Je naše srdce cele s Hospodinem ?

Minulou neděli jsem kázal ve Varech o Šalomounovi. Přitom jsem zmínil situaci, během které se jeho rodiče seznámili. Předpokládám, že víme, že to nebylo nic hezkého. A já jsem připomínal myšlenku jedné karlovarské sestry ...

1 Královská 15:9-14

Minulou neděli jsem kázal ve Varech o Šalomounovi. Přitom jsem zmínil situaci, během které se jeho rodiče seznámili. Předpokládám, že všichni víme, že to nebylo nic hezkého. A já jsem v té souvislosti připomínal myšlenku jedné karlovarské sestry: „Pán Bůh je schopen vzít do svých rukou následky našeho hříchu a proměnit je v nádherný květ. V nádherný květ, který časem přinese dobré ovoce.“

Rád bych v podobném duchu pokračoval i dnes. Také dnes jsme četli podobný příběh. Připomněli jsme si, že matkou krále Ásy byla Maaka, dcera Abíšalómova. Proč je o tom v bibli zmínka ? V rodokmenech králů se většinou připomínají otcové. Proč se v případě Ásy připomíná jméno a původ jeho matky ? Nevím, jestli to někoho z vás napadne ? Já jsem první knihu královskou četl již několikrát, ale uvědomil jsem si to až tento týden. Pro vysvětlení musíme skočit na konec čtrnácté kapitoly a pokračovat na začátku kapitoly patnácté:

1 Královská 14:31  Rechabeám ulehl se svými otci a byl pohřben se svými otci v Městě Davidově. Jeho matka se jmenovala Naama Amónská. Po něm se stal králem jeho syn Abijám.

1 Královská 15:1  V osmnáctém roce vlády krále Jarobeáma, syna Nebatova, se stal králem nad Judou Abijám.

2  Kraloval v Jeruzalémě tři roky. Jeho matka se jmenovala Maaka, dcera Abíšalómova.

Teď už to možná vidíte. O Abijámovi, otci Ásy je napsáno: „Jeho matka se jmenovala Maaka, dcera Abíšalomova.“ A o několik veršů dál čteme to samé o Ásovi: „Jeho matka se jmenovala Maaka, dcera Abíšalómova.“ Myslím, že není potřeba tento fakt nějak rozebírat nebo pranýřovat. Jen bych chtěl podtrhnout, jak neslavný původ náš Ása měl. Už jeho početí bylo zatíženo hříchem. A přesto se Pán Bůh k tomuto člověku sklonil. Hospodin nezavrhnul Ásu pro hřích jeho rodičů. Právě naopak.

Moc rád si v podobných souvislostech připomínám myšlenku žalmisty Davida: „utkal jsi mě v lůně mé matky.“ Žalmy 139:13 Proto si upřímně myslím, že Pán Bůh nehledí na původ, nehledí na rodiče, nehledí na okolnosti a na prostředí. Víme, že jemu nevadí chlév. A jemu nevadí ani podivné a odsouzeníhodné činy rodičů. Hospodin se skloní k bezbrannému právě vznikajícímu životu. Vůbec neřeší okamžik, kdy už je to člověk a kdy je to teprve shluk buněk. On je totiž s námi už v té době, kdy ještě nic nevniklo. O tom svědčí slovo ve čtvrtém verši patnácté kapitoly:

„Avšak kvůli Davidovi mu Hospodin, jeho Bůh, dal lampu v Jeruzalémě, když po něm dal povstat jeho synu a upevnil Jeruzalém.“

„Hospodin, jeho Bůh, dal lampu v Jeruzalémě …“ Lampa je zdrojem světla. Světlo pak proniká tmou. Díky světlu pak vidíme, jaké věci skutečně jsou. A tento úmysl měl Pán Bůh ještě před tím, než se Ása narodil. Ještě před tím, než byl Ása počat. Prostřednictvím Ásy si chtěl Pán Bůh pořádně posvítit. Posvítit si na to, co se tehdy v Jeruzalémě i po celém Judsku dělo. A z textu, který jsme četli víme, že král Ása nebyl jen světlem. On byl také metlou. Například jsme četli: „Vyhnal ze země chrámové smilníky a odstranil všechny bůžky, které udělali jeho otcové.“ A učinil i další věci. Ale jednu věc toleroval. Vzpomenete si jakou ? Můžete se podívat do bible – taháky jsou povoleny. Ano. Neodstranil návrší. Tato návrší sloužila k bohoslužebným účelům. Otázka je, jakému bohu se na nich sloužilo ?

Můžeme uvažovat, proč tomu tak bylo. Jestli tato návrší nepřipadala Ásovi tak důležitá ? Třeba odstranění chrámových smilníků zcela přebilo existenci těchto návrší. Nebo Ásovi ke stáři došel dech ? Už nebyl tak razantní a černobílý. Už třeba tíhnul ke kompromisům. To nevíme. Ale víme jednu velice podstatnou věc. Ásovi zůstal jeden charakteristický rys. Jedna skutečně významná deviza. A tu měl společnou se svým předkem – králem Davidem. Byl to také důvod, proč Hospodin žehnal Davidovi a také jeho synu Šalomounovi. A já předpokládám, že to byl také důvod, proč se sklonil k Ásovi. Proč mu dal povstat jako lampě Jeruzaléma a celého judského lidu. Všimli jste si toho ? Napadne vás ta úžasná vlastnost nebo ten charakteristický rys ? Rys, který provázel jak krále Davida tak také krále Ásu po celý jejich život ?

O tomto rysu jsme četli v poslední verši: „Návrší sice nebyla odstraněna, ovšem Ásovo srdce bylo po všechny jeho dny cele s Hospodinem.“ Slyšíte to: „Ásovo srdce bylo po všechny dny cele s Hospodinem.“ Srdce člověka zůstává cele s Hospodinem. Ve světle tohoto rysu najednou upadá v zapomnění Ásovo zaváhání ohledně neodstraněných návrších. A kdybychom četli dál Ásův příběh, tak bychom si připomněli jeho vojenskou taktiku. V ohrožení se neobrací na Hospodina, ale na krále z Damašku. Také toto pochybení přichází o svoji důležitost. Protože ho převálcuje skutečnost, že  srdce Ásy je cele s Hospodinem.

Proč je to tak důležité ? Proč je tak důležité, aby srdce člověka bylo cele s Hospodinem ? Copak činy člověka nejsou tak důležité ? Proč je postoj člověka k Bohu důležitější než všechno ostatní ? Domnívám se, že je to proto, že na prvním místě jde o budoucnost člověka. S minulostí se dá něco dělat. Ale jak zajistit, aby budoucnost člověka byla dobrá ? Není právě budoucnost tou věcí, kterou se lidé snaží svým celoživotním úsilím zajistit ? Nesnaží se snad všichni lidé zajistit na své stáří ? Nesnaží se zajistit úspěšnou budoucnost svých dětí ? Jakých obětí je člověk schopen pro to, aby zajistil dobrou budoucnost pro sebe a svou rodinu !

Zkusme si v této souvislosti vzpomenout, jakou cestu nabízel Pán Bůh izraelským králům ? Naposledy tak promlouval k Jareboámovi – králi severního izraelského království. „Jestliže … budeš … činit to, co je správné v mých očích, … postavím ti trvalý dům, jako jsem postavil Davidovi, … .“ 1 Královská 11:38 Co znamená „trvalý dům?“ No, co jiného, než to, že Jareboámovi potomci budou také izraelskými králi. Tato zaslíbení však měla podmínku. Pokaždé stejnou. „Pokud budete činit to, co je správné v mých očích.“ Jinými slovy: „Pokud budeš žít tak, aby se mi to líbilo.“ Nebo jinak: „Pokud se ke mně neobrátíš zády. Pokud mne neopustíš a nepřilneš k někomu jinému.“ Významné je slovo: Přilnout. Nedávno jsme o něm uvažovali. Myslím, že i dnes je tím klíčovým slovem. Protože jak by mohlo zůstat srdce člověka s Hospodinem, pokud by k němu nepřilnulo ? Pokud by Hospodin nebyl tou nejbližší osobou ? Pokud by nebyl tou osobou, které člověk důvěřuje ? Které si váží ? A kterou miluje ?

Tímto způsobem jsem popsal, co to znamená, když srdce člověka zůstává s Hospodinem. Je to hluboký vztah. Vztah, který zavazuje. Vztah, který má ale také úžasné zaslíbení. Pán Bůh jako by říkal: „Člověče, ať řekneš nebo uděláš cokoli, vždycky se ke mně můžeš obrátit o radu nebo o pomoc. Jenom se, prosím tě, ke mně neobracej zády. Jenom se mnou nepřestávej mluvit. Za každé situace jsem s tebou. Vždycky zůstanu na tvé straně. Nenechám tě samotného proti všem a proti všemu. Důvěřuj mi. Zůstaň se mnou. Ať tvé srdce se mnou zůstává. Ať neodchází za jinými věcmi, lidmi nebo bohy.“

Tak jak na vás působí dnešní Boží výzva ? A jak na vás působí Boží zaslíbení s touto výzvou spojené ? Stojí za to, aby vaše srdce zůstalo s Hospodinem ? Já sám jsem si čím dál jistější, že ano. Dovolím si trochu parafrázovat moji oblíbenou výzvu, kterou vyslovil Jozue: „Já a moje srdce zůstane s Hospodinem.“ Vidíte, jde o rozhodnutí. Stačí se rozhodnout. Stačí vyhlásit: „Chci, aby mé srdce zůstávalo s Hospodinem.“ A já věřím, že pokud toto prohlášení bude upřímné. Pokud toto rozhodnutí bude niterným postojem našeho srdce, tak se to stane. A to navzdory všemu, co se událo před naším narozením. Navzdory tomu, co jsme dosud sami prožili. A také navzdory tomu, co ještě prožijeme do konce svého života. Pokud se dnes rozhodneme, tak zítřek už nemůže ohrozit naši budoucnost. Svým rozhodnutím svěříme svoji budoucnost do Božích rukou. A z nich tuto naši budoucnost nemůže nic a nikdo vytrhnout. Tak pokud jste se ještě někdo nerozhodl. Pokud ještě někdo váháte. Nebo pokud někdo prožíváte obavy, co se to ještě může ve vašem životě semlít. Rozhodněte se právě dnes. Řekněte: Já chci, aby mé srdce přilnulo k Hospodinu. Chci, aby s ním zůstávalo. A také chci, aby moji budoucnost uchopil do svých rukou Hospodin. Amen.“