Bezpečný úkryt

Žalmy 27:1-6

„Skryje mne v úkrytu svého stanu.“ Není to poprvé, kdy král a zároveň žalmista David připomíná Hospodinův stan. Nejprve jsem si myslel, že se jedná o symbol. Symbol pro místo Boží přítomnosti. A pak jsem chápal, že žalmista touží být v této Boží přítomnosti. Protože kde jinde by nalezl větší bezpečí, pokoj, radost a slávu ? Vždyť pravým zdrojem těchto dobrých věcí je právě Stvořitel světa.

Ale pak jsem si uvědomil, že král David měl Hospodinův stan přímo před očima. Vždyť kde byla ukryta truhla smlouvy ? Neměla kolem sebe přístřešek v podobě stanu ? Nebylo to sice klasické “áčko“, které jsme s manželkou používali na dovolené. Byl to stan s rovnou střechou a s půdorysem obdélníku. Podrobně je popsán v knihách Mojžíšových. To ale není pro nás dnes podstatné. Důležité je, že král David měl jasnou představu o Hospodinově stanu. Měl také relativně čerstvou zkušenost s Boží přítomností. Mám na mysli okamžik, kdy se Uza dotkl truhly smlouvy. Vzpomenete si, co se přitom stalo ? Pánu Bohu se tento nepatřičný a neuctivý dotyk nelíbil. A tak použil drsný výchovný prostředek. Jako by se Uza dotkl rozpálené plotny nebo fáze vysokého napětí. Tento dotyk bylo to poslední, co ve svém životě zažil. Naštěstí to nebyla Davidova poslední zkušenost s Boží mocí. S Boží přítomností.

Víme, jak příběh pokračoval. Z bezpečnostních důvodů David zanechal truhlu smlouvy na půl cesty do Jeruzaléma. A pak to začalo. Pán Bůh začal rodině, kde truhla zůstala, úžasně žehnat. To požehnání bylo tak veliké, že se nedalo přehlédnout. Jako by se s ním roztrhnul pytel. Ani král David nemohl dělat, že se nic nastalo. David naštěstí neměl ve zvyku strkat hlavu do písku. Ať se v jeho životě staly dobré nebo špatné věci, vždy se jim stavěl čelem. A to také udělal i nyní. Znovu dává pokyn k přesunu truhly do Jeruzaléma. Tentokrát pořádně. Se vší úctou. Tak, jak to měl udělat hned od začátku.

Předpokládám, že teď už rozumíme tomu, kde David vzal myšlenku o Hospodinově stanu. Ovšem tímto zjištěním jsme jen otevřeli dveře k dalšímu tajemství. Kdo totiž mohl vstupovat do stanu, kde byla truhla smlouvy ? Nebyl to velekněz ? A nevstupoval tam pouze jednou do roka ? Jak může tedy David uvažovat o tom, že Hospodin: „mě skryje v úkrytu svého stanu ?“ Nebo: „V jeho stanu budu obětovat oběti radostných výkřiků, budu zpívat a opěvovat Hospodina.“ Vždyť tam on sám nemohl vstoupit. Natož aby se tam skryl nebo dokonce radostně vykřikoval a zpíval chvály ?

Pro nás novozákonní křesťany to není takový problém. Víme, že „Bůh ten … nebydlí v chrámích rukou udělaných.“ Skutky apoštolské 17:24 Víme, že naše srdce – naše nitro si Pán Bůh vybral jako místo, kde bude skrze svého Ducha přebývat. Efezským 3:17 Ale král David ! Jak by ten mohl vstoupit do stanu, kde přebývá Hospodin, aniž by zemřel ?

Král David byl vzácný člověk Starého Zákona. Svými žalmy se řadí mezi proroky. Podobně jako Izajáš vidí mnohem dál, než do své současnosti a nejbližší budoucnosti. Pán Bůh mu vkládal na mysl myšlenky, které se dotýkaly novozákonní budoucnosti. A jako by ji přinášel do své starozákonní doby. Jak je něco takového možné ? Hned se mi vybavil citát odpovědi Pána Ježíše na otázku učedníků: „Kdo tedy může být spasen ?“ A odpověď zněla: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všechno.“ Matouš 19:25-26 A tento objektivní a nezpochybnitelný fakt je také řešením pro naše tajemství. Pro naši otázku: Jak mohl David vstoupit do stanu, kde přebývá Hospodin ?

Odpověď najdeme na začátku citovaného verše. Co je tam napsáno: „V den zlý mě schová ve své skrýši.“ A kdybychom stále tápali, kdo to Davida schová, tak se můžeme podívat do verše předcházejícího. Jak začíná ? „O jedno jsem Hospodina žádal, to jedno jsem hledal: Abych přebýval v domě Hospodinově po všechny dny svého života …“ David žádal Hospodina. To Hospodin a jedině On sám může Davidovi pomoci. To jenom On může Davida přenést a uschovat ve svém stanu. Tak se Hospodinova přítomnost stane a  také stává zdrojem bezpečí a pokoje.

Teď mi vytanula na mysli podobná situace v souvislosti s Eliášem. Jak byl schován v jeskyni a kolem přešel Hospodin. A myslím, že i Mojžíše Pán Bůh přikryl svojí rukou, aby přežil, když procházel kolem něho. Exodus 33:19-23

Rád bych si z dnešního uvažování odnesl dvě věci. Ta první: Do Boží přítomnosti nemohu přicházet s všetečností. S všetečným zájmem. S takovou dětskou touhou vyzkoušet opravdu všechno. A přitom si neuvědomovat, co vlastně dělám. Takový přístup se totiž nemusí vyplatit. To je podobné, jako bychom se vyšplhali na elektrickou lokomotivu a snažili se dotknout troleje pod napětím. Byl by to náš poslední dotyk v životě. Dopadli bychom podobně jako Uza.

Ale přes toto nebezpečí jsme do Boží přítomnosti pozváni. Znovu položím řečnickou otázku: A jak se mohu k Bohu dostat bez nebezpečí, že se mi stane něco zlého ? Jednou z cest je Davidova metoda. Co David dělal ? Obrátil se v nouzi na Hospodina. Takže se nevlomil do stanu násilím. Nevjel tam na válečném oři. Ale obrátil se na Hospodina s prosbou. S žádostí: „O jedno jsem Hospodina žádal, to jedno jsem hledal.“ A hned vidím souvislost s podobnou prosbou v Novém zákoně. „Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha Svatého těm, kteří ho žádají.“ Lukáš 11:13

Takže hledáme-li úkryt ve zlých dobách. Nebo jestli toužíme po radosti uprostřed smutku. Tak to správné místo nám ukázal král David. A také nám prozradil správnou metodu, jak se tam dostat. Uvěříme tomu ? Pokud ano, neodkládejme své rozhodnutí na zítřek. Protože nyní je den záchrany. 2 Korintským 6:2 Už dnes můžeme spočinout ve skrýši Hospodinova stanu. Tak pojďme ! Amen.