem si vzpomněl na slovo: „tento lid … ctí mě svými rty.“ Izajáš 29:13 Ano, tak to je u mne. Chválím svými ústy. Maximálně zapojím nějakou tu pěveckou techniku. Aby to znělo co nejlépe. Ale srdce ? Kde bloudí mé nitro ? Kam se rozbíhají mé myšlenky ? Ne tento lid, ale já chválím Boha jen svými ústy.

Naproti tomu cesta, kterou nám dnes nabízí žalmista David, nevede jen k moudrosti. Vede také ke chválám, kterých se účastní člověk jako celek. Nejsou to jen jeho ústa. Nejsou to jen jeho hlasivky. Ale je to také jeho nitro, jeho mysl, jeho srdce. A jak dojde k tomuto zázraku ? Kolik úsilí musí člověk vynaložit, aby ho dosáhl ? Jako u většiny věcí, které za něco stojí, musí člověk udělat pramálo. Skoro nic. Lidově řečeno: „Všechno to za něj oddře Pán Bůh sám.“ Stačí jen požádat spolu se žalmistou:

„Soustřeď mé srdce, abych se bál tvého jména! Budu ti vzdávat chválu celým srdcem, Panovníku, můj Bože, navěky budu oslavovat tvé jméno.“ Amen