Jak se naučit vítězit?

Dnes mě zaujal důvod, proč Hospodin ponechal pronárody v zemi zaslíbené? Četli jsme: „… aby je izraelská pokolení poznala a naučila se bojovat, …“ Vidím zde určité paralely. První z nich jsem našel v období stavby zdí okolo ...

Soudců 2:11-23

Soudců 3:1-5

Jeruzalému po návratu Izraele ze zajetí. Během této stavby Izraelci drží v jedné ruce lopatu a ve druhé meč. Každou chvíli totiž hrozilo, že je napadnou místní nepřátelé.

Druhá paralela je ze současnosti. Odkud je Izrael dnes ohrožován? Není to právě z pásma Gazy. Ze stejné Gazy, ze které kdysi útočili Pelištejci? A my víme, že po vzoru Jáely, která prorazila stanovým kolíkem spánek velitele nepřátelského vojska Sisery, se také dnes izraelské ženy učí bojovat v rámci vojenské služby.

Kromě toho vnímám tento Hospodinův záměr včetně zmíněných paralel jako výzvu. Výzvu pro mne i pro každého z vás. Copak právě k boji nás Boží slovo nevyzývá? A pokud ano, jaké jsou to ty boje? Kde se odehrávají? O co v nich jde?

Předpokládám, že v souvislosti se zmíněnou výzvou k boji si řada z vás spolu se mnou vzpomenou na slovo apoštola Pavla. „Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.“ Efezským 6:12 Naproti tomu v době soudců toto bojování proti tělu a krvi skutečně bylo. A současný Izrael jakoby pořád zůstával vězet ve starozákonní době. Boj proti lidským nepřátelům je jeho téměř každodenní zkušeností. Celý národ tak neztrácí schopnost bojovat.

Právě v této schopnosti bojovat nám může být Izrael dobrým příkladem. A to napříč celou historií. Právě proto Hospodin nevyhnal všechny jeho nepřátele. Izrael si tak nemusel stavět žádné cvičiště. Nemusel si žádné nepřátele vyhledávat. Jeho nepřátelé čas od času vyskočili přímo uprostřed země zaslíbené.

A to je další myšlenka, která mě zaujala. Pokud se opravdu chci udržovat v bojeschopném stavu, nemusím si podobně jako Izrael nepřítele pracně vyhledávat nebo uměle vytvářet. Každodenní život díky Bohu přináší nepřátel a překážek k překonání dost a dost.

Co tedy stačí? Co je zůstává na mně? Myslím, že mým úkolem je docela prostá věc: Setkávat se s lidmi. Není to příliš málo?

V jednom novozákonním sboru řešili problém. Pochopili totiž výzvu odmítnout smilníky tak, že se jim mají důsledně vyhýbat. Ale apoštol Pavel to uvádí na pravou míru. Upřesňuje, že měl na mysli vyhýbat se bratrům, kteří nežijí jako bratři v Kristu, ale jako smilníci. Jen se za bratry falešně vydávají. Ale chodit za lidmi, kteří Krista neznají a přitom hřeší – to je naším úkolem.

Pokud jsme v tomto úkolu věrní. A když chodíme do školy nebo do práce, tak nám nic jiného nezbývá. Tak víme, jak na nás prostředí kolikrát zaútočí. Dostaneme facku ze strany, kde jsme to nečekali. Já jsem alergický na vulgární slova. Co z mého kolegy občas vyletí, to je opravdu síla. A nemohu před tím slovopádem uniknout. A to je vlastně dobře.

Protože jak vzniká silná imunita – obranyschopnost a tedy i bojeschopnost? Není to právě setkáváním s infekcí? Očkování dobře známe. Ale i prodělaná nemoc jako třeba Covid v nás vytvoří obranné látky. Jak víme, tak to neznamená, že se nemůžeme znovu nakazit. Ale aspoň přitom nezahyneme.

Zatím jsem psal jen o obranyschopnosti. Ale kde je ten boj? Kde je ten útok? Když jsem byl na vojenské základní službě, tak mi po čase řekl jeden kolega: „Já jsem tušil, že je v tobě ukryt křesťan. Když jsi byl přítomen, tak mi něco bránilo, abych mluvil tak sprostě, jak jsem zvyklý.“

Spolu s námi něco nebo Někdo přichází. Je to velmi podobné tomu, co řekl Pán Ježíš Filipovi: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?“ Jan 14:9 A já se odvážím říci: Kdo vidí nás. Kdo se setká s námi, setká se s nebeským Otcem.

A to ne proto, že bychom byli tak dobří. Ale proto, že Hospodin je s námi. A to bez ohledu na to, jak na tom zrovna duchovně jsme. Protože právě za kým chodí ten dobrý Pastýř? Nechodí právě za těmi ovcemi, které zrovna bloudí?

Proto je to o úhlu nebo směru pohledu. Můžeme se na sebe dívat jako na lidi, kteří všechno v životě prohráli. Ale můžeme se také přestat dívat sami na sebe. Můžeme svůj pohled otočit směrem k našemu Otci.

Největší problém Izraelců byl zároveň také důvodem, proč začali prohrávat s okolními nepřáteli. A my jsme na tom v tomto smyslu úplně stejně. Pokud v životě prohráváme, děláme stejnou chybu jako oni. Zapomněli jsme totiž na to, co všechno pro nás už Pán Bůh udělal. Zapomněli jsme, že na něj můžeme uvrhnout všecko a on to zajisté spraví. Žalmy 37:5

A tak teď už víme, že pokud budeme na této zemi, budeme se stále potýkat s nepřáteli. A to s těmi uvnitř i vně. Jako dobří služebníci musíme být stále ve střehu. Stále připraveni. Protože nevíme dne ani hodiny. Navíc ani nevíme, kdo vlastně přijde. Jestli zloděj nebo Pán.

Jedno však víme zcela určitě. Hospodin je s námi. Nenechá nás samotné. On uslyší naše volání. Pokud bude z celého srdce, ze vší mysli a budeme-li volat celou svou silou. A právě k tomu nám pomáhají naši nepřátelé. Právě ti nás udržují ve střehu a v plné síle.

Proto se chci naučit děkovat i za každý projev nepřátelství. Za každou nesnáz. Která mi pomůže překonat klimbání. Takže už neusnu, jako se mi to tuhle stalo za volantem. A jako se to stalo učedníkům v getsemanské zahradě.

Buďme tedy připraveni. Ať nás něco nesrazí na kolena. A naopak ať nezůstaneme za dveřmi jako bláznivé družičky. K tomu nám dopomáhej Hospodin. Amen.