Už je mi 31 let...

...Bohužel. Špitla, jako by se styděla, jedna veřejně známá mladá žena v rozhlasovém rozhovoru, když jí redaktorka popřála k narozeninám.

Mladá žena. Vdaná žena. Žena mající a žijící pro svoji dvouletou holčičku a manžela. Žena držitelka dvou VŠ diplomů ze zahraničních škol. Žena plynně hovořící šesti jazyky. Žena, která dlouhodobě žila v zahraničí. Je herečkou, zpěvačkou, redaktorkou,...To je stručný výčet toho, co vše stihla za 31 let života zvládnout.

Chápu, že každý vnímáme roky svého života jinak. Nechápu, jak mnohé ženy mohou právě v letech kolem třicítky vnímat život jakoby za zenitem.  Znám to i ze svého manželství.

K čemu VŠ diplomy, k čemu jazyky, k čemu veřejná známost, když sám svoji životní zkušenost, zralost získanou právě léty, ohodnotím slovy BOHUŽEL?

I když nejsem Bohu věřící, vyřadil jsem ze svého slovníku slovo Bohužel a nahradil jej Bohudík. Vřele doporučuji.

Z myšlenek a rozhovoru sepsal: Chalupský Pavel