Proč přicházejí životní bouře ? Mají mne srazit na kolena nebo vytrénovat ? Kde hledat pomoc ? Mohu se povzbudit sám dobrými slovy ? Takové otázky mi tanou na mysli, když procházím situací, která mě drtí a nevím kudy kam.
"Bůh je mé útočiště, má síla, pomoc vždycky hotová" – připravená. Jeho slovo se dotýká mého srdce, "jeho ruka se chopila mé pravice." Je vedle mne. Jak je mi dobře v jeho blízkosti ! Protože u něho jsem v bezpečí. "Co mi může udělat člověk ?" Může ublížit mému tělu. Ale mé srdce je pro něj nedostupné. Kéž vidím Boží zástupy, kéž vnímá Boží moc, kéž spatřím Boži zřítelnici oka. Pak se přestanu třást strachem a můj krok bude pevný. Moře tu není od toho, aby mne pohltilo. Bouře je tu od toho, aby mne vytrénovala. Chvíle trápení obrací můj zrak od nepodstatných věcí k těm zásadním. Co je podstatnějšího než vztah plný důvěry a naděje k mému Stvořiteli ? Díky silnému poutu se pak neztratím, nenechám se zlákat na boční cestu. Cestu, která vede do zahynutí. Období klidu vypadá bezpečně. Člověk snadno přestane být opatrný. Jak snadno pak udělá špatné rozhodnutí, které pošpiní všechnu jeho předchozí dobrou práci. Bdělost a opatrnost jsou důležité vlastnosti Božího služebníka. A jak je získá a jak je posílí ? Díky nesnázím, kterými projde s pravicí vloženou do Boží ruky. "Žalm 73:23"
Král David procházel mnohými nesnázemi. Jeho vlastní syn usiloval o jeho život. Ač král, byl obklopen nepřáteli. Co dělat v takovém případě ? Může nás to srazit na kolena, můžeme někde v koutku plakat. Ale to není vůbec potřeba. To David věděl. Nadarmo nebyl pomazán svatým olejem. Byl si jist, že ten kdo ho povolal a pomazal, tak ho nenechal samotného v novém postavení. Proto prohlašuje ústy svého Pána: „Má ruka jej bude podpírat, má paže mu bude síly dodávat. Žalm 89:22“ Kde bral David jistotu, že tomu tak skutečně bude? Odvážím se tvrdit, že to Pán Bůh mu taková odvážná slova vložil do úst. Byl toho David hoden ? Jsme toho hodni my, aby nám Hospodin vkládal svá slova do úst ? V příběhu o Bileámovi jsem si uvědomil, že nejde o naši hodnost nebo nehodnost. Jde o Boží všemohoucnost. Pro našeho Pána neexistují žádná tabu, protože on panuje nade vším. Například Bileám nebyl zřejmě žádný andílek. Přesto do jeho úst vložil Hospodin slovo, které pak vyřídil moábskému králi Balákovi. Ergo kladivo když Pán Bůh ve své všemohoucnosti vložil své slovo takovému člověku, jako byl Bileám, může vložit své slovo do úst také králi Davidovi a také mě nebo tobě. Právě ve chvílích nejvyšší úzkosti můžeme očekávat to správné slovo od Boha, které nás povzbudí, podepře a provede skrze nebezpečí a nesnáze. Copak Pán Ježíš neslibuje svým věrným učedníkům: „Když vás budou odvádět a dávat do vězení, nedělejte si předem starosti, co máte říci, ale mluvte, co vám bude dáno v tu chvíli. Nejste to totiž vy, kdo mluví, ale Duch svatý.“ A to je i má osobní zkušenost. V době studií jsem diskutoval s učitelem filosofie. Na moji odpověď na jeho provokační otázku už tehdy neměl žádný proti argument. Můžeme se spolehnout, že správná a potřebná informace z Boži strany přijde právě včas.
http://www.obohu.cz/bible/
