Proč se k nám občas nedostane dobro?

Dnes mě zaujal tento výrok proroka Jeremjáše: „… vaše hříchy před vámi zadržely dobro.“ Nejprve jsem si uvědomil, že dobro je zřejmě připraveno. A hned potom, že to právě Hospodin připravuje dobré věci pro svůj lid. A tedy i pro..

Jeremjáš 5:20-31

... mě a pro vás. Otázkou je, proč se k nám občas to předem připravené dobro vůbec nedostane?

Tak tomu došlo třeba v Nazarétu. Spolu s Pánem Ježíšem Kristem přišlo do nazaretské synagogy nejen úžasné a osvobozující Boží slovo, ale také spousta zázraků, které by od základu změnily životy posluchačů. Ale protože posluchači neuvěřili, tak potom to připravené dobro také nedostali. To sice bylo fér. Ale byla to zároveň obrovská škoda. Jak jinak na tom byli lidé třeba v Kafarnaum nebo při druhé návštěvě v Dekapoli!

Při těchto úvahách jsem si uvědomil jednu zvláštní věc. Většinou si mi lidé klademe otázku: „Proč toto zlé postihlo právě nás?“ Křesťané přitom doplňují: „Proč to Pán Bůh dopustil, že to postihlo právě nás?“ Ale nevzpomínám si, že bych se já nebo někdo jiný zeptal: „A proč se ke mně nedostalo to dobro, které pro mě Hospodin připravil?“ Anebo obecněji: „Proč mne už konečně nepostihlo nějaké to dobro, ať už přichází od kohokoli?“

Než odpovím na základě citované části verše z proroka Jeremjáše, připomenu jiné slovo, které mi v té souvislosti vytanulo na mysli: „Kteříž ostříhají marností pouhých, dobroty Boží se zbavují.“ Jonáš 2:9 Tento verš je v duchu známého výroku: „Co člověk rozsívá, to také sklízí.“ Čili to, jak žijeme, má přímý vliv na to, co do našeho života přichází. Myslím, že tento princip je spravedlivý. A každý z nás mu rozumí.

Není to tedy o cíli, ke kterému směřuje náš život. Je to o tom, co je tady a teď. Je to o jednání - o interakci. Protože víme, že jak jednáme s lidmi my, tak budou také tito lidé jednat s námi. Alespoň obvykle až na výjimky tomu tak je.

Takže pokud se budeme v životě věnovat marnostem, vrátí se nám to jako bumerang tím, že do našeho života přestanou přicházet dobré věci. Je to jako špatná investice do akcií, které ztratí svoji hodnotu. A přitom slibovaly takový procentní výnos? A teď nemají ani hodnotu papíru, na kterém jsou vytištěny.

O marnosti hovoří také kniha kazatel. Pisatel nakonec dochází k tomu, že vše je marnost. Každé lidské plahočení nepřinese to, oč člověk usiloval. Je tu ale jeden světlý bod. A tím je radost. Člověk se může přitom všem lopocení radovat. A z čeho se ten človíček tak raduje? Něco totiž dostal. Dostal jídlo a pití. Připadá vám to jako malý důvod k radosti? Stačí se jen dostat do situace, kdy tyto věci nebudete mít. Pak jejich cena ve vašich očích rapidně vzroste.

Pokud se tedy nemáme věnovat marnostem, na co se máme v životě zaměřit? Myslím, že toto je ta nejlepší otázka, kterou si člověk může položit. „Čemu se mám v životě věnovat, aby to stálo za to? A v duchu naší úvahy, co mi přinese v životě jen samé dobro?“

Teď je ta správná chvíli připomenout, co takovému dobru vlastně brání, aby pravidelně přicházelo do našeho života? Je to napsáno v první části verše z proroka Jeremjáše, který mě tak zaujal: „… vaše hříchy před vámi zadržely dobro.“ Tou zábranou je tedy náš hřích. Není to nic překvapivého.

A co je teda vlastně hřích? V případě zmiňovaných Nazareťanů to byla jejich nevěra. Ano i to, že Pánu Bohu nevěříme, že mu nedůvěřujeme, je hřích. Když mu nevěříme, tak ho vlastně prohlašujeme za lháře. A to bolí.

Další přirozená otázka pak je: „A dá se s tím něco dělat?“ Pokud vás tohle napadne, tak to je zase ta nejlepší otázka, kterou v této situaci můžete Hospodinu položit. A odpověď, jak jinak, opět najdeme v Božím slově.  Hospodin skrze proroka Izajáše sám odpovídá: „Jen pojďte a proberme to, praví Hospodin; jsou-li vaše hříchy jako šarlat, zbělejí jako sníh, jsou-li rudé jako purpur, budou jako vlna.“ Izajáš 1:18

Pokud nás tedy, jak se zpívá v jedné písni, „naše hříchy doženou,“ nemusíme věšet hlavu. Hospodin je připraven k jednání o tomto našem problému. Vždyť sám říká: „Jen pojďte a proberme to …“ A když si přečtete okolí tohoto verše, tak zjistíte, že to, co dělal Boží lid, bylo ‚fakt hustý.‘ A přesto nebo právě proto byl Hospodin připraven k rozhovoru. Na rozdíl od člověka se totiž Pán Bůh nikdy neotáčí k člověku zády, pokud k Němu člověk přistoupí se srdcem na dlani.

Co tedy uděláme? Jak odpovíme na Boží výzvy? Půjdeme si dál svojí cestou? Nebo zatoužíme po dobru od Hospodina? Rozhodnutí je na každém z nás. Kéž se rozhodneme správně. Amen.