Hospodinova píseň

Při četbě tohoto Božího slova jsem si uvědomil, že se této písni obvykle říká Mojžíšova. A ono je to jinak. Četli jsme: „Nyní jim napiš tuto píseň a nauč ji syny Izraele, vlož ji do jejich úst, aby tato píseň byla mým svědkem ...

Deuteronomium 31:15-22

Deuteronomium 32:19-22

Deuteronomium 32:39-4

Při četbě tohoto Božího slova jsem si uvědomil, že se této písni obvykle říká Mojžíšova. A ono je tomu jinak. Četli jsme: „Nyní jim napiš tuto píseň a nauč ji syny Izraele, vlož ji do jejich úst, aby tato píseň byla mým svědkem proti synům Izraele.“ „Nyní … napiš …“ Na rozdíl od desatera, písařem je Mojžíš. Ale autorem je sám Bůh.

Díky tomu jsem si uvědomil, jak si vážím každého pisatele duchovní písně nebo chvály. A věřím, že inspirací je dobrá myšlenka, kterou vložil do jeho mysli Duch svatý. Ale co se týče autorství a inspirace Hospodinovy písně. Zde už nejde o víru, ale jde o svědectví. Svědky byli Mojžíš a Jozue. Oba stáli ve stanu setkávání. „Hospodin se ukázal ve stanu v oblakovém sloupu. Oblakový sloup zůstal stát u vchodu do stanu.“ Deuteronomium 31:15 A právě z tohoto oblaku Hospodin vyslovil slova své písně. A o této písni Mojžíšovi přikázal: „Nyní jim napiš tuto píseň a nauč ji syny Izraele, vlož ji do jejich úst, aby tato píseň byla mým svědkem proti synům Izraele.“ Deuteronomium 31:19

V této souvislosti jsem nedávno slyšel z úst jednoho člověka: „A tato píseň je určitě inspirovaná Duchem svatým.“ Jednalo se nahrávku písně na internetu od autora, kterého jsem neznal. Pozorně jsem ji poslouchal. A musím přiznat, že jsem měl určité pochybnosti. Jsou opravdu tato slova přímým Božím textem ? Je tato melodie skutečně srovnatelná s tou, která zní před Božím trůnem ? Byl jsem z ní hodně zklamaný. Ale když se vrátíme k písni Hospodinově, tak nemusíme mít žádné obavy o autorství. Mojžíš i Jozue nám dosvědčili, že to Pán Bůh promluvil. To Hospodin se pustil do tvorby této písně. A to mě znovu povzbuzuje. Když se Hospodin rozhodl vytvořit píseň, tak je správné Ho napodobit. Pokud se člověk pouští do práce na duchovní písni nebo chvále, je to zcela v pořádku. V Božích očích je to správná a dobrá činnost. Stojí za to, se jí věnovat. Není to ztracený a promarněný čas. Vždyť sám Bůh věnoval svůj vzácný čas této práci.

A celá tato píseň je doslova plná vzácných Božích myšlenek. Mě však zvláště zaujal jeden verš. Už jsme ho četli, ale já ho připomenu: „Nyní pohleďte, že já, já jsem to, a není Bůh mimo mě. Já nechávám zemřít a oživuji, zdeptal jsem, já i uzdravím; není, kdo by vysvobodil z mé ruky.“ Deuteronomium 32:39 „Není, kdo by vysvobodil z mé ruky.“ V překladu Bible 21 čteme: „z mé ruky vás nikdo nevyrve!“ Rozumím tomu tak, že Boží ruka funguje jako neprostupný val. Nikdo se nedostane dovnitř. Nikdo nemůže ohrozit Boží lid, když jsou obklopeni Božíma rukama. Ale funguje to i obráceně. To v případě, že se Pán Bůh rozhodne aktivně zastat svého lidu proti nepřátelům. Pak se z laskavých a ochraňujících rukou stanou ruce trestající.

Smutný je pak případ, kdy zabloudí samotný Boží lid. Když začne svého Stvořitele provokovat svými činy. Pak i pro tento milovaný lid platí stejná slova. Ruce, které ho chránili, ho budou také trestat. Ale právě do takové situace zaznívá verš, který mě zaujal. Hospodin prohlašuje: „Já nechávám zemřít a oživuji, zdeptal jsem, já i uzdravím;“ Vidíte tu dvojí funkci Božích rukou ? Úplně stejné ruce a v jednom případě zdeptají nebo zraní (Bible21) a ve druhém případě uzdraví. V jednom případě zahubí nebo dají smrt (Bible21) a ve druhém oživí. Jak mohou stejné ruce dělat věci zlé i dobré ? Jak může Pán Bůh nejen dopustit, ale také udělat věc dobrou i zlou ? Dokonce jsme četli: „Mým hněvem byl zanícen oheň, plane až do nejhlubšího podsvětí a stráví zemi i její úrodu, spálí základy hor.“ Deuteronomium 32:22 Takže v případě potřeby Pán Bůh neváhá použít k trestu i samo podsvětí ? Jak je to možné ?

Znovu jsem si uvědomil, že moje představa o Pánu Bohu. Moje představa o jeho možnostech a jeho moci, je značně omezená. Pořád se Hospodina snažím posuzovat podle svých vlastních možností. Podle svých schopností a své moci. Vlastně spíš podle svých slabostí a proher. Dobře vím, že já bych si nic takového dovolit nemohl. Já se nemohu přiblížit ke zlému, aniž bych byl sám zasažen. Aniž bych prohrál a byl zatažen do jeho tenat a závislostí.

Pán Bůh má však zcela jiné možnosti. Protože jeho moci a velení je podřízeno i samo peklo. Proto jeho prvorozený Syn sestoupil do pekel. Hovořil tam s duchy lidí, kteří zemřeli během potopy. A nezůstal tam. Ale vystoupil ke svému nebeskému Otci. Spočinul vedle Něho. A připravil svým věrným místa k bydlení.

Chtěl bych proto sebe i vás povzbudit ke zdravému myšlení o Božích možnostech. Přestaňme posuzovat Hospodina podle svých měřítek. V žádném případě nebude stačit jejich stupnice. Boží možnosti jsou našimi měřítky nezměřitelné. A to je dobře. Jak by nám mohl pomoci takový Bůh, kterého bychom dokázali postihnout svým rozumem ?

To vzácné, čeho se chci držet. Z čeho chci čerpat svoji naději. Na co se chci spolehnout je to, že Pán Bůh se pohybuje mimo mé možnosti. Jeho myšlení, jeho rozhodnutí, jeho činy jsou pro mne nepochopitelné. Nedokážu je domyslet. Nedokážu je také nějak omezit nebo jim zabránit. A to platí o každém člověku i o každé duchovní bytosti. Zjednodušeně řečeno: Na našeho Pána Boha „je každý krátký.“ A platí to i naopak: Žádná věc není pro našeho Pána tak velká. Žádný člověk nebo duchovní bytost nemá takové schopnosti, aby se vymanili z Boží pravomoci. Nikdo nemůže nic udělat, aby mu to Hospodin před tím nedovolil.

Musím se otevřeně přiznat, že nerozumím všemu. Nemám také odpověď na otázku proč. Proč Pán Bůh dovolil to či ono. Ale i když nerozumím, přesto nepřestávám důvěřovat. Je to slepá víra ? Ne! Je to víra, který vyvěrá z Božího slova, ze zkušenosti vlastní i druhých. Je to víra, kterou jsem přijal jako dar do svého srdce. A takovou víru bych přál i každému z vás. Amen.

.