Ani vteřinu jsem neváhal. Proč?

Jednoho dne, je tomu několik měsíců nazad, jsem na internetu zaregistroval nenávistnou kampaň části našich občanů vedenou proti základní škole v Teplicích, v  Plynární ulici.  

Pak jsem zjistil, že je z řad jiných občanů organizována sbírka pro děti téhle školy a na podporu romských studentů. 

Již dříve jsem se zmiňoval, že jsem jako policista 21 let pracoval na úseku odhalování trestné činnosti menšin. Velice dobře vím, z jakého prostředí se pachatelé trestné činnosti rekrutovali. V jakých podmínkách vyrůstali, jaké měli životní vzory, jaké měli životní vyhlídky. Skoro by se dalo říci, že je tyto podmínky předurčovaly k tomu, aby dříve či později skončili buď ve výchovném ústavu, či vězení.

Za ty roky jsem si uvědomil, že cesta, která vede k jejich začlenění do společnosti vede přes děti. Přes jejich vzdělávání, přes ukázání jiného způsobu života, než takového, jaký měly každý den před svýma očima. Ukázat jim prostě, že jiný život je možný. Ukázat jim pozitivní vzory. Ne jen ulici.

Za ty roky jsem viděl i výsledky u těch rodin, se kterými pracovaly neziskové organizace. Ano. ONI sami museli chtít změnu. Ano. Jsou stále rodiny které nemají zájem, ale vzrůstající tendence je zřetelná. Kdo chce, tak ji vidí.

Zrovna tak si uvědomuji, že i ta nenávist, která se zvedla proti nic netušícím žáčkům první třídy má pozitiva. Proč? Není to proti mluv? Není. Je to pokusný balonek zda spíme, či bdíme. Je to test naší občanské společnosti. Je to test náš všech, zda se dokážeme zlu, nenávisti, nesnášení jinakosti postavit, či budeme lhostejní. Zkusme si představit, že by se taková nenávist obrátila proti našim dětem. To už by jsme se ozvali. Ale cizí děti? Ještě k tomu tmavé pleti? Vždyť to byli cikáni, arabové a vietnamci.

Všechny děti bez rozdílu pleti ....... mají práva stejně jako MY. Proto jsem podpořil sbírku nazvanou: Oni je do plynu, my je do škol.

Proto jsem ani vteřinu neváhal.

Z myšlenek sepsal: Chalupský Pavel