Sprosťák Zvěřina v Lidových novinách

Musím říci, že se stále učím. Před pár měsíci jsem napsal článek, který byl velmi kritický k redaktorovi Lidových novin (LN) Ondřeji Koutníkovi, jehož jsem považoval za jakousi prodlouženou ruku A. Babiše. 

Spolupracovali totiž již před vstupem Koutníka do řad redaktorů LN. Zpochybňoval jsem ve svém článku oprávněnost udělení jakési novinářské ceny tomuto redaktorovi. Nevím, zda je dobré dávat novinářské ceny velmi mladým žurnalistům. V tom svůj názor příliš neměním.

Ale musím říci, že mě tento mladý novinář překvapil svou bystrostí a korektností. A dokonce u LN dříve nevídanou nabídkou autorizovat můj rozhovor. Přiznám se, že jsem na autorizaci ani netrval. Byla mně však přímo vnucena redaktorem Koutníkem.

Ale některé staré psy novým kouskům prostě nenaučíte… Další redaktor  LN Zvěřina, zapomenutý relikt starých časů, kdy tyto noviny vlastně řídil I. Langer, mě opět nezklamal. Můj – podle něj – vstup do politiky (o němž zatím jen vzdáleně uvažuji) je podle Zvěřiny příznakem velké a vlastně nekončící krize sociální demokracie. V jeho očích ostatně tato strana v krizi vznikla a v krizi zůstala a v krizi bude nesporně i za padesát let, až už tu ani pan Zvěřina, ani já nebudeme.

Onen dobrý muž ovšem, a to je nechutnost a zcela skandální věc, mě spojuje se zastřelením M. Housky z ústecké ČSSD. Především, byl to M. Houska, kdo na oslavu svého vítězství nad Paroubkem v lednu 2011 na krajské konferenci ústecké ČSSD obdržel od nejmenovaného kandidáta na předsedu ČSSD pětilitrovou láhev Chivas Regal, se kterou obcházel přítomné a slavil…

Na tuto krajskou konferenci jsem prozíravě nejel a tato konference ukončila zbytky mého vlivu na ústeckou ČSSD. Pan Houska poté vedl zajímavý a dobrodružný   život jakéhosi finančního manažera své partnerky hejtmanky Jany Vaňhové.

Prostě se rozvinul do podoby, kterou by si za mé „vlády“ v ústecké ČSSD a v ČSSD obecně nikdy nedovolil. Je pravda, že i mě se policie, asi jako desítek dalších lidí, kteří zrovna nebyli Houskovi kamarádi, vyptávala, kde jsem byl v té době, kdy byl Houska zastřelen. Opravdu ale opravdu s tímto nemám nic společného a nemám nic společného ani s Houskou.

Ale to, a to je na tom nejhorší, pan Zvěřina dobře  ví. A přesto záměrně lže. Ne mimochodem, ale zcela záměrně. Nemůže prostě potlačit svou nenávist vůči mé osobě a já jen doufám, že v LN budou mít časem více redaktorů typu pana Koutníka a méně staré veteše…

Jiří Paroubek