A pak že jsou pohádky jen pro malé děti.

Ne, ne a ještě jednou NE. Pro mě jsou mnohé studnicí poznání lidského charakteru, uvědomění si dobra a zla, slušnosti, skromnosti a závisti. Draci, medvědí hlavy... Na dřeň ukázka lidských vlastností. Třeba Mrazík...  

Ivánek a babka s holí.

Neznám z mé generace nikoho, kdo by Mrazíka, Ivánka, Nastěnku, Marfušu, dědečka Hříbečka a další neznal. Vzpomeňme si na epizodu, jak Ivánek pro svoji zpupnost, nevděčnost, dnes by se řeklo egoismus “dostal” od dědečka Hříbečka medvědí hlavu, neboť nechtěl za pevný luk a rychlé šípy poděkovat a k zemi se ukloniti. Medvědí podoby se zbavíš až uděláš dobrý skutek, řekl dědeček Hříbeček a zmizel v houští.

Ne že bych chodil po světě s medvědí hlavou, snad ne ani pomyslnou, ale včera jsem si vzpomněl na epizodu, jak Ivánek potkal v lese starou poloslepou babku s hůlkou a klestím. Už nemohla jít, a tak ho požádala, zda by jí pomohl, že tím Ivánek bohatýr udělá dobrý skutek. Na to Ivánek slyšel a hned si vzpomněl co říkal dědeček Hříbeček. Až uděláš dobrý skutek, vrátí se Ti lidská podoba. S radostí babce pomohl a odnesl ji k její chatrči, ale...

kde nic tu nic. Medvědí hlava mu zůstala.

Proč milé děti a vážení dospěláci? Protože dobré skutky se konají zcela nezištně a ne cíleně proto, abychom z toho měli primárně prospěch. Takhle to nefunguje Ivánku, Vlastně nejen Ivánku. Tohle je hluboká moudrost, kterou je dobré si pamatovat.

A teď já. Medvědí hlavu sice nenosím, ale kdo ví. Každý z nás si neseme životem nějaký ten hřích, či hříšek. 

Jdu domů. Tma tmoucí a na chodníku předcházím babičku o berlích. Zabočím ke vchodu, odemknu a vejdu do chodby. Dveře se pomalu zavírají. Tu jsem si zcela intuitivně uvědomil, že babička jde třeba do našeho domu. Bydlím tu krátce, takže všechny lidi neznám. 

Přišla mi myšlenka. Jak si ty těžké vstupní dveře babička odemkne když má berle. 

V chodbě jsem se otočil a jdu dveře znovu otevřít. Babička šla po chodníku dál. Přesmyčka.

Opravdu okamžitě jsem si vzpomněl na Ivánka, jak našel v lese hůl té babky a intuitivně si uvědomil jak asi bude bez hole chodit. 

No a bylo po medvědí hlavě.

Ano. Vážení, přesně tak to funguje. Chtěl jsem jen touto krátkou epizodkou připomenout všem lidem, abychom zkusili myslet i na druhé. Nejen na ty potřebné. Každý dobrý nezištný skutek, každá dobrá nezištná myšlenka se počítá a potom sčítá.

Viď Ivánku. Taky Ti to chvíli trvalo. Každý z nás, opravdu každý, jsme někdy alespoň chvilku Ivánkem a chodíme světem s pomyslnou medvědí hlavou.

A pak že pohádky jsou jen pro malé děti.

Z myšlenek a prožitku sepsal: Chalupský Pavel