Viděl jsem Anděly.

Možná si ťukáte na čelo a mnozí se budou ptát, co jsem šňupal. Nešňupal. Viděl jsem je a stále je vídávám. A to každý den. Pevně věřím tomu, že nejsem sám. Pevně věřím tomu, že je vidáme všichni. VY i JÁ. Kde, kdy a jak?

Je to velice jednoduché. Stačí chodit po světě s otevřenýma očima, otevřeným (nebo alespoň nastevřeným) srdcem a vědomím. Nevidět v každém lumpa, blba, egoistu, sprosťáka, korupčníka...

Co takhle chodit po světě s hlavou vztyčenou, nehledět do země a vidět tu kolemjdoucího, který se na mě usměje, řidiče který dá přednost i tam, kde nemusí, tramvajáka, který počká na šourající se babičku, člověka který vám jen podrží dveře, pouličního hudebníka rozdávajícího radost.....To jsou ti každodenní Andělé. Stačí jemné dobré skutky.

Tak co? Taky je vidíte? Jak se zpívá v jedné písničce. Jsou tu všude a chrání tě dál, nejsou vidět i když by sis to přál, Andělé co tě ochraňují, jsou to lidi, tak jako my...

Ano, ano, to jsou ONI. To jsme MY. Denně je přece potkáváme. Denně je vídáme a někdy se i MY jimi občas stáváme. Kdo chce, tak je vidí, kdo nechce, tak vidí jen samé lumpy, blby, egoisty, sprosťáky, korupčníky...Ano, nejsou to Andělé, jak nám je představuje církev. Krásné, mladé, čisté bytosti v bílém a s křídly. Takhle nevypadají. To jen církve z nás dělají ovečky a Anděle umístily na nebe, kde jsou pro nás neviditelní a navíc je rozdělila na čisté a padlé a ještě nám to zkomplikovala s Archanděly.

Potkávám je na Zemi. Nekomplikujme to. Jsou to prostě a jednoduše

LIDI, TAK JAKO MY.

Z myšlenek a života sepsal: Chalupský Pavel