Světlo mých dní

Během jedné mé zkoušky z Lineární algebry přišel za profesorem Holendou jeho známý. A z úst zkoušejícího zaznělo: „Vítej světlo mých dní.“ Tento výraz mi utkvěl v paměti po celý další život. A představoval jsem si, jak uprostřed..

2 Samuelova 23:1-5

... temna přichází světlo, které tmu pohltí. To samé jsem tehdy potřeboval i já sám. Obávám se totiž, že jsem tu zkoušku nakonec neudělal. Ale přesto jsem si vyřčené slovo o přicházejícím světle zapamatoval až do dnes.

Kdybychom se podívali do předcházejících kapitol bible, tak bychom si přečetli ještě jeden výrok o světle. Vyslovili ho Davidovi muži po jeho souboji s jedním Pelištejcem z rodu obrů: „Víckrát se s námi do boje nevydávej, ať nezhasíš světlo Izraele!“ 2 Samuelova 21:17 A já jsem přitom přemýšlel: Jak se může člověk stát světlem národa? A spojím-li to s předchozí vzpomínkou: Jak se může člověk stát světlem pro druhého?

Odpověď na tyto otázky dostáváme v textu, který jsme si přečetli na začátku: „Kdo člověku vládne spravedlivě, ten, kdo vládne v Boží bázni, je jak jitřní světlo při východu slunce, …“ Je to výrok o vládci, proto je použit výrok: „kdo vládne.“ Ale já si dovolím přenést předchozí podmínku na každého člověka. A místo slova „vládne“ použiji slovo „jedná.“ Čili pak by to znělo: „Kdo s člověkem jedná spravedlivě, ten, kdo jedná v Boží bázni, je jak jitřní světlo při východu slunce, …“

Druhá otázka je, zda je člověk vůbec schopen takto jednat? Jednat s každým člověkem spravedlivě a v Boží bázni. Protože asi známe úsloví: „Ten se ani Boha nebojí.“ Také odpověď na tuto otázku získáme z našeho textu. Četli jsme upřímnou výpověď krále Davida: „I když můj dům před Bohem takový není, ustanovil pro mne věčnou smlouvu ve všem uspořádanou a dodrženou.“

Pokud bude člověk stejně upřímný jak král David, tak musí také přiznat sám sobě a Pánu Bohu, že prostě takový není. Ani jeho dům – jeho rodina, jeho sbor, jeho církev taková není. A to mají učedníci Pána Ježíše jeho jasné označení: „Vy jste světlo ...“ Matouš 5:14

Jak je něco takového možné? Jak to, že král David přichází na to, že i když jeho dům nejedná spravedlivě a nemá Boží bázeň, tak přes to všechno s ním Hospodin uzavírá věčnou smlouvu? A úplně stejně se může zeptat každý z nás. Jak to, že i když nejednám spravedlivě a nejsem naplněn Boží bázní, tak přesto se mnou Hospodin uzavírá smlouvu, která má přesah až do věčnosti?

A již potřetí mohu napsat, že odpověď i na tuto otázku získáme z našeho textu. Dnešní text je totiž takovou bohatou studnicí, ze které můžeme nabírat osvěžující doušky poznání. Důvod bohatství této studně plyne z Davidova prohlášení „Hospodinův duch skrze mne mluvil, …“ A tak se při svém hledání odpovědi můžeme již potřetí opřít o další výrok: „Je to veškerá má spása a veškeré blaho, odjinud nevzejde nic.“

Možná, že by člověk čekal něco jiného. Nějaké sofistikované zdůvodnění. Ale toto slovo začíná vyznáním: „Je to veškerá má spása a veškeré blaho, …“ Jakoby říkal: Toto je zdroj, který chci žádat o svou záchranu. Na nikoho jiného se nechci obracet o pomoc. A zároveň: Toto je také jediný zdroj, ze kterého chci získávat své blaho – jinými slovy to, co mi dělá radost, co mě naplňuje smyslem a co mi také plně dostačuje, a proto již nechci nic jiného.

A na konci čteme: „…, , odjinud nevzejde nic.“ Jako bych z toho slyšel to slovo Pána Ježíše: „… beze mne nemůžete činit nic.“ Jan 15:5 Už slyším, jak se mnozí po takovém prohlášení bouří: Copak jsem toho už tolik sám nevykonal?! Ale co z toho člověku opravdu přineslo radost. Co z toho se neukázalo jako bonbón s nádherným obalem, ale uvnitř prázdným. A to, co je uvnitř prázdné, se dříve nebo později zhroutí, jako domeček z karet.

Odvěká touha člověka tkví v tom, aby po něm něco zůstalo. Aby to vydrželo co nejdéle jako památka na něco, co dobrého vykonal. A dnes jsme získali recept, jak na to. Protože už víme, odkud vzejde něco. Odkud vzejde blaho a spása. A to zcela nezávisle na tom, zda člověk splní svou část dohody. Dohody, která má zaslíbení. Zaslíbení o světle, „od jehož jasu a vláhy se zelená země.“

 V souvislosti s těmito úvahami jsem vděčný králi Davidovi za jeho upřímnost. Protože přestože právě on byl mužem podle Božího srdce. Tak právě takový muž dochází k poznání, že není schopen dostát své smlouvě s Hospodinem. A přesto není zavržen. A přesto Hospodin svou část smlouvy dodrží.

A právě v tom je moje naděje. Naděje, že i když dojdu ke stejnému bodu jako král David. Bodu, ve kterém si uvědomím, že ani zdaleka nejsem schopen dodržet svou část úmluvy, tak se mohu s klidným srdcem spolehnout na to, že Hospodin ano. Hospodin svou část úmluvy dodrží. Není totiž člověk, aby nedodržel své slovo. Numeri 23:19 Jeho slovo je nezvratné. Jak víme, tak: „Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.“ Izajáš 55:11

Proto mě vědomí Boží spolehlivosti naplňuje pokojem. A ten je právě v dnešní době plné různých krizí potřeba nejvíce. Mohu vás tedy pozvat K Hospodinově studnici plné dobrých věcí. Je v ní pro každého z nás připraveno právě to, co zrovna potřebujeme. Kdo touží po pokoji, načerpá pokoj. Kdo touží po naději, načerpá naději. A kdo touží po novém začátku, bude moci znovu začít.

Proto pojďme a zadarmo kupujme. Izajáš 55:1 Nikde jinde to neseženeme. Nikdo jiný, než Hospodin, to totiž nemá. Jen Hospodin má v rukou skutečnou spásu a skutečné blaho. Amen