Je pro mne ještě naděje ?

Žalmy 51:1-21

Minulou neděli jsem přemýšlel o tématu Bezpečný úkryt. A to na základě Žalmu 27. Král a žalmista David v něm prohlašuje: „Skryje mne v úkrytu svého stanu.“ A já jsem povzbuzoval, aby se každý člověk v nouzi obrátil o pomoc k Hospodinu. A jako příklad jsem uváděl právě Davida. Text této úvahy jsem dal na blog serveru idnes. A co myslíte ? Jaká poznámka se na tomto blogu druhý den objevila ?

Já vám ji přečtu celou. „No on ten David nebyl o nic horší nebo lepší než my... Možná horší. Zkuste příště napsat o tom, jak se David zamiloval do manželky svého nejlepšího bojovníka Urijáše Chetejského. Nevím, jestli je v Bibli napsáno, kolikrát spolu spali, ale faktem je, že Batšeba otěhotněla a David nechal Urijáše zavraždit. A jak to bylo dál víme...“

Jaký pocit ve vás vyvolal tato poznámka ? Já jsem ji vnímal jako hozenou rukavici. Ale ne hozenou do mé tváře. Protože kým byl David pro Pána Boha ? Nebyl David právě tím mužem, kterého si Hospodin oblíbil ? A také dobře známe to slovo, že když se někdo dotýká Božího dítěte, dotýká se zřítelnice Božího oka. Zacharjáš 2:12 Právě to jsem si při čtení zmíněné poznámky uvědomil. A byl jsem zvědav, jak Pán Bůh zareaguje. A co myslíte ? Jaký text jsem si přečetl v den, kdy jsem si připravoval toto kázání ? Jenom upřesním, že mám pravidelný plán čtení bible. Nepřeskakuji, nevyhledávám. Čtu postupně bibli po pěti kapitolách. Takže se znovu ptám, jakýpak text jsem četl, když jsem si připravoval dnešní kázání ? Napadne to někoho z vás ?

Ano, je to ten text, který jsme si přečetli v úvodu. A hned na začátku žalmu jsme četli: „Davidův žalm. Když k němu přišel prorok Nátan poté, co David vešel k Bat-šebě.“ Hned jsem si uvědomil: „Nedá se nic dělat, Pavle, musíš příští neděli kázat na téma Davidovy kritické situaci.“ Já sám jsem do tohoto tématu jít nechtěl. Ale Pán Bůh zcela zřejmě chtěl mému komentátorovi odpovědět. Co jsem měl tedy dělat ? Spolu s apoštolem Pavlem jsem si musel ve svém nitru říci: „Běda mi, kdybych nekázal na slovo, které mi Pán Bůh tak zřetelně poslal.“ Tolik úvodem.

Teď se již spolu můžeme podívat na zmíněný žalm. V něm pak na nejkrásnější prosbu, kterou znám. A já věřím, že i vy tuto prosbu dobře znáte. „Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.“ To je vrchol 51. žalmu. Tento vrchol najdete zhruba uprostřed našeho textu. Ale co tomuto vrcholu předcházelo ? Jak se žalmista dopracoval k této úžasné prosbě. Protože také cesta je důležitá. Bez ní, by se člověk k cíli nedostal. Pojďme se tedy spolu na ni podívat a pěkně popořádku.

Nejprve se vrátím k diskusnímu příspěvku na mém blogu. Chvíli jsem přemýšlel, jak odpovědět. A pak jsem napsal: „To je pravda. Zrovna tenhle příběh jsem jednou vyprávěl Gézovi Gerendášovi - trumpetista Ivana Mládka. Moc ho to nezaujalo. Asi kolem sebe viděl podobných příběhů víc než dost. Davidův život nám odpovídá na otázku, jestli je možné začít znovu. Jak to vidíte vy? Je možné začít znovu, i když se člověk zachová jako podrazák ?“

A já myslím, že toto je zásadní otázka. Člověk si dříve nebo později uvědomí, že nejednal správně. Ale co teď ? Jak se dostat z takové ošemetné situace ? Jsou lidé, kteří zvolí cestu popírání. Zatloukat, zatloukat, zatloukat. Anebo zvolí cestu prohlášením: „Vždyť to dělají všichni, tak co bych to nemohl udělat i já.“ Tak jsme to nedávno slyšeli z jedněch nejmenovaných úst: „Všetci kradnů.“ Anebo přestaneme strkat hlavu do písku a postavíme se ke svému provinění jako chlapi nebo jako statečné ženy – například Ester. A tak to udělal také David. Co jsme o něm četli ? Co napsal ?

„Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje.“ Víte co mne zaujalo ? To, že David nepřipomíná svoji věrnost, své předchozí úspěchy. Nevzpomíná na to, jak porazil Goliáše. Ani na to, co všechno vykonal pro Hospodina a jeho lid. Copak tedy naše vlastní věrnost a naše dobré činy pro Pána Boha nic neznamenají ? Jednou člověk zaváhá a všechno předchozí dobro jde do stoupy ? Tento fakt je něco, s čím se já sám vyrovnávám jen velice těžko. Ale král David si tento niterný boj vybojoval. On věděl, že nemá žádnou naději na záchranu. V našem textu jsme četli: „Svůj hřích mám před sebou ustavičně.“ Vláčel si ho sebou jako nějakou kouli. A věděl, že není schopen se jí zbavit.

Naštěstí tímto prohlášením, tímto osobním poznáním žalm nekončí. A jak tedy Davidova cesta pokračuje dál ? David pokračuje prosbou: „Očisti mě od hříchu yzopem, a budu čistý, umyj mě, a budu nad sníh bělejší.“ Nepřipomíná vám to nějaký jiný biblický text ? Prozradím vám, že je to jeden z mých oblíbených. A tak ho často připomínám. Je z proroka Izajáše. „Jen pojďte a proberme to, praví Hospodin; jsou-li vaše hříchy jako šarlat, zbělejí jako sníh, jsou-li rudé jako purpur, budou jako vlna.“ Izajáš 1:18 Nebudu teď posuzovat, kdo z nich to napsal dříve. Ale jsem si jist, věřím tomu, že oba Boží muži měli stejného Ducha. A právě tento Duch jim položil na srdce, vložil jim do nitra – do jejich mysli tato slova. A kdo z nás by je neznal ? Kdo z nás by je již mnohokrát nepoužil ? Kdo z nás by se nespolehl, že toto slovo je pravdivé. „Očisti mě od hříchu yzopem, a budu čistý, umyj mě, a budu nad sníh bělejší.“

Když pokročíme, tak bych rád zmínil, že se mi moc mi líbí další Davidova prosba: „Skryj svou tvář před mými hříchy a všechna má provinění vymaž.“ „Skryj svou tvář.“ V ekumenickém překladu je použito slovo „odvrať svou tvář.“ Jinými slovy: Přestaň se už dívat. Přestaň už počítat. Přestaň počítat s tím, že jsem se provinil. Přestaň si pamatovat, že jsem už zase podlehl pokušení. Že jsem dokonal hřích. Že jsem si vzal jablko poznání dobrého a zlého. Že jsem se zase rozhodl zcela sám, co budu dělat. A nedoptával jsem se přitom Hospodina. Neptal jsem se tě, Bože, co si o tom myslíš. A teď tu stojím sám na rozlitým mlékem. A nevím, co s tím. … A, už to vím. Požádám tě podobně jako David: Bože, prosím tě. „všechna má provinění vymaž.“

Copak je to za zázračnou gumu, kterou jdou vymazat všechna moje provinění ? Představte si, že byste ji měli v rukou ? To by se to mazalo ! Já jsem ve škole nikdy zmizík neměl a ani jsem ho nepoužil. Ale slyšel jsem vyprávět, že se zmizíkem se daly v žákovské knížce dělat pravé zázraky.

Dá se také zredigovat náš vlastní život ? Dají se vymazat chvíle, které se nám nelíbí ? Chvíle, kdy nám někdo ublížil. Nebo když jsme my sami ublížili někomu jinému ? No nedají. Vrátit čas se nedá. Takže jsme tím pádem všichni přišli o naději ? Věřím tomu, že záleží na tom, na čem svoji naději zakládáme. Pokud na bezchybném, dokonalém životě zde na zemi, tak o svou naději zcela jistě přijdeme.

Skočím teď v úvaze k Mojžíšovi. Co nabízel jako výměnu za záchranu lidu izraelského, který zrovna hřešil pod horu Oréb ? Vzpomenete si někdo ? Ano. „Vymaž mě ze své knihy, kterou jsi napsal.“ Exodus 32:32 Takže o co před Pánem Bohem vlastně jde ? Jde o detailní průběh našeho života ? Nebo jde „jenom“ o záznam tohoto života v knize stejného jména ? A jak vidíme, v této knize jde mazat. Některé zlé věci, které zažijeme nebo sami uděláme, jdou odstranit z této knihy. Skutečně jdou vymazat. A my víme, že právě k platnému záznamu v této knize bude Hospodin přihlížet. Bude ho zkoumat, až bude hodnotit náš život. Z toho plyne, že pro Pána Boha není důležité všechno. Pro Boha je důležité jen to, co bude aktuálně zaznamenáno v této knize života.

Proto můžeme jako David směle prosit Hospodina dál a dál:

„Dej, ať uslyším veselí a radost, ať se zaradují kosti, kterés zdeptal.

Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha!

Neodvrhuj mě od své tváře, svého svatého Ducha mi neber!

Vrať mi veselí ze své spásy a upevni ve mně šlechetného ducha.

Panovníku, otevři mé rty, má ústa budou zvěstovat tvou chválu.“ Amen.