Jako babička z Babičky.

Kdo by neznal film Babička podle motivu knihy Boženy Němcové. Milá, hodná, úsměvná...Prototyp babičky. Tak nějak si babičky představujeme, idealizujeme. Jdu po ulici a najednu jde proti mně babička…  

Pane, mohu Vás o něco požádat?

Podívám se kdo mě tak milým hlasem oslovil. Opravdu. Proti mně stojí Babička. Bílé vlasy vzadu propletené. Usmívající se tvář. Prostě sluníčko. Jen dosadit místo městské ulice Staré bělidlo, kupu vnoučat, psy Sultána a Tyrla a jsem v jiném světě. V duchu jsem si řekl, že paní asi potřebuje poradit kudy tudy. To víte, centrum velkého města. To není Staré bělidlo. Tohle je prostě jiný svět. 

Samozřejmě paní, s čím Vám mohu pomoci, odpovídám. Její otázka mně ale na chvíli zcela vypnula.

Pane, Vy se tak hezky usmíváte, můžete mi půjčit 100 tisíc korun?

Člověk je na ulici zvyklý na lecos. Každou chvíli mě žádají bezdomovci o drobné částky, ale 100 tisíc po mně ještě nikdo nechtěl.

Opravdu jsem nebyl v tu chvíli schopen odpověďět. Nebojte se, já Vám je vrátím, napíšeme nějaký papír, říká s babičkovským úsměvem. Pořád jsem se z toho nemohl vzpamatovat. Říkám si co to má znamenat. Je tu nějaká skrytá kamera, která bude zachycovat moje reakce? Pořád jsem nemohl uvěřit tomu, že mě neznámý člověk na ulici požádá o tak vysokou částku.

Opravdu jsem si pořád říkal, že je to nějaký vtip, ale kamera nikde. Asi to bude skutečnost, realita. Babička, stále se usmívající, milým hlasem říkala, že peníze potřebuje na zaplacení pronájmu, který blíže nespecifikovala a stále mě utvrzovala o vrácení peněz do týdne s tím, že mi dá ještě něco navíc.

Ne, ne, ne, říkám si. I když je babička opravdu jak Babička z filmu, tohle přece nejde, Cítil jsem se lehce, opravdu lehce provinile, že jsem babičce nemohl nijak pomoci. Čekal jsem opravdu zcela jinou pomoc. Musel jsem se s ní rozloučit, protože situace neměla řešení.

Omluvil jsem se. Babička mně taky a já odcházel jak ve snu. Co tohle pro pána jána mělo znamenat. Proč jsem tuhle babičku potkal. Jaká je to pro mě zpráva. Co si mám uvědomit. Zatím jsem na to nepřišel.

Když jsem se po pár metrech otočil, stále se za mnou dívala s tím svým babičkovským úsměvem.

Stále ji vidím a stále přemýšlím…
Máte podobnou zkušenost?

Z myšlenek a prožitku na ulici sepsal: Chalupský Pavel