Jak tohle může rodiče napadnout.

Někdy nás jako rodiče či prarodiče mohou napadnout různé věci. Pokud jsou smysluplné, vědomé a inspirující naše ratolesti, tak proč ne. Ale ocamcať po camcať. 

Jak už jsem psal, byl jsem na vánoční svátky ve Velké Británii. Nebudu hodnotit vánoční výzdobu měst, dodržování dopravních předpisů, mentalitu lidí či nákupní chaos. V tom jsme si celkem podobni.

Přesto je ale něco co mě velice zarazilo a chci věřit, že TO nikdo importovat nebude. Co je to TO, co mě velice zarazilo a přimělo k zamyšlení?

Měl jsem celkem dost volného času, a tak jsem se procházel po městě. Jedná se o hlavní město Wallesu, takže žádná periferie. Najednou vidím rodiče, jak si vedou na navíjecím vodítku a teď hádejte koho. Nebyl pejsek, nebyla to kočička, nebyl to tygr, nebyl to medvěd, nebyl to…

Bylo to jejich DÍTĚ.

Rodiče si spokojeně vykračovali hledíc do svých mobilů a dítě si cupitalo na vodítku. To asi proto, aby se o něho rodiče nemuseli bát, že jim vběhne na silnici. Nebo proto, aby si mohli v klidu čučet do mobilu, nebo si nerušeně povídat. Nebo aby se jim někde nezaběhlo. Známí mi potvrdili, že už to také viděli, takže to není jednotlivý exes. Je to novinka, jak ochránit své dítě.

Jistě, jistě, jistě. Rodiče by museli na své dítě dávat pozor, dávat mu svoji plnou pozornost. Ale o tom přece rodičovství jeeee. 

A to je v dnešní době problém. Dítě nepatří na vodítko. Dítěti patří naše rodičovská ruka, která ho životem doprovází. Ruka která neubližuje a je pomocí v nesnázích, nebo volnost a naše vědomá pozornost. 

Naše vědomá nepozornost v dětství, se může otočit na vědomou nepozornost ve stáří v opačném gardu.

Z myšlenek a postřehů dítěte na vodítku sepsal: Chalupský Pavel