Když jsem četl: „Hledejte Hospodina, všichni pokorní země, … snad se skryjete v den Hospodinova hněvu,“ tak jsem si hned vzpomněl na tento verš: „On mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu ...
Sofonjáš 2:1-7
... mě zvedne.“ Žalmy 27:5
Prorok mluvil o naději: „snad se skryjete.“ Ale žalmista o jistotě: „On mě … ukryje v skrýši svého stanu.“ Kde vzal žalmista takovou jistotu? A proč ji neměl také prorok?
První důvod, který mě napadl byla zkušenost. Žalmista David prošel mnohým nebezpečím. Často mu šlo i o život. A pokud někdo potřeboval skrýš, tak právě David ze všech nejvíc. Jak také víme z knih Samuelových a Královských, tak právě Davidovi se takových míst k úkrytu bohatě dostávalo. Když tedy psal: „On mě ukryje …,“ měl za sebou mnoho zkušeností, že právě toto pro něj častokrát Hospodin učinil.
Mohli bychom tedy říci, že dobrá zkušenost s Hospodinem člověku dává jistotu. Dobře ho připraví na okamžiky, které pro člověka vůbec nebudou vypadat dobře. A pak místo toho, aby volal: „Hospodine, jak jsi mohl něco takového vůbec dopustit?“ Bude člověk pevně stát na Božím zaslíbení. Zaslíbení, které vyslovil před mnoha staletími zkušený člověk. Člověk, který prošel mnohým nebezpečím. A prošel jím bez toho, že by mu byl zkřiven jediný vlas. A proto v plné jistotě prohlašuje: „On mě ve zlý den schová ve svém stánku …“
A teď přemýšlím o tom, jak se k takové pevné a neotřesitelné jistotě dopracovat? Pro odpověď můžeme sáhnout na začátek našeho textu. Začíná výzvou: „Vzchop se, vzpamatuj, pronárode beze studu, dříve než vstoupí v platnost výnos, …“ A pokračuje radou. Tato rada není nic nového. A přesto jakoby na ni všichni zapomínali. Proto si ji budu sám pro sebe neustále připomínat. Přitom mi nebude vadit ji připomínat také vám, a to kdykoli se mi k tomu naskytne příležitost.
Jaká je tedy ta vzácná rada? Co čteme ve třetím verši druhé kapitoly proroka Sofonjáše? „Hledejte Hospodina, všichni pokorní země, kdo jednáte podle jeho práva. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru, snad se skryjete v den Hospodinova hněvu.“
Takže to, co nás připraví a zachrání před zlým dnem, je zcela prosté a známé. Máme hledat Hospodina. Co to znamená? Kromě toho, že bych měl usilovat o osobní setkání s Hospodinem. Znamená to také to, že budu hledat, co je v Hospodinových očích dobré. A co to je? Co Hospodin hodnotí jako dobré?
Opět to najdeme v druhé části třetího verše proroka Sofonjáše: „Hledejte spravedlnost.“ Spravedlnost nebo právo. Člověk se má zastávat druhých. Nemá být lhostejný, pokud někdo pošlapává práva druhého. A proč? Protože právě to je dobré v Hospodinových očích. A také proto, že v nitru člověka se vytvoří zárodek jistoty. Jistoty, že i Hospodin se zastane práva člověka. Protože proč by Hospodin vedl člověka k něčemu, co by pak také sám Hospodin nedělal? Každá Boží výzva je totiž o následování. Jakoby Hospodin říkal: „Dělejte to jako já a bude vám dobře.“ A jeho Syn takovou výzvu vyslovil zcela zřetelně a nahlas: „… učte se ode mne …“ Matouš 11:29
To druhé, co máme dělat je toto: „Hledejte pokoru.“ A je to dobře, že to zaznívá hned za výzvou k hledání spravedlnosti a práva. Protože to se často hledá ohněm a mečem. Právě v takové situaci, kdy jako ohniví bojovníci prosazujeme horlivě spravedlnost a právo, nesmíme zapomenout k tomuto boji přidat také pokoru. Bez pokory by se takový boj mohl snadno zvrtnou k bezpráví. A tak bychom dosáhli pravého opaku toho, čeho jsme dosáhnout chtěli. A k čemu nás také Hospodin svým slovem vyzval.
A opět sáhnu k další části výzvy Božího Syna: „… a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.“ Také Pán Ježíš Kristus totiž prožil boj plný horlivosti. Mám na mysli jeho zápas o čistotu Božího chrámu. Jak převracel stoly penězoměnců a vyhnal prodavače holubů se slovy: „Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“ Jan 2:16 A právě tento horlivý bojovník nás vyzývá a je nám zároveň příkladem k pokoře a tichosti. Jakoby pobízel k trysku a zároveň přitahoval otěže. To proto, abychom to nepřehnali. Dobrý úmysl by se pak zvrtnul v něco špatného. A to Hospodin rozhodně nechce.
Takže Hospodin chce takovou zvláštní kombinaci: Horliví bojovník a zároveň tichý a pokorný služebník. Je vůbec možné něco takového skloubit? Jak mohou spolu existovat tak opačné stránky? Podobnou otázku si kladli i naši přátelé, když jsme se s manželkou brali. My jsme však spolu díky Boží milosti více než 30 let. A během těch pár desítek let jsme se právě toto učili. Jak spolu tvořit jedno tělo, když jeden je extrémně horliví a druhy zase tichý jako sfinga. Tímto příkladem jsem chtěl jen potvrdit, že to možné je. Ale jak řekl Pán Ježíš: „Učte se ode mne …“ Je to běh na delší dobu, který se nesmí vzdát kvůli pár nezdarům.
A výsledkem této snahy bude jistota. Jistota, jakou měl král David. Jistota, kterou může získat každý z nás. Jistota, že ať už se v našem životě nebo v našem okolí semele cokoli, máme přichystanou skrýš, kam se můžeme skovat. Přitom to nebude útěk před realitou. Je to jen na chvíli. Jen než se přežene to nejhorší. A pak se člověk bude opět moci vrátit do běžného života. Posílen o další zkušenost o Boží ochraně.
Tak se nechme inspirovat prorokem Sofonjášem, králem Davidem nebo Pánem Ježíšem Kristem. Hlavní je, abychom nepropadali úzkosti a depresím. Blízko nás je totiž připraveno řešení. Stačí se jen zaměřit na Hospodina a na věci, které jsou v jeho očích dobré. Na boj za spravedlnost a zároveň na pokoru pramenící z našeho srdce. A už víme, že oběma věcem se musíme učit. Přitom máme dobrého učitele. Tak se jím nechme povzbudit, učit a vést. Amen.
