Vzpomínám na to, kolik příležitostí vykonat něco dobrého jsem prošvihnul. Jenom jsem tak koukal. Ruce svěšené podél těla. Nebo ústa zavřená na petlici. A přitom stačilo tak málo. Připravit se. Zakleknout do bloku a vyrazit.
Titovi 1:10-16 Titovi 3:8-11
Tak dnešní otázka zní: Jsme jako lidé připraveni konat dobré skutky ? V úvodu jsme četli o lidech, kteří jsou „nezpůsobilí k jakémukoliv dobrému skutku.“ Slovo „nezpůsobilí“ znám ze své odborné praxe elektrotechnika. Někteří z vás vědí, že v elektrotechnice se hraje na zkoušky z vyhlášky 50. A kdo tuto zkoušku nemá, nemůže v oblasti elektrotechniky nic dělat. Kdo není alespoň osobou seznámenou dle zmíněné vyhlášky, nemůže ani obsluhovat stroj s elektrickým pohonem. Jinými slovy: Nemůže v oblasti elektrotechniky dělat nic. Je totiž nezpůsobilý k jakémukoliv úkonu nebo chcete-li skutku v této oblasti. A to je ta spojka k naší otázce: Kdo z nás je připraven k dobrým skutkům ? K tomu, abychom byli připraveni, potřebujeme získat kvalifikaci.
Potřebnou kvalifikaci můžeme definovat různým způsobem. Tak v našem prvním textu na to šel apoštol Pavel negativním vymezením. Četli jsme: „Vyznávají, že znají Boha, ale svými skutky ho zapírají. Jsou ohavní a neposlušní a nezpůsobilí k jakémukoli dobrému skutku.“ Jací lidé jsou tedy nezpůsobilí k dobrým skutkům ? Neposlušní. Zapírající Boha svými skutky. Tak jednají lidé, kteří postupně ztrácí a možná už ztratili schopnost jednat dobře. Nejsou na to připraveni. Když se objeví příležitost udělat něco dobrého, tak neumí správně zareagovat. Zaskočí je to nepřipravené. Jenom tak zmateně pokukují nebo obíhají kolem, ale účinně nepomohou. Jenom ostatním překážejí. Oni sami totiž potřebují pomoci. Jak by tedy mohli pomáhat druhým ? Jsou neužiteční. Nemají podíl na dobrém Božím díle. A tak zřejmě nebudou mít ani podíl na podivuhodné Boží odměně. Odměně, kterou má Stvořitel připravenou pro věrné služebníky. Však znáte odpovídající slovo z podobenství Pána Ježíše o hřivnách: „… služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.“ Matouš 25:21
Tak už víme, jací bychom neměli být. Neměli bychom být neposlušní. A pokud vyznáváme Ježíše Krista jako svého Pána, neměli bychom toto prohlášení popírat svými zlými skutky.
Ten druhý způsob, jakým bychom mohli definovat potřebnou kvalifikaci k dobrým skutkům je pozitivní. O této pozitivní definici jsme četli ve druhém textu. Titus má ve svých kázáních klást důraz na to, „aby se ti, kdo uvěřili Bohu, soustředili na to, jak mají vynikat v dobrých skutcích; je to krásné a lidem užitečné.“ V tomto verši rozpoznávám jediný kvalifikační požadavek. A to soustředění. Připomněli jsme si: „aby se ti, kdo uvěřili Bohu, soustředili na to, …“ Soustředit se. Co to znamená ? Napadá mě podobné slovo: Ponořit se. Říká se: Ponořit se do studia, ponořit se do problému, ponořit se do knihy. Co to znamená ? Když je někdo ponořen nebo chcete-li plně soustředěn, tak přestane vnímat okolí. Přestane ho rušit hluk televize, hádky sousedů v paneláku, ptačí zpěv. Ve své mysli se věnuje pouze tomu problému, o kterém přemýšlí. Kterému se věnuje. Který chce pochopit. Pátrá po řešení, které chce nalézt. Rozumíte tomu ? Už se vám to někdy stalo ? Dokážete se tak soustředit, že přestanete vnímat své okolí ?
Mě se to stává poměrně často. Většinou vždy, když si připravuji duchovní program. Nebo studuji něco o fotografické technice. Když v takové chvíli po mně manželka něco chce, tak reaguji velice pomalu. Protože v mé mysli není místo pro žádné další myšlenky. V takové chvíli připomínám čerstvě vyoranou myš. Jenom tak mžourám. A divím se, kde to jsem a co po mně druzí chtějí.
Takže to je ta podmínka. Pokud chceme být plně připravení na příležitost udělat něco dobrého. Je potřeba, abychom se naučili ponořit se. Abychom se naučili plně „se soustředit na to, jak vynikat v dobrých skutcích.“ A to stačí ? Jenom tak přemýšlet ? Pokud by dobré skutky záležely jenom na nás. Pokud by příprava příležitostí k nim a také samotné jejich uskutečnění byly plně v naší kompetenci. Tak by jenom soustředěné přemýšlení nestačilo.
Ale jak je tomu ve skutečnosti ? Myslím, že každý znáte jiné slovo apoštola Pavla: „Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.“ Efezským 2:10 A pokud nám chybí chuť něco dobrého udělat, tak je pro nás připraveno toto řešení: „Neboť Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle.“ Filipským 2:13 Tak už vidíte tu realitu ? Pán Bůh nejenomže nám příležitost k dobrému skutku připraví. Ale také nám dá chuť k tomu, abychom do něho opravdu šli. Abychom se do něho pustili s chutí. A jako by to nestačilo. Navíc požehná našim rukám, takže zdárně vykonáme to dílo, které nám připravil. Boží péče o člověka je vysoce sofistikovaná – promyšlená. U Něho není prostor na opomenutí. Jeho plány dobrých skutků jsou realizovány just in time – právě včas. Jeho plány jsou dokonalé. Nemají chybu.
Abych to trochu odlehčil připomenu další českou pohádku. Tentokrát pohádku o líném Honzovi, Honzu ve filmovém zpracování tuším hrál Marek Eben. Tento Honza byl tak líný, že mu museli draka přivést až k oknu. A tak se Honza jen tak natáhl z pece, kde pospával, a sekerou utnul drakovi hlavu. Honza nemusel nic připravovat. Nemusel nikam cestovat. Všechno dostal až pod nos. Jen musel natáhnout ruku a seknout.
Prosím, neberte tuto pohádku doslova. Rozhodně nechci nikoho povzbuzovat k lenosti a k válení v posteli. Chtěl jsem tím příkladem jenom demonstrovat, jak nepatrnou máme úlohu v dobrém skutku. Připravit dobrý skutek je velmi náročná akce. Vyžaduje opravdu výborný plán. A vyžaduje výborného projektového manažera, aby vše dobře klaplo ve správný čas. Naštěstí my skvělého projektového manažera máme. Jak asi tušíte, je to Pán Bůh sám. Před mnoha lety to poznal apoštol Pavel. A díky jeho svědectví to můžeme vědět i my. Vše je připraveno. Nemusíme se strachovat. Nemusíme se obávat. Nemusíme si klást zbytečné otázky. Jako například: A zbyl pro mne ještě nějaký dobrý skutek ? Co když všechno dobré už bylo vykonáno ? A pokud ne, jak to všechno zvládnu ? Kde na to vezmu peníze a čas ?
Na všechny tyto otázky zní odpověď: Nebojte se. Tohle všechno Pán Bůh už dávno promyslel. Všechno je připraveno. A co zbývá na nás ? Stačí, abychom byli připraveni. A jak se připravíme ? Co můžeme pro svoji přípravu udělat ?
Není na tom nic složitého. Nic takového, abychom to nezvládli. Vždyť se to učíme celý život. Stačí přemýšlet. Dát prostor ve své mysli. Vyhradit si čas a dát ho k dispozici. A v tomto vyhraženém čase se rozhodnout. Rozhodnout se podobně jako Jozue: „Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“ Jozue 24:15 Rozhodnout se podobně jako Izajáš: „Zde jsem, pošli mne!“ Izajáš 6:8 Rozhodnout se podobně jako Ježíš: „Avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty.“ Matouš 26:39
Plné soustředění a správné rozhodnutí. To je výzva dnešní neděle. Není důležité, jaké rozhodnutí učiníme. Jestli to Jozuovo, Izajášovo nebo Ježíšovo. Hlavní je, abychom se rozhodli. Pán Bůh nám dopomáhej k soustředění a ke správnému rozhodnutí. Tak budeme připraveni k dobrým skutkům, které pro nás Pán Bůh připravil. Amen.
