„Ve všem se představujeme jako Boží služebníci … v moci Boží …“ Je to asi přirozené, že když někomu sloužím – v dnešním žargonu: ‘když pro někoho pracuji’ – tak od něho také dostávám jeho moc – jeho pravomoc. Jak jinak bych také
2 Korintským 6:1-10
mohl vystupovat v jeho jménu ? Jak bych ho mohl dobře reprezentovat ? Kdybych k tomu neměl oprávnění. Kdyby mě k tomu nevybavil potvrzením. A to pro všechny lidi srozumitelným. Takovým, které každý člověk může číst. Tak co nebo kdo je tím potvrzením pro Boží služebníky ?
O kousek dál připomíná apoštol Pavel staré, ale přesto pořád platné zaslíbení: „Neboť vy jste svatyní Boha živého, jak řekl Bůh: ‚Budu bydlet uprostřed nich a procházet se mezi nimi, a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘ Proto ‚vyjděte z jejich středu a oddělte se,‘ praví Pán, ‚a nečistého se nedotýkejte; a já vás přijmu a budu vám Otcem a vy mi budete syny a dcerami‘, praví Pán Všemohoucí.“ Člověk jako svatyně ? Hned jsem si uvědomil, co všechno do této svatyně – do svého nitra přináším! Jak tam musí být Pánu Bohu těsno a nepříjemně. Musí se dívat na všechnu tu „škváru“, kterou své nitro naplňuji. Připadám si jako sběrač odpadků. Jak něco uvidím, šup s tím do svého nitra. A pak se divím, že je mojí duši blbě.
Všichni asi tušíme, že tahle to být nemá. Jak jinak by se mi žilo, kdybych měl ve svém nitru čisto a uklizeno. Všechno by mělo svůj řád a dělo by se podle pořádku. Kdybych ničím svého Boha neprovokoval. A On by pak rád spočinul v mém nitru. Jaké důsledky by pro mne mělo takové Boží spočinutí ? O těchto důsledcích píše apoštol Pavel. Co jsme četli ? „Představujeme se jako Boží služebníci … v čistotě, v poznání, v trpělivosti, v dobrotě, v lásce bez přetvářky … A tak pokračuje a pokračuje. Každý pojem mi připadá jako rána do mého nitra. Dívám se na sebe. A upřímně uvažuji o tom, kde je ta má proklamovaná čistota ? Kde je to mé poznání ? Kde je má trpělivost ? Kde je má dobrota ? Kde je ta má tak často slibovaná láska bez přetvářky ?
Nalejme si spolu čistého vína. V našem nitru nic takového není a nikdy nebude. Pokud ! Pokud tam nebude Bůh přítomen. A když uvažujeme o pravomoci od Boha. Je tato jeho přítomnost jediným způsobem, jak tuto pravomoc můžeme získat. Tím glejtem, který nám umožní vystupovat jako Boží služebníci, je Boží přítomnost v našem nitru.
Hned jsem si vzpomněl na několik synů jednoho kněze. Snažili se vymítat zlého ducha pomocí formule: „Zaklínám vás Ježíšem, kterého hlásá Pavel.“ Skutky apoštolské 19:13 A víte, jak dopadli. „Ježíše znám a o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?“ Skutky apoštolské 19:15 A tito lidé, kteří se falešně vydávali za služebníky Boží, dostali na frak. Museli utíkat, aby se zachránili. Proto se odvážím tvrdit: Člověk nedokáže vůbec nic v duchovním světě, pokud k tomu nemá řádné oprávnění. Pokud nemá takový „duchovní řidičák.“ A naopak, pokud ho má, není pro něj v duchovní oblasti nic nemožného. Z této představy se mi točí hlava. Tak my opravdu můžeme všechno ? Máme to zaslíbeno. A také apoštol Pavel nám to dosvědčuje. „Ve všem se představujeme jako Boží služebníci: … jako zarmucovaní, avšak stále se radující, jako chudí, avšak mnohé zbohacující, jako nic nemající, a přece všechno vlastnící.“
Pokud tedy opravdu jsme Boží služebníci a Bůh je přítomen v našem nitru. Do čeho se máme pustit ? Jak máme vyzkoušet, že skutečně jsme spolu s Kristem dostali všechno. Celé Boží požehnání a celou Boží výzbroj.
V té souvislosti si vzpomínám na cestu apoštola Pavla po Malé Asii. V určitém bodě se chtěl vydat hlouběji do tohoto území, ale něco se stalo. Duch Boží mu zabránil, aby se vydal tam, kam chtěl. A naopak mu vložil na mysl sen, ve kterém ho pozval na misii do Makedoni a do Řecka. Z toho pro mne plyne, že sice Boží služebník může hodně vykonat. Ale je to jen služebník. Má svého Pána. Nemůže se vrhnout na každou myšlenku, který ho napadne. To je v souladu se slovem: ‚Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města a zůstaneme tam rok a budeme obchodovat a vydělávat‘ Místo toho byste měli říkat: „Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to nebo ono.“ Jakubův 4:13-15
Jinými slovy: Služebník neustále bere ohled na svého Pána. Počítá s tím, že On určuje hranice. Nemusí mu všechno dovolit. A není to nějaké zahrávání si s vůlí člověka. Bůh jedná jako stratég a také jako laskavý Otec. Apoštol Pavel píše: „Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.“ Filipským 4:13 Ale také připomíná: „`Všecko je dovoleno´ - ano, ale ne všecko prospívá. `Všecko je dovoleno´ - ano, ale ne všecko přispívá ke společnému růstu.“ 1 Korintským 10:23
Prospěch je ve své podstatě dobré slovo. Je to něco, co je člověku užitečné. A nejen jemu samotnému. Apoštol Pavel píše: „nehledám svůj prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli zachráněni.“ 1 Korintským 10:33 Nejde jen o prospěch našich nejbližších. Ale také o prospěch našeho širšího okolí. A to už míří ke strategii. Vždyť kdo má větší přehled o tom, co člověku prospívá, než jeho Stvořitel. On zná lidskou strukturu do všech podrobností. A to v úzkém slova smyslu – nitro člověka, ale také v tom nejširším slova smyslu – strukturu lidské společnosti jako celku. Proto kdo jiný by měl určovat to, co který služebník Boží má udělat ? Neměl by to být Ten, kdo má celkový přehled ? Kdo ví, co skutečně člověku a lidstvu prospívá ?
Suma sumárum: Služebník Boží nepatří sám sobě. Nerozhoduje sám o tom, do čeho se pustí. A pokud bude brát ohled na vůli a pokyny svého Pána, může naopak počítat s Jeho plnou podporou. Může počítat s Boží mocí. Takto s ní počítal apoštol Pavel a ostatní Boží služebníci a služebnice. A to zcela přirozeně. Bez křeče a obav.
Takže co nám brání, abychom vystupovali s plnou autoritou Božího služebníka ? Vidím dvě věci. Nejistota a neposlušnost. Pro překonání nejistoty potřebujeme uvidět, že Pán Bůh je skutečně přítomen v našem nitru. Pro překonání neposlušnosti se musíme rozhodnout, že se už do ničeho nepustíme bez výhradního Božího svolení.
Jak získáme jistotu, že Pán Bůh je přítomen v našem nitru ? Cestu dobře známe. Hovoří o ní sám Boží Syn: „Hle, stojím u dveří a tluču; kdo by uslyšel můj hlas a otevřel dveře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet a on se mnou. Zjevení Janovo 3:20 Je to tak prosté a jednoduché. Je to zase otázka našeho rozhodnutí. Co kdybychom tedy pozvali Pána Ježíše právě teď ? Pane, otevírám ti dveře svého srdce. Vejdi, prosím a zůstaň se mnou. Takovou prosbu Pán Ježíš určitě neodmítne a naplní naše nitro svojí přítomností.
V tom okamžiku již budeme připraveni stát se skutečně Božími služebníky. Cestou je zase rozhodnutí vyjádřené slovy. Pane Ježíši, už nechci rozhodovat o svém životě sám. Dávám ti svůj život k dispozici. Vezmi mě, prosím za ruku a veď tou cestou, kterou jsi pro mne připravil. Amen.
