„11 Člověka neznečišťuje to, co vchází do úst, nýbrž člověka znečišťuje to, co z úst vychází.“ 17 Nerozumíte, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do záchodu? 18 Co však z úst vychází, vystupuje ze srdce, a ...
„Vy jste již čistí pro slovo, které jsem vám pověděl.“ Jan 15:3
„11 Člověka neznečišťuje to, co vchází do úst, nýbrž člověka znečišťuje to, co z úst vychází.“
17 Nerozumíte, že všechno, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do záchodu?
18 Co však z úst vychází, vystupuje ze srdce, a to znečišťuje člověka.
19 Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, lživá svědectví, urážky.
20 To jsou věci, které člověka znečišťují;“ Matouš 15:11.17-20a
Minulou neděli jsme uvažovali o tom, že si můžeme přát – že můžeme požádat o cokoli. A v textu, který jsme k tomu přečetli byl skryt jeden verš. Verš, který hovořil o čistotě. Naproti tomu oddíl z Matouše hovoří o nečistotě. Na příměru putování potravy v lidském těle ukazuje duchovní princip: Jakým způsobem člověk znečistí své nitro ? Jakým způsobem znečistí svatyni, kde přebývá Duch Svatý ? No takovým, že dá prostor špatným myšlenkám ve svém srdci. Tyto myšlenky zakoření a prostřednictvím slov nebo činů přinesou zlé ovoce. Tak se z čerstvě umytého člověka stane špinavec. Jako by prošel stokou a vymáchal se v ní. Trochu drsný příměr. Ale plasticky ukazuje, co se děje s naším nitrem. Co se s ním děje, když špatným myšlenkám dáme prostor ve svém srdci. Když je hned v zárodku neodmítneme. Když jim dovolíme, aby v nás zakořenily.
Pak zákonitě přichází myšlenka: A existuje opačný proces ? Existuje postup, který naopak nitro člověka očišťuje ? Ano. Na tuto možnost ukazuje verš, který byl skryt ve čtení z minulé neděle: „Vy jste již čistí pro slovo, které jsem vám pověděl.“ A toto slovo dává naději předchozímu negativnímu výroku: „Co však z úst vychází, vystupuje ze srdce, a to znečišťuje člověka.“ Protože existuje možnost, že z úst vyjde dobré slovo. Takové slovo, které bude mít zvláštní účinek. Ten účinek je popsán v citovaném verši: „Vy jste již čistí pro slovo …“ Slovo, které čistí. Co je to za slovo ? Kde se vzalo ? Jak to, že má takovou moc ? Jak to, že jedno slovo čistí a jiné zase špiní ?
Četli jsme, odkud pochází slovo, které znečišťuje – z našeho srdce. Co takovému znečišťujícímu slovu předchází. Nejprve vznikne špatná myšlenka. A kde se taková myšlenka vezme ?
Nedávno jsem poslouchal seminář křesťanského psychologa. Kromě jiného definoval, že mysl člověka je právě ten prostor, kde vznikají myšlenky. Otázka je, kdo stojí za vznikem – zrodem těchto myšlenek. Autorství myšlenky pak určuje, jaká bude. Jaký bude mít tato myšlenka účinek. Jaký bude mít účinek, když jí dáme prostor. Když jí budeme věnovat takovou pozornost a čas, že v nás zakoření. A když jí dáme takový prostor, tak nás změní – vytvaruje naše nitro. Naše srdce. A když se jí to podaří, získá rozhodující vliv na to, co pak budeme říkat. Vliv na to, jaká slova budou z našich úst vycházet. A pak dochází ke zmíněnému efektu. Pokud autor myšlenky. Pokud myšlenka samotná byla špatná. Tak také naše nitro změnila k horšímu. A zcela zákonitě také slovo, které se nám pak vydere z úst je špatné. A při vyslovení znečistí i naše nitro. Je tomu podobně, jako když pustíme sněhovou kouli z kopce. Cestou se nabalují další a další vrstvy. Na začátku je docela malá. Taková nenápadná špatná myšlenka. Ale při dostatečně dlouhé době neustálého přemýšlení a omílání jejího tématu naroste do obřích rozměrů. Kolik škody pak může napáchat v našem nitru ? To si na začátku ani neumíme představit.
Na počátku je tedy autor myšlenky. Kdo může být tímto autorem ? Vzpomínám si na podobenství, které koluje po sborech Církve bratrské. „Špatné myšlenky jsou jako ptáci, kteří vám krouží nad hlavou. V kroužení jim nemůžete zabránit. Ale můžete jim zabránit, aby si na vaší hlavě udělali hnízda.“ Toto podobenství ukazuje, že špatné myšlenky přicházejí z vnějšku. Myslím, že nemusíme dlouho bádat nad tím, kdo je tím autorem. Je to ďábel, který je otcem lži – jak o něm říká Pán Ježíš sám.
Pak jsou tu ale dobré myšlenky. Opět o autorovi nemusíme dlouho přemýšlet. Je jím nebeský Otec, který nás má rád. Proto různými způsoby nám posílá inspirující myšlenky. Pokud jeho myšlenkám dáme prostor, tak ty pak následně změní naše nitro k jeho obrazu. A také, když je vyslovíme, zpětně očišťují naše nitro. Působí tak po všech stránkách blahodárně. Uzdravují nás i naše blízké.
Třetím autorem myšlenek jsme my sami. Jaké jsou ty naše vlastní myšlenky ? Dobré nebo špatné ? Mám za to, že zde záleží na stavu našeho nitra. Záleží na tom, jakým myšlenkám jsme dali předtím prostor a čas. Jaké myšlenky již zakořenili v našem nitru. Jaké myšlenky tvarovaly naše nitro. A jaká slova pak vycházela z našich úst. Jsme to, o čem přemýšlíme, co říkáme a co děláme. Tyto tři věci nás definují a zpětně také formují – určují náš budoucí vývoj.
Tak a teď tu máme tři autory myšlenek v našem nitru. Jak se v takovém galimatyáši myšlenek máme vyznat ? Jak rozlišit autory ? Jak rozpoznat, která myšlenka je dobrá a která je špatná ?
Tato situace mi připadá jako hostina. Máme před sebou plný stůl. Všechno vypadá lákavě, ale nevíme, co nám bude opravdu chutnat. Co nám bude prospívat. Kdybychom byli malé děti, tak bychom postupně ochutnali všechno. Podle účinku bychom pak zpětně poznali, co je opravdu dobré. Podobnou myšlenku vyjadřuje apoštol Pavel, když píše: `Všechno je mi dovoleno´ - ano, ale ne všechno prospívá. 1 Korintským 6:12 Na začátku naší duchovní cesty nám asi nic jiného nezbývalo. Na začátku naší duchovní cesty nám asi nic jiného nezbývalo. Abychom skutečně poznali, museli jsme poznávat na vlastní kůži. Museli jsme okusit a pak jsme uviděli. Myslím, že všichni máme zkušenosti tohoto typu. Ale máme stále zůstávat v této oblasti dětmi ? Nemáme vyrůst z dětských střevíčků ? Nemáme se stát dospělými ? Nemáme se naučit předem - už z dálky rozlišovat mezi dobrým a špatným ?
Podobnou schopnost nabízel ďábel Adamovi a Evě: „budete jako Bůh, budete znát dobré a zlé.“ Genesis 3:5 Ale skutečně ji získali ? Nedostali se pak do obrovského zmatku ? Co je tou kvalitou ? Co je tím parametrem, které určuje dobrotu myšlenky ? Tak určitě je tím ovoce. Ale kdo by čekal tak dlouho ? Mezitím může špatná myšlenka napáchat velké škody. Lze rozpoznat špatnou myšlenku hned od začátku ?
Opět budu citovat apoštola Pavla: „Hutný pokrm je ale pro dospělé, to jest pro ty, kdo mají smysly zkušeností vycvičené k rozeznání dobrého a zlého.“ Židům 5:14
Už jsem se o tom zmínil. Jde o naši dospělost. Dospělost v duchovním slova smyslu. Pokud dospějeme, získáme postupně duchovní schopnost rozlišovat dobré od špatného. Nebudeme pak muset všechno zkoušet. Ale budeme schopni už z dálky zjistit, že daná věc, daný člověk, daná myšlenka stojí za to, abychom se jí věnovali. A naopak, pokud nestojí za to, abychom se jí vyhnuli.
Tak dnešní výzva zní: V oblasti rozlišování mezi dobrem a zlem, mezi dobrými a špatnými myšlenkami, mezi dobrými a špatnými slovy nezůstávejme naivními dětmi. Ale staňme se zralými odborníky, staňme se duchovně dospělými. A to proto, abychom na konci svého života slyšeli: „Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.“ Matouš 25:21 Amen.
