Jak se zachránit?

Tato egyptská rána se zásadním způsobem liší od těch všech ostatních. A čím se tedy liší? Egypťané mohli této ráně uniknout. Mohli se tomu vyhnout. Mohli zabránit tomu, aby na ně tentokrát dopadla ruka Hospodinova plnou silou.

Exodus 9:13-35

... Obilí sice bude zničeno. Ale oni a jejich dobytek přežije. Hospodin se totiž rozhodl, že současně s touto ránou nabídne i záchranu. Jak hluboce symbolické!

A tak přemýšlím o tom, proč to Pán Bůh vlastně udělal? Na okraji tohoto uvažování mi vytanul pozdější pokyn ohledně Egypťanů. Pokud se totiž přimísili k izraelskému národu v zemi zaslíbené, mohlo tuším třetí pokolení vstoupit do chrámového nádvoří, které bylo určeno jen pro Izraelce. Také oni se tak stali Božím lidem. Deuteronomium 23:8-9

Takže před krupobitím s bouřkou provázenou blesky a hromobitím dostali Egypťané varování a nabídku k záchraně. Každý z nich měl možnost se rozhodnout. Jak se říká: Měli svůj osud ve svých rukou.

Uvědomuji si, že to není rozhodování o tom, jestli nadále budou nebo nebudou Božím lidem. Je to jen rozhodnutí o tom, jestli nadále oni a jejich dobytek bude žít nebo zemře. Ale každá cesta k Bohu musí někde začít. A pokud jde přitom člověku o život, nebo jde o život jeho blízkých a také o zničení jeho majetku, tak v očích člověka jde vlastně o všechno.

Jak toto rozhodování popisuje bible? „Kdo z faraónových služebníků se Hospodinova slova ulekl, zahnal své otroky a svá stáda do domů. Kdo si slovo Hospodinovo nevzal k srdci, nechal své otroky a svá stáda na poli.“

Nic duchovního v tom nebylo. Buď dotyčný Egypťan dostal strach a pak ukryl svůj majetek doma. Nebo odmítnul varování a pak na něj dopadla Hospodinova ruka plnou silou.

Připomíná mi to výchovu malého dítěte. Rodič mu říká: Nesahej na ten vařič. Je horký. Spálíš se a bude tě to bolet.“ A pokud dítě dostane strach, tak se nespálí. Je to vyučování zkušeností. Poslušnost přináší pohodu. Neposlušnost nese nepříjemnost.

Není v tom nic složitého. Dotýká se to citlivých oblastí člověka. Ale jak jinak by mohla výchova dosáhnout  svého účinku? Aby zafungovala, musí být dostatečně cítit. A mohli bychom teď uvažovat o tom, že každý má jiný práh citlivosti. Ale já bych se teď rád vrátil k Egypťanům.

Zaujalo mě, že uprostřed strategického boje o záchranu týraného Izraele, si Hospodin našel čas také na Egypťany. Jakoby rozšířil svůj zájem také na nepřátelské řady. On se totiž nedívá na nepřátele jako na objekt, který je třeba jen srazit na kolena. Dívá se na ně jako na své potenciální služebníky.

Pochybujete o pravdivosti této myšlenky? Připomeňme si spolu novozákonního Saula. Nebyl právě on tím největším nepřítelem Božího lidu? Ale jakmile zaslechnul z Božích úst: „Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?“ (Skutky apoštolské 9:4), tak právě z tohoto Saule se stává Pavel. Aby později napsal: „… více než oni všichni jsem se napracoval …“ 1 Korintským 15:10 Je tím myšlena práce na Boží vinici.

Proto mi Hospodinova výzva k Egyptským před krupobitím připadá jako takový plamínek uprostřed temné jeskyně. Pán Bůh se ve svém úsilí na jeden okamžik zastavil. Našel si čas a pohleděl na Egypťany. Protože co vlastně vůbec vzniklo, aby o tom Hospodin nevěděl? Jaký člověk se narodil, aby při tom právě Hospodin nebyl? A tak v tomto smyslu patří i Egypťané Hospodinu. Také oni jsou Božím vlastnictvím.

A právě také o tento majetek se Pán Bůh stará. Jen zcela výjimečně je v bibli napsáno, že Hospodin neponechal ani ostatek toho kterého lidu. Alespoň po potopě. Každému národu většinou zůstává naděje, že bude moci začít znovu a tentokrát správně.

A tak jsme četli o tom, že někteří Egypťané udělali první krok na své cestě k Pánu Bohu. Je pravda, že jenom dostali strach. Ale dobré na tom je, že vzali Hospodinovu výstrahu vážně. A to je dobrý začátek. Vzít Hospodinovy výstrahy – Boží slovo vážně.

Protože co když má bible pravdu? Co když skutečně existuje Pán Bůh? Pak ovšem také existuje nebe a peklo. Pak ovšem stojí za to se správně rozhodnout. Rozhodnout dnes a tady. Vezmeme vážně upozornění, že na konci svého života přejdeme do věčnosti? Do věčné radosti nebo do věčného utrpení. Hospodin nám totiž zároveň s výstrahou: „Pozor, na konci této cesty je peklo,“ skrze své služebníky vzkázal, že se můžeme zachránit útěkem domů. Uvěříme? Jsme na tom totiž podobně jako Egypťané. Svou záchranu máme v tomto smyslu ve svých rukou – ve své mysli – ve svém rozhodnutí. Kéž se rozhodneme správně. Amen.