Nemusíme si klást zbytečné otázky. Jako například: A zbyl pro mne ještě nějaký dobrý skutek ?

Vy si opravdu pokládáte takové otázky ?

O dobrém skutku se nedá přemýšlet a musí se vykonat bez přemýšlení (jinak je to obyčejná vypočítavost) . Dobrý skutek vychází z člověka a jeho nevědomí (předpokládám). Přemýšlení o dobrém skutku mi trošičku smrdí. A vyslovovat to nahlas je asi už trochu moc.

Uvedu příklad (podobnost) -

Před pár lety jsem v zimě šel se svým šéfem z jedné do druhé výrobní haly a jelo okolo nás auto. Šéf mi zrovna vyprávěl, jaké to je po ozařování a chemoterapii a při vyhýbání se autu mu na ledě ujely nohy a padal přímo dozadu (málem jsem ve své představivosti viděl pád na hlavu). Nějak samovolně jsem dal ruku dozadu a jemně ho nadzvedl (a dal mu čas vyrovnat pád). Jednoduché a bez přemýšlení. Prostě samozřejmost. On si to uvědomil až po pár minutách a řekl prosté děkuji.

Opravdu nemám pocit, že o dobrých skutcích je třeba přemýšlet a vůbec nějak kalkulovat (návratnost ?) ...