Jak byste nazvali oddíl bible, který jsme si dnes přečetli ? Máte někdo nějaký návrh ? Když jsem si to četl já, tak mne napadlo slovo: „Rozloučení.“ Rozumím tomu tak, že král David se loučí se svým lidem. Sloužil mu celých ...
1 Paralipomenon 28:1-3
1 Paralipomenon 29:6-25
Jak byste nazvali oddíl bible, který jsme si dnes přečetli ? Máte někdo nějaký návrh ? Když jsem si to četl já, tak mne napadlo slovo: „Rozloučení.“ Rozumím tomuto oddílu tak, že král David se v něm loučí se svým lidem. Sloužil mu celých čtyřicet let. Teď však přišla chvíle, kdy jeho úkol na zemi končí. Někdo jiný usedne na jeho trůn. A tak se rozhodl, že se rozloučí. Pokud jste si všimli, tak se loučí ve velkém stylu.
Nejprve prozradí, kolik dal on sám na stavbu budoucího chrámu. Pak k dobrovolnému daru na tentýž účel vyzve všechny přítomné. A tito přítomní se nechají pohnout. Dohromady dávají více než král sám.
Potom David dobrořečí Hospodinu. Během modlitby dobrořečení připomíná důležitou věc: „Hospodine, Bože náš, celé toto bohatství, které jsme připravili, abychom ti postavili dům pro tvé svaté jméno, je ze tvé ruky, to všechno ti patří.“ „Vždyť od tebe je všechno a ze tvé ruky jsme ti dali.“
„Bohatství je Hospodine ze tvé ruky.“ Jinými slovy: I když jsme to dostali. I když to máme ve svých domech a bytech, stále to patří tobě, Hospodine. Kdyby pro nic jiného, tak proto, že všechno, co vidíme, co cítíme a čeho se dotýkáme – to všechno bylo stvořeno Tvým – Hospodinovým slovem. Není nic na tomto světě, co by existovalo samo o sobě. Existuje pouze to, co svým slovem stvořil Pán Bůh sám. Proto také kazatel volá: „Není nic nového pod sluncem.“ Kazatel 1:9 Všechno už tu jednou bylo. Protože dávno před tím, než jsme se narodili. Než ze země povstal Adam a Eva. Dávno před tím zaznělo Boží slovo. A díky tomuto slovu vzniklo všechno bohatství. Všechny přírodní a společenské zákony. Každý člověk si z toho může brát plnými hrstmi. A někteří z lidí se potom obrátí ke Stvořiteli a poděkují mu. Poděkují mu darem. Dají mu z toho, co si sami před tím z jeho ruky vzali.
Těch, kteří se vracejí k Hospodinu s díky a dary není mnoho. Kdyby jich tak byla aspoň jedna desetina. Kdyby to ve společnosti bylo podobné, jako v příběhu s deseti malomocnými. Je pravda, že ten, kdo se vrátil, byl Samařan. Lukáš 17:16 Ale aspoň to. Kdyby desetina lidí z Neratovic se vrátila k Bohu se svým vděčným srdcem, tak by to bylo asi 1500 lidí. To by byl sbor ! To by byl hukot ! Více než tisíc lidí by nahlas dobrořečilo Bohu za všechno, co jim dal. To by byl rozpočet na stavbu modlitebny ! To by bylo placených služebníků na plný úvazek ! Byly by to velké desítky služebníků, jak se dnes říká.
Když se vrátíme do příběhu krále Davida a jeho lidu, tak vidíme, že těmi dobrovolnými dary to nekončí. Druhý den následovaly obětní hody. Tisíc býčků, tisíc beranů a tisíc beránků. Lidí bylo hodně. Ale přesto bylo jídla a pití pro všechny dost a dost. Tak mi připadá, že jedno české přísloví Pán Bůh znal už od počátku světa. Mám na mysli to prozaické, až trochu přízemní zjištění manželky. V průběhu manželství každá manželka nakonec zjistí, že: láska prochází žaludkem.“ A Pán Bůh dobře ví, že sytý Izraelec je spokojený a milující Izraelec. A také ví, že sytý křesťan je spokojený a milující křesťan. Jak je to prosté. Zdá se vám to přízemní ? Zdá se vám to málo duchovní ? Ale já se obávám, že tomu tak skutečně je.
Je ale pravda, že i mezi křesťany jsou světlé výjimky. Třeba apoštol Pavel. Ten se naučil mít dostatek i nedostatek. Uměl chválit Boha ve vězení. A naproti tomu neměl problém stanout před králem nebo císařem. Ale my, prostí křesťané. Jak dlouho by vydržela naše láska k Bohu, kdybychom procházeli trvalým nedostatkem. Nezačali bychom pochybovat o Božím požehnání ? Neopustili bychom svoji službu a nezačali bychom se věnovat něčemu výnosnějšímu ? Něčemu, co by nás uživilo. Něčemu, co by nás učinilo nezávislými. Nezávislými na Božím požehnání, na Boží ruce a na Boží ochraně. Na trojici věcí, které jsem připomínal minulý týden ?
Proto děkuji Bohu, že nám dává okamžiky štěstí. Okamžiky radosti. Okamžiky hojnosti. Okamžiky, kdy můžeme naplno zakoušet Boží požehnání. Kdy můžeme plnými doušky vychutnávat, jak dobrý je Hospodin. A to je mé přání tomuto sboru. Ať vám Hospodin bohatě žehná. A to co nejčastěji. Nejlépe ať každý den vychutnáváte plnými doušky, jak dobrý je Hospodin. Amen.
