Co nás čeká a nemine? A jak v tom obstojíme?

V první chvíli jsem si pomyslel, že to vypráví prorok Daniel sám. Ale jak verše pokračovaly, tak jsem si uvědomil, že to zřejmě mluví jeden z významných andělů.

Daniel 11:1-4  "V prvním roce vlády Darjaveše médského jsem stál při něm, abych mu dodával sílu a byl mu záštitou.

2  Nyní ti tedy oznámím pravdu: Hle, v Persii povstanou ještě tři králové. Čtvrtý pak nabude většího bohatství než ostatní. Jakmile získá sílu ze svého bohatství, vyburcuje všechno proti řeckému království.

3  Povstane však bohatýrský král, bude vládnout nad obrovskou říší a dělat, co se mu zlíbí.

4  Ale až bude pevně stát, bude jeho království rozlomeno, rozděleno podle čtyř nebeských větrů, avšak ne jeho potomkům; nebude to už říše, jaké vládl on, neboť jeho království bude rozvráceno a dostane se jiným, nikoli jím.“

Takže anděl posiluje a ochraňuje krále říše Médské a Perské. Není to zvláštní? Proč to dělá? Proč se tak věnuje pohanskému králi? Přitom se k takové činnosti jistě nerozhodl sám. To Hospodin tohoto svého služebníka poslal, aby vykonal to, co za úkol dostal. Tento anděl byl takovým Božím Slovem, které se ke svému Pánu nevrací s prázdnou. Nýbrž vykoná to, k čemu bylo vysláno.

A jestliže sám Hospodin stál za touto překvapivou péčí ohledně médského krále, znovu se v mém nitru hlásí ke slovu otázka: Proč? Proč se Pán Bůh rozhodl věnovat tolik úsilí jednomu člověku, který Ho přitom ani neznal. Nijak mu nesloužil. A tedy na Hospodinovu péči neměl žádný nárok. Byla to zcela nezasloužená pozornost.

Nepřipomíná vám to něco? Apoštol Pavel napsal: „Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.“ Římanům 5:8 Také řada z nás se věnovala svým věcem. Možná dokonce žila ve vzpouře vůči Pánu Bohu. A přesto přišla chvíle v našem životě, kdy se nás něco nebo někdo dotkl. A my jsme pak byli dovedení k rozhodnutí, o kterém jsem předtím nepřemýšleli. Ani nás nic takového předtím nenapadlo. Copak to bylo za hnutí mysli? Kdo nás na tyto myšlenky přivedl? Kdo zajistil, že jsme se dostali do situace a stavu mysli, kdy jsme se mohli rozhodnout? Rozhodnout, zda do budoucna půjdeme spolu s Pánem Bohem nebo proti němu jako dosud.

Tak v případě médského krále to víme. Za jeho rozhodnutím stál anděl, kterého k němu poslal Hospodin. To co je důležité: Nešlo jen o naklonění k činu. Víme totiž, že kralování Darjaveše předcházelo dobití Babylonské říše. Ale také o jasnou podporu a ochranu: „… jsem stál při něm, abych mu dodával sílu a byl mu záštitou.“

A právě s takovou podporou může počítat i každý z nás. Každý, kdo uslyší ten tichý a jemný hlas. Hlas, který ho vybízí k tomu, aby se už konečně rozhodnul. Podobně, jako se rozhodnul můj oblíbený starozákonní vojevůdce Jozue: „… vyvolte si dnes, komu chcete sloužit ... jáť pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu.“ Jozue 24:15

Možná že si řeknete: „A proč bych to dělal?“ Každý přece nejsme v pozici Daniele, který se postupně vypracoval na správce celého Médské a Perské říše. Co z takového kladného rozhodnutí budu mít?

Vidím tady dva druhy užitků. Myslím tím dobré věci, které přicházejí do našeho života, aniž o ně nějak usilujeme. Jako bonus a příjemná překvapení.

První z nich vidím v tom, co se stalo Danielovi. Vystoupal až na vrchol společenského žebříčku. Měl se stát premiérem – druhým po králi. A to se stalo trnem v oku jeho budoucích podřízených. Jak typické pro naši společnost. Jakmile se někomu příliš daří, už se objeví závistivci, kteří ho chtějí o tento úspěch připravit. A jak to s Danielem dopadlo? Tentýž anděl, který ho naklonil k věrnosti, ho také ochránil v akutním nebezpečí – uzavřel tlamy hladových lvů v jámě. A víte, jako to potom dopadlo s těmi závistivci. A pokud ne, tak se mrkněte do proroctví Daniele.

Druhý užitek vidím v závěru Danielova proroctví. „Ty vytrvej do konce. Pak odpočineš, ale na konci dnů povstaneš ke svému údělu.“ Daniel 12:13 Danielův život byl naplněn vrcholy, ale také nížinami. Zkouškami víry, ale také slavnými okamžiky. Chvílemi, kdy na něj byl upřena všeobecná pozornost, ale také obdobími, kdy jakoby upadal v zapomnění. Jak je mi jeho příběh blízký. Když se ohlédnu na svůj život, tak v něm nacházím velmi podobné úseky. A mám za sebou 63 let.

A tak se podobně jako Daniel chápu výzvy: „A ty vytrvej …“ A to proč? Protože „na konci dnů povstaneš ke svému údělu.“ Vnímám to jako velké zaslíbení pro ty z nás, kdo vytrvají. Otázka je, jaký to bude ten náš úděl? V případě Daniele si umím představit, že jako zkušený správce celé říše mu bude svěřen podobný úkol. Správce nového Jeruzaléma nebo dokonce celého světa.

Ale co já? Co každý z nás? Obávám se, že náš nový úděl zůstane obestřen tajemstvím. Ale můžeme trochu tušit z toho, čím nás nechává Hospodin v životě procházet. K čemu nás skrze své služebníky vede a naklání. Jaké úkoly nám dává a zároveň nás v nich posiluje a ochraňuje před útoky našich bližních. Protože každý takový úsek života nás tvaruje a tím připravuje na náš budoucí úkol. Tak tomu rozumím a tak tomu také věřím.

Musím se přiznat, že se na oba užitky – současný i budoucí – těším. A rozhodně se nechci o ně nechat připravit. Proto očekávám, že na svůj život nejsem a nezůstanu sám. Jak bych si totiž sám poradil se všemi těmi útoky, které dobré věci od Hospodina provázejí. A to skrze myšlenky, slova nebo dokonce i činy. Už vím, že sám proti tomu všemu nemám žádnou šanci. Ale tím více se opírám o slovo apoštola Pavla: „Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval.“ Římanům 8:37 Amen.