Nenakládej břemena druhým

Je to dlouhý biblický text. 31 veršů. A také velmi známý. První věroučný problém, který rodící se církev řešila. Nám už je problematika obřízky vzdálená. Ale tehdy byla pro všechny židovské křesťany velmi aktuální.

Skutky apoštolské 15:1-31

Každý muž židovského původu byl osmého dne po narození obřezán. A tak si tento muž přirozeně kladl otázku: Proč by také křesťan z pohanů neměl být obřezán ?

Domnívám se, že tento problém nevznikl jen tak – sám od sebe. Pokud se podíváme na cestu počínající církve, uvidíme jeden výrazný rys. Hned od počátku se jí snaží někdo házet klacky pod nohy. Když jako začátek vezmeme ukamenování Štěpána, tak to pokračuje trestnou výpravou Saula do Damašku. Popravou Jakuba (bratra apoštola Jana), uvězněním Petra (přes velikonoce), kamenováním Pavla na misijní cestě a rozporem ohledně obřízky. Potom následuje rozepře Barnabáše a Pavla ohledně Jana Marka. Nakonec se tato misionářská dvojice rozdělila a každý z nich šel na jiné misijní území.

Z těchto příkladů na nás může padnout obava. Má cenu se pouštět do misijních projektů ? Vždyť zcela jistě nás čekají nesnáze a problémy? Není to předem ztracená věc ? Církev ani apoštol Pavel si to nemysleli. Proto pokračovali dál ve své práci, kterou jim Pán Bůh svěřil. A co my ? A co já a ty ? Jak se rozhodneme ?

V té souvislosti si vzpomínám na květnou neděli. Pán Ježíš vjíždí na oslátku do Jeruzaléma. Lidé kladou na cestu své pláště a palmové ratolesti. A přitom volají: „Požehnaný král, jenž přichází ve jménu Pána. V nebi pokoj a sláva na výsostech!“ Lukáš 19:38 A hned se objevilo také protivenství. Farizeové žádají Ježíše: „Učiteli, pokárej své učedníky.“ A On jim odpovídá: „Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude křičet kamení.“ Lukáš 19:40 Jinými slovy: Kněží a farizeové se mohli pokusit bránit lidem oslavovat Ježíše jako Mesiáše. Ale nebylo by jim to nic platné. Protože Nebeský Otec by si poradil. Povolal by k této oslavě neživou hmotu. Do které by vdechl život. Tak jak to udělal už na začátku. Kdy stvořil Adama z hroudy hlíny.

A jak tato vzpomínka mluví do dnešního téma? Tak jsem si přitom uvědomil, že nepřítel Božího díla – misie nemá žádnou šanci. Ať dělá, co dělá, Pánu Bohu v jeho díle nezabrání. Stvořitel je vždy v přesile. A pokud pracujeme na jeho díle, jsme v přesile i my. Nemusíme se tedy bát. Nemusíme mít obavy: „Co když se to nepovede ? Co když se objeví překážky, které nepřekonáme ?“ Je tady totiž někdo jiný. Někdo mocný. Který má připravené řešení. A pokud my už nebudeme moci učinit nic, Hospodin si vzbudí další služebníky. Třeba z toho kamení, které zmínil Boží Syn.

Může se také stát, že se podobně jako Petr podíváme na své sestry a bratry. Mám na mysli, když se Petr zeptal Pána: „A co bude s tímto.“ Možná, že při takovém pohledu na společenství, do kterého chodíme každou neděli, si vzpomeneme na údolí plné suchých kostí. Ale opět. Vidění proroka Ezechiele (Ezechiel 37:1nn) nekončí tímto pohledem. Pokračuje dál. Hospodin určitě nechce, aby suché kosti zůstaly suchými kostmi navždy. Právě naopak. Posílá proroka, aby nad nimi prorokoval. A tak to, co vypadá jako bez života, obrůstá masem a svaly. A nakonec je do nich vdechnut život. Stejně jako na počátku. Hrouda hlíny ožila a Adam se pustil do života. Života plných dobrých věcí, které mu Stvořitel připravil.

A to máme i my společné s Adamem. A naše sestry a bratři spolu s námi. Pokud nám vadí náš současný duchovní stav. Nemusí to tak zůstat. Také my můžeme porůst masem, svaly a nakonec obživnout. Také pro nás má Hospodin připravené dobré věci. Život plný naděje a užitečné práce, která přinese ovoce. Při pohledu na takové zaslíbení, kdo by odolal ?

Zmínil jsem práci. Není to další břemeno ? Hned si připomenu slova Pána Ježíše: „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším.“ Matouš 11:29 Není tedy břemeno jako břemeno. Jsou břemena, která nás drtí. Tam patří různé předpisy, pravidla, tradice a zákazy. Třeba obřízka. Ale musím poctivě připomenout, že i Pán Ježíš byl osmého dne obřezán. Přesto se apoštolové včele s Petrem a Jakubem rozhodli, že tento pokyn už pro křesťany z pohanů nebude platit.

Pojďme se ale zamyslet nad naší dnešní situací. Umíme si představit, že pravidlo, které je nám všem drahé, by pro nové křesťany již neplatilo ? Každý z nás má přece jasnou představu, jak by správný křesťan měl vypadat. Jak by se měl chovat. Co by měl a naopak neměl říkat. A každý, kdo nějak vybočí z této představy, nám začne připadat jako hříšník. Je to tak správné ? Nestávají se naše představy o dokonalém křesťanovi břemenem, které se snažíme vložit na své bližní ? Pokud tomu tak je, tak jsme se už dostali do kůže farizeů. Také oni kladli na druhé břemena. A díky tomu jim bránili vstupovat do nebeského království. A to je právě to nesmírně důležité kritériu. Vstup do Božího království.

Jinými slovy: Břemena, která brání druhým vstoupit do Božího království, musí být odstraněna. Proto Petr na střeše domu vidí prostěradlo plné nečistých zvířat. A slyší: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“ A nic mu nepomáhá jeho obrana: „Ne, Pane! Nikdy jsem nejedl nic poskvrněného a nečistého!“ Jakoby říkal: To po mně nemůžeš přece chtít. Vždyť to odporuje všemu čemu jsem dosud věřil. Naší tradici. I Mojžíšově zákonu.

Odvážím se napsat, že každá tradice, zásada nebo dokonce zákon, který brání lidem vstoupit do Božího království musí být odstraněn. A také bude odstraněn. Dříve nebo později. S mojí, s naší účastí nebo i bez ní. Znovu připomínám: Když nebudou volat Hosana lidé, bude volat kamení. Pán Bůh není závislý na lidské pomoci. Ale každý z nás má vzácnou příležitost. Příležitost být při tom. Účastnit se. Nebo zůstat stranou. Ale to by byla škoda, ne ?