Proč dobrý Hospodin dopouští zlé věci?

„… můj zrak spočinul na nich ke zlému a ne k dobrému." Díky tomuto slovu jsem si uvědomil, že pohled Hospodinův má různé následky. Až dosud jsem si totiž myslel, že pokud pohlédne Hospodin na člověka, je to vždy pro dobro ...

Ámos 9:1-8

... tohoto člověka.

A teď myslím na okamžitý důsledek. Ne ten, až jednou. Ale právě teď a právě tady. V té souvislosti mi vytane na mysli známý biblický text: „… je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, …“ Kazatel 3:5 Pokud toto slovo parafrázuji ve smyslu slova z proroka Ámose, tak by to mohlo znít nějak takto: „Je čas pro Hospodina konat člověku dobro a je také čas konat zlo.“

Není to provokace? Jak by mohl dobrý Bůh konat zlo? V podobném duchu začíná rozhovor Hospodina a Ámose na začátku sedmé kapitoly: „Toto mi ukázal Panovník Hospodin: Hle, připravuje kobylky, když začíná růst otava. Po královské senoseči, sotvaže otava vzešla,  stalo se, že docela sežraly byliny země. I řekl jsem: "Panovníku Hospodine, odpusť prosím! Jak Jákob obstojí? Je tak nepatrný!"  Hospodin byl nad tím jat lítostí: "Nestane se to," řekl Hospodin.“

Podobně zápasil s Hospodinem Abraham o město Sodomu, kde žil jeho synovec Lot. Nebo Mojžíš, který bojoval za svůj národ a byl ochoten za ně položit svůj věčný život. Jen aby nebyl jeho národ zničen za svoje selhání.

Jak jinak reagoval Jonáš. Posadil se a čekal na to, až bude Ninive zničeno. A potom se rozčiloval nad Božím slitováním. Nebo jak byli učedníci Pán Ježíše připraveni svolat oheň na vesnici, která jim odmítla poskytnou pohoštění a ubytování.

Musím se přiznat, že se vidím v obou těchto polohách. Někdy ve své spravedlnosti očekávám, až dopadne trest na ty, kteří podle mne jednají špatně. Jindy volám podobně jako prorok Ámos: "Smiluj se Hospodine, vždyť jinak budeme zničeni.“ A to hlavně tehdy, když se jedná o trest pro mne samotného.

Postoj člověka má tedy vliv na to, zda skutečně dopadne Hospodinův trest na místo, kam byl určen. Ale proč vůbec k něčemu takovému dochází? Proč Hospodin, který prohlašuje, že jeho úmysly s člověkem jsou dobré (Jeremjáš 29:11), sáhne k prostředku, který je zlý a má pro člověka zlé následky?

Pro odpověď na tuto otázku je třeba sáhnout do celého Starého Zákona. Jak probíhala historie izraelského národa? Co je provázelo? Žil tento národ vždy v harmonii se svým Bohem? Nebylo to tak, že se často choval jako puštěný ze řetězu? Jakoby ho Bůh neviděl? Jakoby Bůh ani nebyl?

Nepřipomínají vám tyto otázky něco? Nechováme se i my, současní lidé, jakoby naše jednání Bůh neviděl? Jakoby Bůh nebyl? Co v takové situaci může Hospodin udělat, aby názor nás lidí změnil? Protože existence stvoření nám lidem jako důkaz Pána Boha zřejmě nestačí.

V případě Izraelského národa nakonec Hospodinu nezbylo nic jiného, než aby je přesídlil. A pokud byste studovali Starý Zákon, a to zejména proroky, tak byste si určitě všimli jedné věci. Přesídlení Izraelců nepřišlo ze dne na den. Nepřišlo jako rána z čistého nebe. „Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky, …“ Židům 1:1 Hospodin totiž posílal jednoho proroka za druhým. Jedno proroctví za druhým. A v proroctví byla vždy výstraha: „Pokud budete pokračovat tímto směrem. Pokud neopustíte svou cestu, budete přesídleni.“ A zároveň s touto výstrahou přišlo i zaslíbení: „Ale pokud se obrátíte. Pokud se přestanete vzpouzet. Pokud přestanete dělat, jakoby Bůh nebyl, pak se nic z toho nestane.“

Je to rozhodování, které tu bylo a zřejmě i bude do konce existence lidstva. A přitom to není žádné složité rozhodování. Jde jen o to, zda člověk dá za pravdu bibli. Protože ta je plná svědectví o tom, že Bůh je. A že si nenechá líbit, pokud ho člověk ignoruje. Pokud totiž člověk myslí, mluví a dělá jako by Bůh nebyl.

Takové jednání ostatně vadí i nám lidem. Už vás někdo ignoroval? Už s vámi někdo jednal, jako byste byli jen vzduch? Tak takto se cítí Hospodin, když s ním my lidé jednáme podobně.

Co má tedy Hospodin udělat, aby postoj nás lidí změnil? Asi něco podobného, co udělají rodiče s dítětem, které je neposlouchá. Nejprve na ně zavolají. A když dítě dělá, že neslyší, tak si pro ně dojdou. A možná, že dítě dostane i jednu přes pozadí.

A tak tedy Hospodin zavolá. Používá si k tomu své proroky nebo kazatele. A pokud hned člověk zareaguje, tím lépe. Ale pokud dál dělá, že neslyší, tak Hospodinu nezbude nic jiného, než aby si pro takového člověka došel.

V té souvislosti jsem si vzpomněl na podobenství o pastýři a zbloudilé ovečce. Takový případ je něco jiného. Zbloudilá ovce neví, že se vydala na cestu, ze které se nedokáže vrátit zpátky. Já mám však na mysli ovci chytrou, která ví, co dělá. A tak zcela záměrně utíká někam jinam. To proto, aby si mohla dělat to, co sama chce. A to poslední, co chce, je to, aby se vrátila zpátky.

Takže Hospodin přichází k člověku, který s ním vlastně ani nechce mít nic společného. Proč se s takovým člověkem vůbec Pán Bůh zabývá? Neměl by ho raději nechat jeho osudu? Potíž je v tom, že i když si to ten člověk neuvědomuje, patří Hospodinu. A proč? Protože právě Hospodin stojí za vznikem každého člověka. Je totiž Stvořitelem všeho a tedy i člověka. Na počátku bylo slovo. A to je na počátku každé bytosti. Na počátku všeho živého. Ale také všeho neživého, co nevzniklo lidskou rukou.

Apoštol Pavel v této souvislosti píše: „Jsme přece jeho dílo, …“ Efezským 2:10 Proto má Hospodin ke každému člověku silný emocionální vztah. Prorok Ozeáš to nazývá „provazy lásky.“ Ozeáš 11:4 A díky této silné lásce nemůže a ani nechce Hospodin nechat žádného člověka jeho osudu. A to ani toho nejhoršího. Nemůže totiž zapřít sám sebe. 2 Timoteovi 2:13

Musím se přiznat, že právě za tento neutuchající zájem o mou osobu jsem Hospodinu neskonale vděčný. Protože i já jsem pěkné kvítko. Také já mám za sebou své období vzpoury a ignorace. Ale Hospodin to se mnou nevzdal. A k tomu, aby mě přesvědčil o své existenci a své silné lásce, použil někdy dost silné prostředky. Nebylo to nic příjemného. Ale výsledek stál za to. Řekl bych, že v mém případě to byli laparoskopické zásahy. Nejsem sice upoután na vozík, ale nemůžu si dovolit úplně všechno. Mám svá omezení, která mi stále připomínají Boží existenci. A také to, že Hospodin se o mne nepřestane nikdy zajímat.

A tuto péči má Hospodin připravenou pro každého z nás. Kéž zareagujeme dříve, než zazní něco podobného jako v případě budoucího apoštola Pavla: „Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpěčovati.“ Skutky apoštolské 9:5 Amen.